Syarif Hamid II. Z Pontianaku - Syarif Hamid II of Pontianak
Sultan Hamid II | |
---|---|
Syarif Abdul Hamid Alkadrie | |
![]() Sultan Hamid II. Ze západního Bornea v uniformě generála majora KNIL | |
7. Sultan Pontianak | |
Panování | 1945–1950 |
Předchůdce | Sultan Syarif Thaha |
Nástupce | Sultan Syarif Abubakar |
narozený | 12. července 1913 Pontianak, Pontianak sultanát |
Zemřel | 30.03.1978 (ve věku 64) Jakarta, Indonésie |
Dům | Hang Dynasty Alkadrie |
Otec | Sultan Syarif Muhammad |
Náboženství | Sunnitský islám |
Sultan Hamid II (narozený Syarif Abdul Hamid Alkadrie; arabština: شريف عبد الحميد القادري Šarīf ʿAbd al-Ḥamīd al-Qādrī; 12. července 1913 - 30. března 1978) byl osmý Sultan Pontianak a jediný prezident státu Západní Kalimantan od roku 1946 do jejího zrušení v roce 1950. Byl nejstarším synem Sultan Syarif Muhammad Alkadrie.[1] Byl smíšený Malajština -Arab původ a byl vychován dvěma britskými občany - Salome Catherine Fox a Edith Maud Curteis.
Jeho manželka Didie van Delden byla mladá Holanďanka, která mu porodila dvě děti - obě bydlely v Holandsko. Během Indonéská národní revoluce, byl soucitný s vracejícími se Holanďany a jejich pokusy realizovat federální Republic of the United States of Indonesia, prohlížení unitární Indonéská republika jako rozšíření jávské nadvlády. Byl také a plukovník v Královská holandská armáda východní Indie a navrhl indonéské státní znak —Garuda Pancasila.
Dětství a vzdělávání
Do věku 12 let byl Hamid vychován skotský pěstounka Salome Catherine Fox a britský krajan Edith Maud Curteis.[2] Salome Fox byla sestrou šéfa britské obchodní firmy se sídlem v Singapuru. Pod jejich vedením začal Hamid mluvit plynně anglicky. V roce 1933 slečna Fox zemřela, ale stále zůstával v kontaktu se svým společníkem Curteisem.[2]
Syarif byl vzděláván u několika Europeesche Lagere School (Evropské základní školy) v Sukabumi, Pontianak, Yogyakarta a Bandung. Studoval jeden rok na a Hogere Burgerschool (Senior High School) v Bandungu, ale nepromoval na THS Bandung. Syarif dokončil studium na Koninklijke Militaire Academie v Breda, Holland; promoval jako poručík v Královská holandská armáda východní Indie.
Japonská okupace a indonéská revoluce

V návaznosti na Japonská okupace Indonésie dne 10. března 1942 byl Japonci internován po dobu tří let v Jávský zajatecký tábor kvůli úzkým vazbám s Holanďany. Hamidova nelibost vůči japonským okupantům byla ovlivněna vraždami 28 příbuzných a jeho mentorky slečny Curteisové.[2] Hamidův otec a dva jeho bratři spolu s mnoha malajskými elitami Kalimantan byli Japonci popraveni v Incidenty v Pontianaku. V návaznosti na Japonská kapitulace a porážka 15. srpna 1945, Hamid byl osvobozen vracejícími se spojeneckými mocnostmi, které přistály v Indonésii. Následně byl vracejícím se Holanďanem povýšen do hodnosti plukovníka.
