Syrská ústava z roku 1973 - Syrian Constitution of 1973

Syrská Arabská republika
Erb Sýrie.svg
Tento článek je součástí série o
politika a vláda
Sýrie

arabská liga Členský stát Ligy arabských států (Pozastaveno )

Asia (orthographic projection) .svg Portál AsieP history.svg Portál historie

1973 Ústava Syrská Arabská republika byl přijat dne 13. března 1973 a používal se do 27. února 2012. Popisuje charakter Sýrie Arab, demokratický, a republikán. Dále v souladu s panarabský ideologie, staví zemi jako region širšího Arabský svět a jeho lidé jako nedílná součást Arabský národ. Zavedlo to sílu Arabská socialistická strana Ba'ath, její článek 8 popisující stranu jako „vedoucí strana ve společnosti a státu “, i když Sýrie nebyla, jak se často věří, a systém jedné strany formálně.[1]

Dějiny

Ústava z roku 1973 nahradila prozatímní ústavu ze dne 1. května 1969. Ústava byla změněna v roce 2000 s cílem změnit minimální věk prezidenta ze 40 na 34 let.[2] Během Syrské povstání 2011–2012, byla přijata nová ústava založená na ústavě z roku 1973 referendum, což vyústilo v jeho přijetí. Nová ústava vstoupila v platnost 27. února 2012, a tím nahradila ústavu z roku 1973.[3]

Přehled

Ústava z roku 1973 začíná preambulí a poté je rozdělena na čtyři části zvané kapitoly, které se dále dělí na části (a v některých případech oddíly) a články.

Preambule

Preambule obsahuje pět hlavních principů ústavy. Nejprve definuje Arabský národ aspirace na jednotu, svobodu a socialismus a stanoví, že prostředky k dosažení těchto aspirací spočívají v širší arabské revoluci. Zadruhé, v realitě rozděleného arabského národa bude nutná kolektivní obrana, aby se čelilo nebezpečím imperialismus a sionismus. Zatřetí, potvrzuje závazek národa k pochodu k nastolení socialistického řádu. Dále stanoví, že svoboda jednotlivce je posvátné právo a to lidová demokracie je „ideální formulací, která občanovi zajišťuje výkon jeho svobody“. Zapáté uvádí, že arabská revoluce je nedílnou součástí širšího světového osvobozeneckého hnutí za svobodu, nezávislost a pokrok.[4]

Tato ústava slouží jako vodítko pro akce pro masy našich lidí, aby pokračovaly v boji za osvobození a budování vedené jejími principy a ustanoveními, aby posílily pozice boje našich lidí a směřovaly jejich pochod směrem k aspirační budoucnosti.[5]

Kapitola 1

Kapitola 1 obsahuje 49 článků ve čtyřech částech a poskytuje politické, ekonomické, vzdělávací a kulturní zásady a základní práva.[4]

Politické zásady

První článek ústavy stanoví, že „ Syrská Arabská republika je demokratický, populární, socialistický a suverénní stát. Nelze postoupit žádnou část jeho území. “[5] Článek 3 stanoví, že Islámská jurisprudence bude (ne the) hlavní zdroj právních předpisů.[4] Článek byl později pozměněn tak, aby zahrnoval, že prezident musí být z islámský víra. Ústava nedeklaruje islám jako státní náboženství.[6] Článek 4 to prohlašuje arabština je úřední jazyk syrské arabské republiky a tak dále Damašek je hlavním městem národa. Článek 8 ústavy definuje Baath párty jako „vedoucí strana ve společnosti a státu“[5] a představuje Národní progresivní fronta jako jediný rámec pro legální účast politických stran pro občany.[7]

Ekonomické principy

Ústava definuje státní ekonomiku jako a plánovaná socialistická ekonomika jehož cílem je ukončit všechny formy vykořisťování. Ústava prezentuje tři formy majetku: veřejné, kolektivní a individuální. Ústava zaručuje, že soukromé vlastnictví nebude vyvlastněno s výjimkou veřejného zájmu a výměnou za spravedlivou náhradu.[6]

Vzdělávací a kulturní zásady

Článek 21 ústavy definuje cíle vzdělávacího a kulturního systému:

Vzdělávací a kulturní systém si klade za cíl vytvořit socialistickou nacionalistickou arabskou generaci, která je vědecky smýšlející a spojená s jejími dějinami a zemí, pyšná na své dědictví a naplněná duchem boje za dosažení cílů národa jednoty, svobody a socialismu, a sloužit lidstvu a jeho pokroku.[5]

Svoboda, práva a veřejné povinnosti

Ústava rozlišuje mezi univerzální lidská práva které se vztahují na všechny lidské bytosti a které se vztahují pouze na syrské občany. Ústava zaručuje všem občanům svobodu projevu, shromažďování a náboženského vyznání. Stanovuje, že stát je garantem a ochráncem osobní svobody a důstojnosti občana. Ústava zaručuje, že si všichni občané budou před právem rovni, pokud jde o jejich práva a povinnosti. Rovněž stanoví, že práce je právem a povinností každého občana a že se stát zaváže zajistit práci všem občanům.[7]

Kapitola 2

Kapitola 2 obsahuje 81 článků ve třech částech. Pojednává o pravomocích EU Syřan stát, včetně zákonodárný orgán, výkonný orgán a místní lidové rady.

