Hrabě z Lucemburska - The Count of Luxembourg

Nákres Wallis a Elsie

Hrabě z Lucemburska je opereta ve dvou dějstvích s anglickými texty a libretem od Basil Hood a Adrian Ross, hudba od Franz Lehár, založený na Lehárově tříaktové německé operetě Der Graf von Luxemburg který měl premiéru v Vídeň v roce 1909. Lehár provedl úpravy své vídeňské partitury, aby se přizpůsobil adaptaci dvou dějství. Do partitury také interpoloval tři nové kousky: valčík, který napsal pro vzpomínkové představení Der Graf ve Vídni; píseň z jeho první operety, Wiener Frauen; a ruský tanec z opery Tatjana.[1]

Původní výroba byla zahájena v Dalyho divadlo v Londýně v roce 1911 a kandidoval na 345 představení, v hlavní roli Lily Elsie, Huntley Wright, W. H. Berry a Bertram Wallis. Po něm následovalo turné po Velké Británii a také se dobře běželo na Nové amsterdamské divadlo v New Yorku v roce 1912 s libretem, které dále upravil Glen MacDonaugh. Hrálo se v Austrálii v roce 1913. Adaptace zahrnovaly televizní produkci BBC z roku 1967 a americkou verzi němého filmu z roku 1926. Nová anglická jazyková adaptace Der Graf von Luxemburg, těsněji navazující na původní partituru a libreto, byl vyroben pod názvem Hrabě z Lucemburska a zaznamenáno Nová Sadlerova Wellsova opera v roce 1983 a cestoval po D'Oyly Carte Opera Company v roce 1997.

Synopse

Velkovévoda Rutzinov se nesmí oženit s Angèle, operní zpěvačkou, se kterou je zamilovaný, ledaže by nosila titul. Zařídí proto, aby se bezbožný bohémský marnotratník, hrabě René, oženil s dámou, jejíž tvář nevidí, a aby za tři měsíce souhlasil s rozvodem. Za to hrabě obdrží částku 20 000 GBP (půl milionu franků). Poté, co bude mít titul, si ji Rutzinov může vzít. Na svatebním obřadu, v ateliéru Rutzinovova kamaráda umělce Brissarda, jsou hrabě a jeho tajemná nevěsta odděleny plátnem - ale když se dotknou rukou, aby si vyměnili prsteny, zamilují se.

O několik měsíců později pořádá Angèle večírek, kterého se hrabě účastní. Okamžitě se k sobě přitahují, ale nevědí, že už jsou manželé, a věří, že jejich románek je beznadějný. Aby se zabránilo tomu, aby věci šly dále, Rutzinov oznámil své zasnoubení s Angèle. Brissard však poznamenává, že se hrabě ještě nerozvedl, a odhaluje, že jsou stále manželé. Tajně potěšená Angèle odsuzuje Grófův čin při sňatku za peníze. Hrabě vztekle zaútočil. Mezitím se Rutzinov rozhodne místo toho oženit s ruskou hraběnkou a hrabě přijde na nějaké peníze, které použije na výplatu Rutzinovovi 20 000 liber. Ale bez Angèle je nešťastný a nakonec jí řekne, že ji miluje. Vše končí šťastně.

Hood napsal o přepsání libreta operety pro britské publikum:

„... v anglické adaptaci není, myslím, třicet linií dialogu, které jsou ve skutečnosti přeloženy z němčiny; akce hry byla postavena ve dvou dějstvích, namísto původních tří; zatímco celá část Brissard, hrál Mr. W. H. Berry Byl vynalezen a představen, a v důsledku toho vznikly nové situace a scény, které v původní hře neexistují. Byly také vytvořeny tři ze čtyř vedlejších postav, aby pomohly s konstrukcí nových efektů, jako je otevření Zákona I a scéna dialogu na konci Zákona II, kde Angele a hrabě zjišťují totožnost toho druhého, žárlivým zasahováním Monsieura de Tresaca. Tato konkrétní epizoda byla v originálu zpracována hudebně, s plnou scénou, která byla předmětem finále II. Aktu; a při ukončení třetího aktu bylo samozřejmě nutné obětovat toto finále a přiblížit a rozvíjet dramatické okamžiky uznání různými metodami, v mluveném dialogu ... “[2]

Role a originální obsazení Londýna

Wallis a Elsie
  • Hrabě René z Lucemburska - Bertram Wallis
  • Registrátor - Fred Kaye
  • Jean Baptiste (číšník) - Willie Warde
  • Mons. De Trésac - Alec Fraser
  • Mons. De Valmont - Paul Plunket
  • Pelegrin, Mentschikoff a Paulovitch (obsluha velkovévody) - Frank Perfitt, Ridgwell Cullum, Charles Coleman
  • Lavigne, Boulanger (umělci) - Gervais Whitehead, Garnet Wilson
  • Brissard (umělec) - W. H. Berry
  • Velkovévoda Rutzinov - Huntley Wright
  • Juliette (a Model) - May de Sousa
  • Hraběnka Kokozeff - Gladys Homfrey
  • Mimi - May Marton
  • Lisette (Maid to Angèle) - Kitty Hanson
  • Angèle Didier - Lily Elsie

