Sovránci starého světa - The Sovrans of the Old World

C’era una vorta un Re cche ddar palazzo / mannò ffora a li popoli st’editto: / Io sò io, e vvoi nun zete un cazzo (angl .: Kdysi existoval král, který ze svého paláce vyslal mezi lidi tento edikt: „Já jsem já a ty nejsi nic jiného než hovno. “[1])

Giuseppe Gioachino Belli

"Sovránci starého světa" (Romanesco původní název: Li soprani der monno vecchio) je 1831 sonet napsáno v dialekt z Řím, básníkem Giuseppe Gioachino Belli. Je součástí sbírky Sonetti romaneschi, někdy uvedena jako číslo 361[2][3][4] nebo 362.[5][6][7]

Obsah

Sonet je primárně satira italské civilizace z 19. století. Při analýze surové a surové politiky své doby se však Belli dotkl mnohem širší části italské historie a ztrát, které národ utrpěl v důsledku zahraničních invazí a místního zneužití moci.

Výše uvedené podobenství popisuje druhý fenomén. Král zabavuje veškerý majetek svých vazalů; když se lidé ptají proč, král odpoví, že s nimi může zacházet, jak se mu líbí, protože na tom záleží a oni ne. Ačkoli je tato poznámka formulována vulgárně, zahrnuje živou realitu. Belli tedy z této krátké anekdotické části analyzuje konkrétní stav lidu a průměrného Itala, u kterého se kvůli jeho stejnému stavu volby vždy zjistí, že trpí a drží hlavu ohnutou před tím, kdo je mocnější. Jak se říká v sonetu, autor, který není v naší společnosti papežem, králem nebo císařem, a to nepočítá nic menšího než Země, po které kráčíme. Když se tedy vrátíme k feudálnímu panovníkovi, varujeme lidi, kteří se odvážili zpochybnit jeho zákony a krutost, která byla z úst, bylo by to usmrceno, protože snad byl popravčí jedinou poctivou prací, kdybyste měli není mocný, říká král. A lidé, hloupí, podřadní, hloupí a naivní, jásající tleskali královým slovům.

Mezi překladateli sonetu Peter Nicholas Dale, který jej přeložil do Strine, australský anglický dialekt 60. let, ve kterém je název vykreslen jako Lieders a starý svět.[8]

Verš Io sò io, e vvoi nun zete un cazzo (doslovně „Já jsem já a vy jste všichni v prdeli“) bylo skvěle přivlastnil podle Mario Monicelli ve svém filmu z roku 1981 Il Marchese del Grillo, ve kterém je vykreslen moderně Romanesco dialekt jako „io sò io e voi nun siete un cazzo“[9] a od té doby se stal častým citátem současné italské kultury.[10]

Poznámky

  1. ^ Překlad ze norštiny (1956)
  2. ^ Coarelli (2000) str. 14-5 citát:

    La «turba» che forma il coro plaudente all banali sciocchezze pronunciate dal papa rappresenta, piuttosto che una generica Opinion pubblica, la cultura ufficiale dei «cento archidetti e antiquari della corte» present alla scena, la legione degli «intellettuali» all adulazione e al servilismo (ieri come oggi), immortalati forse anche nel sonetto 361 (Li soprani der monno vecchio) dove, l'affermazione perentoria del re «Io so io, e voi nun zete un cazzo», trova l'immediato consenso dei sudditi «è vero, è vero»

  3. ^ Giordani (1975) citát:

    Dei tre sonetti favolistici (Li soprani der monno vecchio, 361; Uelezzione nova, 1393; La favola der lupo, 1567) leggeremo il primo, che è direttamente ispirato alla reazione europea dopo il '31.

  4. ^ Muscetta (2002) str.151
  5. ^ Vighi (1992), str. 290
  6. ^ Teodonio (1991) str.141
  7. ^ Malato (1998), s. 1015
  8. ^ [1] [2]
  9. ^ Monicelli (2009) citát:

    Monicelli: „Ricorda la battuta travolgente del Marchese del Grillo: -… io so’ io e voi nun siete un cazzo- “?

    Tazatel: Certo.

    Monicelli: "Quello è un sonetto del Belli. Se scrivi qualcosa su Roma il Belli non lo puoi non conoscere"

    .
  10. ^ Citát Berselliho (2010):

    Intanto Berlusconi prosegue nella sua partita ideologica. Ha plasmato la società italiana facendole capire che leggi e regole non sono niente (proprio come il marchese del Grillo, „io so’ io e voi nun sítí un cazzo “).

Reference

Další čtení