Tarikh-i Bayhaqi - Tarikh-i Bayhaqi
Autor | Abul-Fazl Bayhaqi |
---|---|
Originální název | تاریخ بیهقی |
Země | Ghaznavidská říše |
Jazyk | Peršan z Ghazni |
Předmět | Dějiny |
Tārīkh-i Bayhaqī (doslovně "Historie Bayhaqi") je historická kniha, kterou napsal Abul-Fazl Bayhaqi, v Peršan, v 11. století n. l.[1] Velká část tohoto rozsáhlého díla je ztracena, ale jeho pozůstatky jsou nejdůležitějším pramenem v historii Ghaznavidská říše. Dílo má literární hodnotu také díky svému jedinečnému stylu vyprávění.
Jména
Práce byla publikována pod několika jmény:
- Tārīkh-i Bayhaqī (تاریخ بیهقی, Bayhaqi historie)
- Tārīkh-i Nāsirī (تاریخ ناصری, Nasiriho historie)
- Tārīkh-i Masʿūdī (تاریخ مسعودی, Mas'udiho historie)
- Tārīkh-i Āl-i Nāsir (تاریخ آل ناصر, Historie rodu Nasir)
- Tārīkh-i Āl-i Sabuktagīn (تاریخ آل سبکتگین, Historie domu Sabuktigin)
- Jamiʿ al-Tawārīkh (جامع التواریخ, Kompendium kronik)
- Jāmiʿ fī Tārīkh-i Sabuktagīn (جامع فی تاریخ سبکتگین, Kompendium o Letopisech Sabuktiginu)
- Mujalladāt (مجلدات, Svazky nebo Knihy)[2]
Obsah
Tarikh-i Bayhaqi Předpokládá se, že se skládala z třiceti knih, z nichž zbylo jen šest.[3] Hlavním tématem zbývajících knih je vláda Mas'ud I. sultán z Ghaznavidská říše.[4] Kromě podávání zpráv o politických událostech se práce věnuje také geografickým místům a historii města Perská literatura zmínkou o významných autorech a básnících té doby.
K. Allin Luther porovnal epistemologie Bayhaqi Dějiny pozdějším seldžuckým historikům a radí a rétorický přístup k práci. Marilyn Waldman rovněž doporučuje rétorický přístup řečový akt teorie, přesto neposkytuje komplexní rozpis textu. Julie Scott Meisami rovněž poukazuje na analytickou povahu díla a staví Bayhaqiho mezi historiky Islámská renesance.[5]
Díky jeho osobitému přístupu při vyprávění historických účtů byla přesnost práce Bayhaqi bezprecedentní.[6]
Tarikh-e Bayhaqi je dobře známý pro své bohaté používání jazyka. Několik rysů práce ji transformovalo do literární prózy, včetně použití neologismy, nová slovní spojení a syntaxe, archaická slova, snímky, Korán verše a Hadísy, Peršan a arabština básně a různé druhy rovnoběžnost a opakování (včetně samohlásek, slov a syntaxí).[7]
Práce byla také srovnávána s a historický román.[8]
Viz také
Reference
- ^ Amirsoleimani 1999, str. 243.
- ^ Fomerand 2009, str. 59.
- ^ Marlow 2008, str. 8.
- ^ Amirsoleimani 1999, str. 244.
- ^ Amirsoleimani 1999, str. 244-245.
- ^ BAYHAQĪ, ABU’L-FAŻL v Iranica
- ^ Mousavi a Hajiaqababaei 2020, str. 163-192.
- ^ Mansouri 2012, str. 792.
Zdroje
- Amirsoleimani, Soheila (1999). "Pravdy a lži: Ironie a intriky v Tārīkh-i Bayhaqī". Íránská studia. Taylor & Francis. Sv. 32, č. 2, Využití lsti: Literární a historické okamžiky, jaro.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fomerand, Jacques (2009). „Abu'l Fazl Bayhaqi“. Organizace spojených národů od A do Z. Scarecrow Press, Inc.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mansouri, Ayyoub (2012). „Beyhaghiho historický román“ (PDF). Journal of American Science. Marsland Press. 8(4): 792-794.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Marlow, Louise (2008). „Abu 'L-fadl Al-Bayhaqi“. V Meri, Josef W. (ed.). Středověká islámská civilizace: encyklopedie. Taylor & Francis Group.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mousavi, Naiemeh; Hajiaqababaei, Mohammad Reza (2020). „Linguistic Foregrounding in Tarikh-e Beyhaqi based on Geoffrey Leech's Theory“ (PDF). IQBQ. 11 (1): 163–192. Citováno 11. dubna 2020.CS1 maint: ref = harv (odkaz)