Theo Francken - Theo Francken

Theo Francken
Theo Francken červenec 2016 (28093700016) .jpg
Francken v roce 2016
Člen sněmovny
Předpokládaná kancelář
6. července 2010
Státní tajemník pro azyl, migraci a administrativní zjednodušení
V kanceláři
11. října 2014 - 9. prosince 2018
premiérCharles Michel
UspělMaggie De Block
Osobní údaje
narozený (1978-02-07) 7. února 1978 (věk 42)
Lubbeek, Belgie
Politická stranaNová vlámská aliance
Děti2
VzděláváníKU Lovaň
webová stránkaWebové stránky strany

Theo Francken (narozen 7. února 1978) je a belgický politik, který byl členem Sněmovna reprezentantů od roku 2010. Je členem Nová vlámská aliance (N-VA), a konzervativní Vlámský nacionalista strana.

Francken byl vyroben státní tajemník pro azyl a migraci v EU druhý Charles Michel kabinetu v roce 2014, kde se stal prominentním pro svou kontroverzní nulová tolerance přístup k nelegální imigrace uprostřed Evropská migrační krize. Francken a N-VA se postavily proti podpoře Belgie Globální pakt pro migraci, což je vedlo k ukončení koaliční vlády v prosinci 2018, a tím ke spuštění jejího kolapsu.

Politická kariéra

Theo Francken nepochází z politické rodiny. Ani jeden z jeho rodičů nebyl zapojen do politiky. Theo Francken získal svůj zájem o politiku na střední škole, když se nechal inspirovat svými učiteli dějepisu, kteří ho instruovali o boji Flemingů za dosažení kulturních a jazykových práv v belgickém státě v průběhu 19. a 20. století. Po absolvování univerzity se Francken stal vědeckým spolupracovníkem N-VA ve vlámském parlamentu (2001 - 2004). V letech 2005–2008 působil jako radní a v letech 2009–2010 zástupce vedoucího kabinetu u vlámského viceprezidenta Geerta Bourgeoise se zaměřením na otázky, jako je integrační politika. Theo Francken založil ve svém rodném městě Lubbeek místní pobočku N-VA, což ji vedlo k volební urně v komunálních volbách v roce 2006. S pouze 4,96% hlasů se však N-VA nepodařilo vyhrát žádný z míst v městské radě.

Při federálních volbách v roce 2010 byl Theo Francken vedoucím seznamu provincie Vlaams-Brabant a vedl kampaň v oblastech jako azyl, migrace a integrace.[1] Získáním 13 164 osobních hlasů byl zvolen do belgického federálního parlamentu Kamer van volksvertegenwoordigers. Theo Francken byl velmi hlasitým novým členem parlamentu a usiloval o zpřísnění belgických laxních migračních zákonů, čímž dosáhl přísnějších právních předpisů o sloučení rodiny a přísnějšího postupu při získávání belgické státní příslušnosti.[2]

V komunálních volbách v roce 2012 opět vedl N-VA k volebním urnám ve svém rodném městě Lubbeek. Se ziskem 25,68% hlasů se N-VA stala největší stranou a Theo Francken se stal starostou Lubbeeku v lednu 2013.

Ve federálních volbách v roce 2014 dosáhl Theo Francken 44 489 hlasů a znovu byl zvolen do belgického federálního parlamentu. Následně vstoupil do vlády dne 11. října 2014 jako státní tajemník pro azyl, migraci a administrativní zjednodušení u federální vlády Regering-Michel I.

Během svého působení v úřadu prosadil Theo Francken řadu administrativních postupů a legislativních změn s cílem zvýšit návrat nelegálních přistěhovalců a dosáhnout rekordů v repatriaci nelegálních přistěhovalců uvězněných za trestné činy.[3] Tato politika z něj udělala nejpopulárnějšího politika[4] v Belgii podle průzkumů, a to navzdory prudké kritice levicových stran, především ve frankofonní Belgii, která od svého nástupu do funkce důsledně formuje Thea Franckena jako krajně pravicového politika.[5]

Theo Francken byl ve svém druhém roce ve funkci v roce 2015 konfrontován s evropskou migrační krizí, která podle údajů Eurostatu přinesla do Belgie rekord 44 660 žadatelů o azyl.[5] Za účelem splnění evropského závazku Belgie podle směrnice o podmínkách přijímání[6] Směrnice EU o přijímání žadatelů o azyl, Theo Francken se rozhodl zdvojnásobit přijímací kapacitu Belgie během několika měsíců a úzce spolupracoval s tehdejším ministrem obrany Stevenem Vandeputem, který dal k dispozici četné armádní kasárny Theovi Franckenovi nově příchozí žadatelé o azyl.[7]

