Švédský námořní sbor důstojníků - Swedish Naval Medical Officers Corps - Wikipedia
Sbor švédských námořních lékařů[1] (švédský: Marinläkarkåren, Mlk) byl správní sbory založena v roce 1902 pro vojenské lékaře v Švédské námořnictvo a v Švédské pobřežní dělostřelectvo. Sbor byl sloučen do Lékařský sbor švédských ozbrojených sil v roce 1969.
Dějiny
Sbor švédských námořních lékařů byl uspořádán v roce 1902 a zahrnoval vojenské lékaře z Švédské námořnictvo a Švédské pobřežní dělostřelectvo. Před tím byli lékaři námořnictva podřízeni Národní švédská zdravotní rada. Námořnictvo má, pokud jde o zdravotní péči, stejnou historii jako Švédská armáda. Již v roce 1535 tzv bardskärer ("holiči ") jsou zmíněny v námořnictvu; obvykle byly najímány pro každou námořní expedici, poté byly propuštěny. V loděnicích nebyla počáteční zdravotní péče, ale nemocní byli obvykle posíláni do příslušných domovských měst, aby se o ně postarali. , tyto bardskärer nebo fältskärer bylo obtížné získat (1567 námořní flotila 47 lodí měla pouze 17 fältskärer). Navíc, protože by byli spíše nevědomí a hygienická zařízení na palubě byla obzvláště nedostatečná, vládla námořnictvu a armádě velká nemocnost a úmrtnost, která paralyzovala vojenské operace. S uspořádáním lékařského vzdělání ve Švédsku a vytvořením švédského armádního zdravotnického sboru (Fältläkarkåren) na počátku 19. století se podmínky zlepšily. V souvislosti s obnovou a expanzí námořnictva na konci 19. století se však objevila potřeba nezávislejší řádné zdravotní péče pro totéž. Totéž platilo i pro ostatní evropská námořnictva. Námořní služba vyžadovala také konkrétněji vzdělané lékaře. Podle rozhodnutí státních orgánů z roku 1902 byl založen švédský námořní námořní důstojnický sbor. Kromě šéfa (generálního chirurga švédského námořnictva, Marinöverläkare) s hodností kapitána (N) byly: 3 první námořní chirurgové s hodností velitele, 12 námořních chirurgů 1. třídy s hodností poručíka (N), případně s hodností velitele 2. třídy, 20 námořních chirurgů 2. třídy s hodností podplukovníka, případně s hodností poručíka (N), 12 námořních chirurg vystavovatelé s hodností Sub-Lieutenant, stejně jako rezerva s odpovídajícími pozicemi.[2]
V roce 1925 se švédský sbor námořních lékařů skládal z generálního chirurga švédského námořnictva, 3 prvních námořních chirurgů (po 1 lékařech na námořních stanicích Karlskrona a Stockholm a 1 pevnostního lékaře u Pevnost Vaxholm ), 13 námořních chirurgů 1. stupně (mohl být po 10 letech dobře navštěvované služby jmenován prvním námořním chirurgem), 20 námořních chirurgů 2. stupně (mohl být po 3 letech jmenován vystavovatelem námořních chirurgů 1. stupně), 10 vystavovatelé námořních chirurgů a 10 aktivních vystavovatelů námořních chirurgů ve vojenském věku s titulem Bachelor of Medical Sciences nebo Licentiate of Medical Sciences, kteří tak splnili své vojenská služba. Navíc tam byla rezerva lékařů.[3]
V roce 1969 byl švédský námořní námořní důstojnický sbor sloučen se švédským armádním lékařským sborem (Fältläkarkåren) a Švédský armádní veterinární sbor, který tvořil Lékařský sbor švédských ozbrojených sil.[4]
Šéfové
Vedoucím švédského sboru námořních lékařů byl generální chirurg švédského námořnictva (Marinöverläkaren)[A] a byl velitelem sboru a jeho zálohy a také vedoucím sboru Královská švédská správa námořního materiálu hygienické oddělení. Měl pomáhat Národní švédská zdravotní rada při řešení záležitostí týkajících se zdraví a lékařské péče ve švédském námořnictvu a v Švédské pobřežní dělostřelectvo, s právem podílet se na jednáních představenstva o těchto otázkách.[6]
- 1902–1917: Karl Leonard Rudberg[b]
- 1917–1937: Gunnar Nilson
- 1937–1956: Herbert Westermark
- 1956–1969: Lars Troell
Poznámky pod čarou
- ^ Marinöverläkare se překládá jako generální chirurg švédského námořnictva, vrchní chirurg [švédských] námořních sil nebo ředitel [švédské] námořní lékařské služby.[5]
- ^ Rudberg působil jako úřadující generální chirurg švédského námořnictva v letech 1902 až 1909, poté jako generální chirurg švédského námořnictva v letech 1909 až 1917. V letech 1902 až 1917 byl však náčelníkem švédského sboru námořních lékařů.[7]
Reference
Poznámky
- ^ Gullberg 1977, str.134.
- ^ Westrin 1912, str. 979–980
- ^ Westrin, Fahlstedt & Söderberg 1925, str. 448
- ^ „Kungörelse (1969: 409) med anledning av inrättande av försvarets medicalkår“ (ve švédštině). Riksdag. 1969-05-29. Citováno 11. dubna 2019.
- ^ Gullberg 1977, str.520.
- ^ Rikskalendern 1908, str. 240
- ^ Thyselius 1918, str. 328
Tisk
- Gullberg, Ingvar E. (1977). Svensk-engelsk fackordbok för näringsliv, förvaltning, undervisning och forskning [Švédsko-anglický slovník technických výrazů používaných v podnikání, průmyslu, administrativě, vzdělávání a výzkumu] (ve švédštině) (2. vydání). Stockholm: Norstedt. ISBN 91-1-775052-0. SELIBR 8345587.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thyselius, Erik, ed. (1918). Vem är det? 1918: Uppslags- och handbok över samtida kända svenska män och kvinnor (ve švédštině). Stockholm: P. A. Norstedt & Söners.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Westrin, Theodor, ed. (1912). Nordisk familjebok: konversationslexikon och realencyklopedi (ve švédštině). 17 (Nová, rev. A bohatá iluze. Ed.). Stockholm: Nordisk familjeboks förl. SELIBR 8072220.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Westrin, Theodor; Fahlstedt, Eugène; Söderberg, Verner, eds. (1925). Nordisk familjebok: konversationslexikon och realencyklopedi (ve švédštině). 37 (Nová, rev. A bohatá iluze. Ed.). Stockholm: Nordisk familjeboks förl. SELIBR 8072220.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Svensk rikskalender 1909 (ve švédštině). Stockholm: P. A. Nordstedt & Söner. 1908. SELIBR 498191.