Dne 29. října 1945 nastoupil po svém otci jako sultán Pontianak a přijal titul Sultan Hamid II. Během Indonéská národní revoluce Sultan Hamid II. Získal významné postavení jako delegát pro stát Západní Kalimantan a vždy se jej účastnil jednání v Malinu, Denpasar, Federální poradní shromáždění (BFO) a Nizozemsko-indonéská konference u kulatého stolu v Indonésii a Nizozemsku.[3] Jako aktivní vůdce BFO byl pevným zastáncem federalismu a postavil se proti prezidentovi Sukarno pojetí a unitární Indonéská republika kvůli své nadvládě nad Jávský.[2][3]
Sultan Hamid II. Rychle nastoupil na pozici Adjudanta v Buitengewone Dienst bij HM de Koningin der Nederlanden (pobočník v mimořádné službě Jejího Veličenstva nizozemské královny), což je nejvyšší pozice asistentky nizozemské královny. Jako plukovník byl prvním Indonésanem, který získal významné vojenské postavení v koloniální armádě. Kvůli mezinárodnímu odporu proti nizozemským pokusům o obnovení kontroly nad Indonésií v OSN byli Holanďané nuceni uznat Sukarnovu republiku jako de facto vládu Jávy a Sumatry a udělit nezávislost Republic of the United States of Indonesia dne 27. prosince 1949.[4]
Převrat APRA a unitářství
Dne 17. Prosince 1949 byl Hamid II. Jmenován Sukarnem do Kabinet RUSI ale nedržel žádné portfolio. Tento kabinet vedl předseda vlády Mohammad Hatta a zahrnoval 11 republikánů a pět federalistů. Tato federální vláda neměla krátké trvání kvůli konfliktním rozdílům mezi republikány a federalisty, jakož i rostoucí populační podpoře pro unitární stát.[4]
Hamid II se následně spikl s bývalým kapitánem KNIL Raymond Westerling uspořádat protirepublikánský převrat v Bandung a Jakarta. Westkatlingův Angkatan Perang Ratu Adil (APRA, Legie Ratu Adila ) zahrnoval prvky KNILU, speciálních sil pluku, Nizozemská královská armáda a několik nizozemských státních příslušníků, včetně dvou policejních inspektorů. Dne 23. ledna 1950 APRA přemohla malou ruskou posádku a obsadila části Bandungu, dokud nebyly vyhnány posily generálmajora Engelse.[1]
26. ledna 1950 pronikly do Jakarty prvky Westerlingových sil v rámci státního převratu, který měl svrhnout vládu RUSI. Rovněž plánovali zavraždit několik významných republikánských osobností, včetně ministra obrany Sultana Hamengkubuwono IX a generální tajemník Ali Budiardjo. Byli však zadrženi a nuceni uprchnout indonéskými vojenskými silami. Mezitím byl Westerling donucen uprchnout do Singapuru a APRA přestala fungovat do února 1950.[1]
Důkazy od zatčených spoluspiklenců vedly k uvěznění Hamida II. Dne 5. dubna. Do 19. dubna se Hamid II přiznal ke své účasti na zpackaném jakartském puči a k plánování neúspěšného druhého útoku na parlament, který je naplánován na 15. února. Kvůli přítomnosti RUSI vojsk byl útok přerušen. Role pasundanské vlády při převratu vedla k jejímu rozpuštění do 10. února, což dále podkopalo federální strukturu. Do konce března 1950 byl Hamidův Západní Kalimantan jedním ze čtyř zbývajících federálních států v Spojené státy indonéské.[1]

Hamidova role v puči vedla ke zvýšené agitaci v Západním Kalimantanu pro jeho integraci do Indonéské republiky. Po vyšetřovací misi vládní komise hlasovala Sněmovna reprezentantů RUSI padesáti hlasy pro jeden, aby sloučila Západní Kalimantan s Indonéskou republikou.[5] Po střetech s demobilizovanými jednotkami KNIL Makassar a pokus o odtržení od Ambonese Republika Jižní Moluky byly federální Spojené státy Indonésie rozpuštěny 17. srpna 1950 a Indonésie se stala jednotným státem ovládaným ústřední vládou v Jakartě.[5]
Rodina
Holandská manželka sultána Hamida II. Didie van Delden byla stylizovaná jako Sultana Maharatu Mas Makhota a měli dvě děti, syna a dceru. Jejich přeživší syn je stylizovaný jako Pangeran (princ) Syarif Max Yusuf Alkadrie, který v současné době žije v Nizozemsku. Sultana Maharatu zemřel 19. června 2010.
Citace
Bibliografie
- Kahin, George McTurnan (1952). Nacionalismus a revoluce v Indonésii. Ithaca, NY: Cornell University Press. ISBN 0-8014-9108-8.
- McDonald, Lachie (1998). Bylines: Monografie válečného korespondenta. East Roseville, N.S.W: Klokan Press. ISBN 978-0-86417-955-5.