Theodosius ze Sinaje - Theodosius of Sinai

Teodosius ze Sinaje
narozený?
Dojran, Osmanská říše
ZemřelBřezen 1843
Dojran, Osmanská říše
Ostatní jménaTeohar

Theodosius ze Sinaje (bulharský: Теодосий Синаитски, Makedonština: Теодосиј Синаитски), byl bulharský kněz, spisovatel a tiskárna.[1][2][3] Založil prvního bulharského tiskárna v Soluň.[4] Theodosius ze Sinaje je považován za etnického původu Makedonština v Severní Makedonie.

Úvod Teodosy k „Útěche hříšníka“

Teodosius se narodil na konci 18. století ve městě Dojran, Osmanská říše (dnes v Severní Makedonie ). Jeho rodné jméno bylo Teohar (bulharský: Теохар). Poté, co skončil Řecký jazyk škola v Istanbul, Teohar se vrátil k Dojran, kde se oženil a později byl vysvěcen na kněze. Smrt jeho manželky ho však přivedla na pouť do Svatá země. V roce 1828 se Teohar stal mnichem Klášter svaté Kateřiny a tam přijal mnišské jméno Teodosiues (Theodosiy v bulharštině).

Po návratu do Balkán, Theodosius byl jmenován knězem vSt. Minas "kostel v Solunu (Soluň ) v roce 1831. Zatímco byl v Solunu, založil v roce první tiskárnu Bulharský jazyk v roce 1838. Theodosius použil pohyblivý typ tiskařský lis z Daskal Kamche z Vatasha. Pohyblivé typy lisu byly vytvořeny a ruština zakladatel přistěhovaleckého typu. První knihy, napsané v Teodosiově tiskárně, byly „Primární studium prostřednictvím slovansko-bulharských a řeckých pravoslavných ranních modliteb“ („Началное учение с молитви утренния славяноболгарский и греческия“) a „Židovský obřad a všechny škody, které způsobily“ - an antisemitský hanopis, kterou původně přeložil „do jednoduchého bulharského jazyka“ Nathanael Ohridski. V roce 1839 napsal Teodosius svůj vlastní "Stručný popis dvaceti klášterů, které se nacházejí v Holly Mount Athos ".

„Židovský obřad ..“

V roce 1839 byla vypálena Teodosiova tiskárna, která však byla brzy za finanční podpory obnovena Kiril Peychinovich. Peychinovichova kniha Utesheniе Greshnim („Útěcha hříšníka“) byla napsána v obnovené tiskárně v roce 1840. Teodosius napsal úvod ke knize, kde zmínil, že knihu napsal Kiril Peychinovich do "... nejjednoduššího bulharského jazyka, kterým se mluví dolním jazykem." Moesia a region Skopje a Tetovo... “. Teodosius také ocenil bulharský jazyk a porovnal jej s klíčem, který může odemknout srdce bulharštiny národ pro světlo pravdy.

V roce 1841 napsal Teodosius knihu nazvanou „Kniha pro studium tří jazyků - slovansko-bulharské, řecké a karamanlianské“. Kniha byla bulharsko-řecká-turečtina slovník, určené k použití pro obchodníky.

V roce 1843 požár zničil Teodosiovu tiskárnu podruhé a naposledy. Theodosius se vrátil do Dojranu, kde začal pracovat jako a mlynář v jeho synech vodní mlýn. Podle Arsenij Kostentsev, byly použitelné zbytky Theodosiova tiskařského lisu odvezeny do vesnice Vataša.[5]

Theodosius zemřel při nehodě v březnu 1843. Byl zabit zhroucenou střechou.

Devět let po Theodosiově smrti bratři Kiryak a Konstantin Darzhilovi otevřeli v Soluni nový tiskový stroj v bulharštině.

Reference

  1. ^ Historie Bulharska, 1393–1885 Mercia MacDermott, Allen & Unwin, 1962, str. 136.
  2. ^ Pero a meč: studie bulharských dějin, James Franklin Clarke, Dennis P. Hupchick, východoevropské monografie, 1988, ISBN  0880331496. str. 220.
  3. ^ Bulharský národ v období národního obrození, Historický ústav (Bulharská akademie věd), Khristo Khristov, 1980, s. 1. 208.
  4. ^ Кирил Хаджидинев: Дойран. Разцветът и гибелта на един град. С., 1960, с. 12-13.
  5. ^ Костенцев, Арсени. Спомени. Издателство на Отечествения фронт, София, 1984.

Zdroje