Během setkání s evropskými ministry pro migraci na zasedání Evropské rady ministrů v květnu 2018 Theo Francken označil reformu dublinského nařízení za „mrtvou“[8] a místo toho navrhnout myšlenku, že Evropa potřebuje ochranu hranic „australského stylu“, což znamená, že Evropa musí uzavřít dohody o migraci se třetími zeměmi na druhé straně Středozemního moře, kde lze nelegální přistěhovalce zadržené evropskými loděmi bezpečně vyložit na břeh a chránit humánním způsobem, kdy by se azylová migrace do zemí EU omezila na legální humanitární migraci prostřednictvím vnitrostátních humanitárních víz.[9] Theo Francken však byl okamžitě odmítnut komisařem EU Avramopoulosem, který rychle vydal prohlášení, že Evropa se nikdy nebude řídit australským modelem ochrany hranic.[10] Theo Francken zůstal velmi hlasitým zastáncem nulové tolerance k nelegálnímu přistěhovalectví,[9] nazval evropský model migrace „nelidským“ a tyto myšlenky dále rozvinul v nejprodávanější knize vydané v říjnu 2018, nesoucí název „Kontinent bez hranic“ (Continent zonder Grens).[11] Na konci roku 2018 rovněž vzrostlo napětí v různých členských státech EU v otázce globálního paktu OSN o migraci. N-VA se rozhodně postavilo proti Paktu o migraci, což vedlo k pádu vlády dne 9. prosince 2018. Po zániku vlády se Theo Francken znovu ujal role člena ve federálním parlamentu. V následujících všeobecných volbách byl Theo Francken znovu zvolen poslancem federálního parlamentu, čímž převyšoval své oponenty tím, že získal 122 738 osobních hlasů.[12]

Kontroverze

Theo Francken byl během svého působení ve funkci ministra kontroverzní. V říjnu 2014 několik levicových politických stran PS, PTB a FDF požadovalo rezignaci Franckena a Bena Weytsa poté, co byli přítomni u narozenin Boba Maese, bývalý člen Vlaams Nationaal Verbond, strany, která ve druhé světové válce spolupracovala s nacisty. Křesťanskodemokratické CD&V a CDH, liberální MR a VLD, zelené strany ECOLO a Groen! a krajně pravicová strana Vlaams Belang nepovažovala návštěvu za problematickou, protože Bobovi Maesovi bylo pouhých 19 let, když skončila druhá světová válka, a nikdy nebyl odsouzen za spolupráci s nacisty.[13][14]

Ve stejném měsíci přišel Theo Francken do bouřlivých vod po úniku některých starých e-mailů s údajně homofobními prohlášeními, které Theo Francken rázně popřel, a příspěvkem na Facebooku, kde zpochybňoval „přidanou hodnotu“, kterou přistěhovalci z Maroka, Konga a Alžírska přinést do belgické ekonomiky. Theo Francken se následně ve federálním parlamentu omluvil.[15][16]

V květnu 2017 Francken učinil několik tweetů obviněných nevládní organizaci Lékaři bez hranic obchodování s lidmi v souvislosti s jejich operací na dopravu za účelem poskytování pomoci nelegálním migrantům vyzvednutým z gumových člunů u pobřeží Libye, kteří se snaží dostat do EU bez vstupního víza.[17]V září 2017 byla súdánská delegace pozvána do Bruselu, aby identifikovala přistěhovalce bez dokladů, kteří odmítli požádat o azyl v Belgii. Spolupráce se súdánským režimem již byla otázkou, ale v prosinci téhož roku došlo k vyvrcholení kontroverze poté, co údajně byli mučeni dva migranti, kteří se vrátili. po příjezdu do Súdánu. Po řádném vyšetřování belgickým nezávislým generálním komisariátem pro uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti (CGRS) však „obvinění z mučení“ nebyl nalezen „žádný důkaz“.[18]Také v září se musel Francken omluvit poté, co použil hashtag #opkuisen, holandský za „úklid“, v tweetu o zatčení nelegálních přistěhovalců, kteří kempovali na severní stanici v Bruselu a v přilehlém Maximiliaanparku.[19]

Po referendu o nezávislosti Katalánska v roce 2017 Francken uvedl, že Katalánci, včetně Carlesa Puigdemonta, mohou požádat o azyl v Belgii. Předseda vlády poté požádal tajemníka, aby do ohně nepřidával olej.[20][21]V lednu 2019, měsíc po jeho odchodu z funkce ministra zahraničí pro azyl, migraci a zjednodušení administrativy, byl Francken vyslechnut belgickými soudními orgány jako svědek v souvislosti s vyšetřováním možného podvodu zahrnujícího humanitární víza jedním z jeho nejbližších spolupracovníků. Podezřelý, Melikan Kucam, byl jedním z několika externích lidí pověřených radit Franckenovu kabinetu, pokud jde o identifikaci křesťanských syrských uprchlíků z oblastí zasažených válkou v Sýrii, kterým by mohla být poskytnuta humanitární víza z Belgie.[22] Kucam byl obviněn z toho, že žádal peníze, aby mohl na seznam dostat syrské křesťany. Popřel však žádné takové akce a byl propuštěn z předběžné vazby v říjnu 2019. V prosinci stále probíhá vyšetřování[23], nebylo naplánováno žádné datum soudu.