Hudební čísla

Act I - Brissard's Studio, Paris
  • Č. 1 - "Karneval! Využijte karneval na maximum!" - Refrén
  • Č. 2 - „Bohemia“ - Brissard a Chorus
  • Č. 3 - „Pierrot a Pierrette“ - Juliette a Chorus
  • Č. 4 - "Karneval! Využijte karneval na maximum!" - Chorus a René
  • Č. 4a - První východ - „Takže půjčete, utratte, ukončete a z okna jej pošlete“
  • Č. 4b - Druhý východ - „Takže půjčete, utratte, ukončete ...“
  • Č. 5 - „Karneval na celý život“ - Juliette a Brissard
  • Č. 6 - „Jsem zamilovaný“ - velkovévoda a ošetřovatelé
  • Č. 7 - „Láska, sbohem“ - Angèle
  • Č. 8 - „Bratranci cara“ - Angèle a velkovévoda
  • Č. 9 - „Dvacet tisíc liber“ - René, velkovévoda a ošetřovatelé
  • Č. 10 - Finále - „Spravedlivá hraběnko, mohu si přát, abyste teď byli navždy šťastní?“
Dějství II - Přijímací síň u velkovévody Rutzinova v Paříži
  • Č. 11 - Úvodní scéna a tanec
  • Č. 12 - „Zdravas, Angèle“ - Chorus a Angèle
  • Č. 12a - fanfáry
  • Č. 12b - scénická hudba
  • Č. 13 - „Pěkný motýl“ - velkovévoda
  • Č. 14 - „Její rukavice“ - René
  • Č. 15 - „Ve společnosti“ - Juliette a Brissard
  • Č. 16 - „Láska rozbíjí každé pouto“ - Angèle a René
  • Č. 17 - Ruský tanec - „Kukuska“
  • Č. 18 - „Rootsie-pootsie“ - velkovévoda a dívky
  • Č. 19 - „Budeš tancovat?“ - Angèle a René
  • Č. 20 - „Chlapci“ - Juliette, Mimi, velkovévoda, Brissard a dívky
  • Č. 21 - Finále - Angèle a René - „Řekněme, že láska není sen“

Produkce a adaptace

Hrabě z Lucemburska otevřeno v Dalyho divadlo v Londýně dne 20. května 1911 a ucházel se o úspěšných 345 představení,[3] v hlavních rolích Lily Elsie, Huntley Wright, W. H. Berry a Bertram Wallis. Zahajovací večer provedl Lehár a zúčastnil se jej King George V a Queen Mary. Časy zvláště ocenil zpěv a tanec Elsie a Wallis, stejně jako Lehárovu hudbu, i když noviny hodnotily příběh jako tenký a nepravděpodobný.[4] Po něm následovalo turné po Velké Británii Eric Thorne, Robert Michaelis, Lauri de Frece a Daisy Burrell,[5] a také to mělo dobrý běh na Nové amsterdamské divadlo v New Yorku v roce 1912 s libretem, které dále upravil Glen MacDonaugh.[6][7] Hrálo to v Austrálii v roce 1913.[8] V roce 1930 došlo k oživení Broadwaye.[9] V roce 1967 vysílala BBC vlastní televizní produkci pod taktovkou David Lloyd-Jones.[10]

Americká verze němého filmu byla vyrobena v roce 1926.[11] Nová anglická jazyková adaptace Der Graf von Luxemburg, těsněji navazující na původní partituru a libreto, byl vyroben pod názvem Hrabě z Lucemburska a zaznamenáno Nová Sadlerova Wellsova opera v roce 1983.[12] Tato verze byla na turné oživena D'Oyly Carte Opera Company v roce 1997.[13]

Poznámky

  1. ^ Jehněčí, Andrew. „Lehar je Hrabě z Lucemburska", Hudební doba, Sv. 124, č. 1679 (leden 1983), s. 23–25
  2. ^ Gillan, Don. Hrabě z Lucemburska, Scénická krása, dotisk od Play Picture108, 1911, přístup 17. ledna 2012
  3. ^ Traubner, str. 238; některé zdroje uvádějí 240 představení, ale je z toho zřejmé Časy že vyšší číslo musí být správné, jak uvádí článek v březnu 1912, že skladba nadále silně hraje: „Dalyho divadlo“, Hrabě z Lucemburska, Časy, 11. března 1912, s. 11 a obsahuje upozornění na další představení operety až 4. května.
  4. ^ "Král a královna v Dalyho divadle", Hrabě z Lucemburska, Časy, 22. května 1911, s. 10
  5. ^ Lionel Carson (ed). Kniha Stage Year (1912), str. 185
  6. ^ Hrabě z Lucemburska Průvodce hudebním divadlem, přístup k 17. lednu 2012
  7. ^ Blumenfeld, str. 136
  8. ^ Gänzl, s. 568
  9. ^ Hrabě z Lucemburska, Databáze IBDB, zpřístupněno 19. ledna 2012
  10. ^ „More Opera on B.B.C. Television“, Časy, 9. listopadu 1966, s. 7; a Julian Critchley, „Finále poháru zlomí nudu“, Časy, 22. května 1967, s. 8
  11. ^ Hrabě z Lucemburska (1926) na IMDb
  12. ^ Jehněčí, Andrew. „Recenze záznamu: Kálmán, Hraběnka Maritza a Lehár, Hrabě z Lucemburska", Gramofon, Leden 1884, s. 74
  13. ^ Canning, Hughu. "Byt Vdova, šumivé Počet, Sunday Times, 2. listopadu 1997

Reference

  • Blumenfeld, Robert. Blumenfeldův slovník hudebního divadla, Hal Leonard Corporation, 2010 ISBN  0-87910-372-8
  • Gänzl, Kurt. Encyklopedie hudebního divadlaBlackwell, 1994, sv. I, str. 567–69 ISBN  0-02-864970-2
  • Traubner, Richard. Opereta: divadelní historie, 2. vydání, Routledge, 2003, ISBN  0-415-96641-8

externí odkazy