Švýcarská civilní služba - Swiss Civilian Service

Odvod
1780 karikatura tiskového gangu
Branná povinnost podle země

The Švýcarská civilní služba je švýcarský instituce, založená v roce 1996 jako civilní náhradní služba na vojenská služba. Byl zaveden jako součást tzv Vision 95 (Armeeleitbild 95) reformní balíček.[1] Každý, kdo nemůže vykonávat povinnou vojenskou službu pro z důvodu svědomí místo toho může podat žádost o výkon civilní služby. Dříve byla stěžovatelka nucena zúčastnit se slyšení, kde musela vysvětlit důvody svého odmítnutí. Nyní se musí zúčastnit jednodenního úvodního zasedání civilní služby do tří měsíců od podání žádosti.

Pokud je člověk nezpůsobilý sloužit v armádě z důvodu fyzického nebo psychického postižení, považuje se také za nevhodného pro civilní službu, i když tato poškození nezpůsobují, že by jednotlivec nebyl schopen plnit konkrétní úkol související s civilní službou. To platí například pro a zakázán osoba na invalidním vozíku, která je dokonale schopna pracovat při správě a pečovatelský dům. Pokud však nemají velmi těžká handicapy jako např duševní nemoc, muži jsou omluveni nebo prohlášeni za nezpůsobilé sloužit v armádě jsou nuceni platit náhradní poplatek ve výši přibližně 3 procent jejich ročního příjmu až do věku 37 let, kdy jsou vojenští opraváři normálně propuštěni z další služby. Ženám je rovněž dovoleno sloužit v civilní službě nebo v EU ozbrojené síly kromě v bojové mise.[2] Ženy slouží dobrovolně.

V roce 2005 Švýcarské federální shromáždění začal diskutovat o tom, zda by mělo být zrušeno „slyšení o stavu svědomí“ a zda by měla být jediným kritériem ochota sloužit delší dobu (viz níže), s odvoláním na velké administrativní náklady na posuzování případů jen několika tisíc žadatelů ročně . Vysoká míra mladých lidí, kteří se rozhodli sloužit v alternativní službě, také způsobila organizační problémy.[3] Možnost civilní služby v rámci reformního balíčku Vision 95 na druhé straně zvýšila míru souhlasu veřejnosti, zejména mladé části populace, s existencí švýcarských ozbrojených sil.[3]

Civilní služba

Jakmile byl člověk součástí programu civilní služby, musí pracovat o 50 procent déle než celková běžná kumulativní doba vojenské služby.[2] Celková kumulativní vojenská služba pro normální vojáky je v současné době 260 dní,[4] zatímco plná civilní služba je 340 dní. Mnoho nezisková organizace mají licenci k zaměstnávání pracovníků civilní služby. Na rozdíl od bývalé civilní služby v Německu, kde zaměstnanci dělali svou práci hlavně v nemocnicích a zdravotnických zařízeních, se švýcarští mohou ucházet o práci v široké škále příležitostí: zdravotní péče, sociální péče, ochrana životního prostředí, zemědělství (malé nebo alpské farmy), výzkumné projekty a rozvojová pomoc v zahraničí.

Civilní opraváři musí mít odpovídající dovednosti pro každý typ úkolu - například proto, že v rozvojové pomoci je velmi málo volných pracovních míst.

Velký rozdíl mezi civilní a vojenskou službou spočívá v tom, že účastníci civilní služby mohou z jeho náhradní služby značně těžit - pokud jde o pracovní zkušenosti - k dosažení lepšího postavení po skončení služby, i když formálně není povoleno vykonávat civilní službu například , cíl složení zkoušky v mysli. Během civilní služby ve výzkumném ústavu tedy člověk nesmí psát osobní akademické práce, které budou předloženy později.

Stále existují problémy s tím, jak zacházet se Švýcary žijícími v zahraničí, kteří již prošli náborem a jsou již členy švýcarské armády milice. V takovém případě nejsou osvobozeni od vojenské služby nebo civilní služby a každý krok procesu podávání žádosti vyžaduje jejich přítomnost ve Švýcarsku.

Viz také

Reference

  1. ^ Mannitz, Sabine (2007). „Normativní konstrukce vojáka ve Švýcarsku: ústavní podmínky a veřejný politický diskurz“ (PDF). HSFK. Citováno 4. srpna 2018.
  2. ^ A b Thompson, Wayne (2012). Západní Evropa 2012. Lanham, MD: Stryker-Post Publications. str. 246. ISBN  9781610488983.
  3. ^ A b Mannitz, Sabine (2012). Demokratické civilně-vojenské vztahy: Vojenství v Evropě 21. století. Oxon: Routledge. str. 41. ISBN  9780415516464.
  4. ^ „The World Factbook - Central Intelligence Agency“. www.cia.gov. Citováno 2018-08-04.

externí odkazy