Osobní život

Francken je ženatý, má dvě děti a žije v Lípa [nl ]. V roce 2014 byl Francken terčem vyhrožování smrtí někým, kdo prohlašoval, že je extremistický muslim, spolu s kolegou ministrem N-VA Jan Jambon. V důsledku incidentu dostal policejní ochranu.[24]

Poznámky

  1. ^ „De nieuwe wet op de gezinshereniging“. Gazet van Antwerpen. Citováno 10. srpna 2020.
  2. ^ „Kamer verstrengt snel Belgwet“. Gazet van Antwerpen. Citováno 10. srpna 2020.
  3. ^ https://www.hln.be/nieuws/buitenland/vluchtelingencrisis/bijna-11-000-vreemdelingen-teruggestuurd-in-2016~a547d1e9/
  4. ^ „Theo Francken populairste politicus van ons land“. Het Nieuwsblad. Citováno 10. srpna 2020.
  5. ^ A b Libre.be, La (15. října 2014). "Onkelinx dénonce" le bruit des bottes dans le gouvernement"". LaLibre.be. Citováno 10. srpna 2020.
  6. ^ „Podmínky příjmu“. Migrace a vnitřní věci - Evropská komise. 6. prosince 2016. Citováno 10. srpna 2020.
  7. ^ „Ook kazernes in Leopoldsburg genoemd als asielcentrum“. Het Nieuwsblad. Citováno 10. srpna 2020.
  8. ^ „Theo Francken:„ De hervorming van Europese asielregels je dood'". Site-Knack-NL. 5. června 2018. Citováno 10. srpna 2020.
  9. ^ A b "Francken wil naar Australisch asielmodel: 0 asielverzoeken in Brussel". Site-Knack-NL. 14. dubna 2018. Citováno 10. srpna 2020.
  10. ^ „Eurocommissaris over voorstel Francken:„ Europa zal nooit het Australische model volgen'". Site-Knack-NL. 5. června 2018. Citováno 10. srpna 2020.
  11. ^ „Premiér vertrekt naar Marrakech, regering-Michel gaat verder zonder N-VA:“ Ik neem mijn verantwoordelijkheid"". Het Nieuwsblad. Citováno 10. srpna 2020.
  12. ^ https://www.hln.be/nieuws/binnenland/zo-heeft-vlaams-brabant-gestemd-francken-haalt-veruit-meeste-voorkeurstemmen~a10a9ce9/
  13. ^ „Linkse opozitie eist ontslag Theo Francken na feestje oud-VMO-leider Bob Maes“. HLN. Citováno 26. září 2020.
  14. ^ „Maes, Bob (eigenlijk Robert) F.“ Encyklopedie van de Vlaamse Beweging. Citováno 10. srpna 2020.
  15. ^ „Theo Francken opnieuw onder vuur“. De Standaard. Citováno 10. srpna 2020.
  16. ^ „Francken excuseert zich voor uitlatingen“. De Standaard. Citováno 10. srpna 2020.
  17. ^ „Francken:„ Artsen zonder Grenzen stimuleert mensensmokkel'". De Standaard. Citováno 26. září 2020.
  18. ^ „Geen bewijzen van foltering in Sudan“. De Morgen. Citováno 10. srpna 2020.
  19. ^ Kelepouris, Stavros (18. září 2017). „Theo Francken:‚ Kdybych 'opkuisen' niet mogen gebruiken'". Zručnost. Citováno 10. srpna 2020.
  20. ^ „Francken:“ Katalánský ministr-prezident Puigdemont mag politiek asiel aanvragen"". VRT. Citováno 26. září 2020.
  21. ^ „Asiel voor Puigdemont? N-VA staat alleen binnen de regering“. Zručnost. Citováno 26. září 2020.
  22. ^ „Theo Francken stelt zich burgerlijke partij v gerechtelijk onderzoek naar fraude met humanitaire visa“. Het Nieuwsblad. Citováno 10. srpna 2020.
  23. ^ „Feestje voor vrijgelaten Kucam“. Het Nieuwsblad. Citováno 10. srpna 2020.
  24. ^ https://www.vrt.be/vrtnws/cs/2014/10/26/interior_ministerreceivesdeaththreats-1-2130244/

externí odkazy