Zákonodárný orgán

Ústava definuje Lidové shromáždění jako jednokomorový zákonodárce skládající se z 250 členů.[8] Členové lidového shromáždění jsou voleni na čtyřleté funkční období obecným, tajným, přímým a rovným hlasováním. Ústava stanoví 50% kvótu lidového shromáždění dělníkům a rolníkům.[7] Mezi pravomoci lidového shromáždění patří jmenování prezidenta, projednávání politiky kabinetu, schvalování rozpočtu a ratifikace mezinárodních smluv. Shromáždění nemůže iniciovat zákony, ale má právo je měnit a schvalovat. Prezident odpovídá shromáždění pouze v případech: velezrada.[8]

Výkonný orgán

Prezident republiky

Ústava stanoví, že Prezident republiky je hlavou státu, výkonným ředitelem výkonný orgán a vrchní velitel z ozbrojené síly. Nominaci na prezidenta navrhuje Ba'ath Party a schválen parlament. Podle ústavy musí být kandidátem arabský Syřan, muslimský a starší 34 let. Nominovaný je poté potvrzen referendem na sedmileté funkční období. Ústava nestanoví časový limit pro prezidenta.[4]

Ústava dává úřadu prezidenta velkou výkonnou a zákonodárnou moc. Za jmenování a odvolání předsedy odpovídá prezident Rada ministrů, premiér, a další přední státní úředníci a vojenští důstojníci, jakož i členové Nejvyšší ústavní soud.[4] Předseda může také rozpustit Lidové shromáždění a jmenovat neomezený počet členů viceprezidenti.[8]

Kabinet a Rada ministrů

Ústava definuje kabinet jako nejvyšší výkonný a správní orgán. Skládá se z předsedy vlády, místopředsedy vlády a ministrů. Ústava stanoví, že ministři jsou odpovědni prezidentu republiky.[8]

Místní lidové rady

Článek 129 ústavy definuje místní lidové rady takto:

Místní lidové rady jsou orgány, které vykonávají své pravomoci ve správních jednotkách v souladu se zákonem.[5]

Kapitola 3

Kapitola 3 obsahuje 19 článků ve třech částech. Pojednává o struktuře a pravomocích EU justiční stejně jako proces ústavních změn.

Soudní soudci a státní zástupci

Článek 131 ústavy stanoví, že: prezident republiky zajistí nezávislost soudnictví a soudců pomocí Nejvyšší soudní rada.[8] Prezident také předsedá Nejvyšší soudní rada. Ústava stanoví, že verdikty u syrských soudů budou vydávány „jménem arabského lidu v Sýrii“. Rovněž stanoví, že Ministr spravedlnosti předsedá úřadu státního zástupce.[5]

Nejvyšší ústavní soud

Ústava definuje Nejvyšší ústavní soud jako nejvyšší soudní orgán v republice. Skládá se ze čtyř soudců jmenovaných prezidentem dekretem a samotného prezidenta. Členové soudu vykonávají obnovitelné čtyřleté funkční období a nemohou kombinovat své postavení s jinou oficiální funkcí v zákonodárných nebo výkonných orgánech. Soud má pravomoc zkoumat ústavnost zákonů přijatých Úřadem Lidové shromáždění, ale nemusí zkoumat zákony přijaté referendem. Soud rovněž řeší volební spory a soud s prezidentem.[8]

Článek 143 ústavy definuje přísahu členů Nejvyššího ústavního soudu následovně:

„Všemohoucí přísahám, že budu respektovat ústavu a zákony země a že budu vykonávat svou povinnost nestranně a loajálně.“[5]

Změna ústavy

Návrhy na změnu ústavy lze podávat prostřednictvím prezidenta nebo alespoň dvou třetin Lidové rady. Pozměňovací návrhy musí schválit prezident a dvoutřetinová většina v Radě lidu. Od přijetí v roce 1973 došlo v syrské ústavě k velmi málo změnám. Nejpozoruhodnější z nich byla změna vyžadující, aby prezident byl členem muslimský a ten, který snižuje povinný minimální věk prezidenta ze 40 na 34 let.[6]

Kapitola 4

Kapitola 4 obsahuje 7 článků a zahrnuje obecná a přechodná ustanovení.

Reference

  1. ^ „Sýrský Assad‚ ukončí 'vládu jedné strany “. ibtimes.com. 15. února 2012. Citováno 15. dubna 2018.
  2. ^ „Změnit syrskou ústavu ... dosáhnout kvóty nebo dosáhnout řešení?“. Enab Baladi. Citováno 2020-06-03.
  3. ^ „Prezidentský dekret o nové ústavě Sýrie“. Syrská arabská zpravodajská agentura. 28. února 2012. Citováno 28. února 2012.
  4. ^ A b C d E Zloději, 2007, s. 896.
  5. ^ A b C d E F G „Ústava Sýrie“. Informační síť na Středním východě. Citováno 8. března 2011.
  6. ^ A b C Zloději, 2007, s. 899.
  7. ^ A b C Zloději, 2007, s. 898.
  8. ^ A b C d E F Zloději, 2007, s. 897

Bibliografie

  • Zloději, Gerhard (2007). Encyklopedie světových ústav. Fakta o knihovně souborů světových dějin. New York: Fakta o spisech. ISBN  978-0-8160-6078-8.

Viz také

externí odkazy