Sushil Kumar De - Sushil Kumar De
Sushil Kumar De (29. ledna 1890 - 31. ledna 1968) byl a bengálský polymath z prvních desetiletí 20. století. Vyučený jako právník s tituly v angličtině a sanskrtské poetice, rozsáhle psal o sanskrtské literatuře, filozofii, poetice, historii bengálské literatury, kromě editace kritických vydání pro velké množství sanskrtských a bengálských textů z rukopisů.
Byl profesorem anglické literatury na Kalkatská univerzita, a sanskrtu a bengálštiny v Dhaka University. Na druhém místě nashromáždil velkou sbírku rukopisů palmleaf.
Život a kariéra
Sushil De se narodil v Kalkata v roce 1890. Jeho otec Satish Chandra De byl státní chirurg, vyslán na Cuttack, Orissa, kde absolvoval školní docházku v Ravenshaw Collegiate School.[1] Následně absolvoval Intermediate a B.A. z College předsednictví a M.A. v angličtině z Kalkatské univerzity a stal se učencem Premchand-Roychand.[1]V roce 1912 dokončil právnický titul z University Law College, ale místo praxe nastoupil jako lektor angličtiny na Presidency College a později na univerzitu v Kalkatě. V roce 1921 absolvoval D.Litt. z University of London (School of Oriental Studies) s prací o rétorice (alaMkAra) v sanskrtské poezii.[2]Studoval také lingvistiku na VŠE University of Bonn.[1]
Po návratu do Indie nastoupil na univerzitu v Dháce, nejprve v angličtině, poté v sanskrtských a bengálských odděleních. Po svém odchodu z univerzity v Dháce v roce 1947 také vedl bengálské oddělení Jadavpuru.
V roce 1951 působil jako hostující profesor na University of London.
Jeho práce o historii Vaishnava hnutí v Bengálsku, spolu s kritickými analýzami rukopisů několika původních textů, jsou velmi dobře respektovány.
Publikoval také krátkou poznámku o erotice v sanskrtské literatuře.[3]
Byl dobře znám v orientálních studijních kruzích a byl zvolen generálním prezidentem Celoindické orientální konference v roce 1949. Člen Královské astatické společnosti Velké Británie a Irska (1954), redigoval Udyoga Parva (1940) a Drona Parva (1958), svazky v Kritickém vydání Mahábháraty z Bhandarkar Oriental Research Institute.
Zároveň působil také v Bengálština literatury, vydávající svazek bengálských sonetů Dipalise zaměřením na fyzickou lásku (1928) a prAktani (1934) o postavách z klasické sanskrtské literatury.[4] Byl prezidentem Bangiya Sahitya Parishad (1950, 1956),[2] a také napsal několik populárních překladů sanskrtských příběhů.
Funguje
- Bengálská literatura v devatenáctém století (1919)
- Studie z dějin sanskrtské poetiky (dvě části, 1923, 1925)
- prózy kAvyas z daNDin, subandhu a BANa (1941)
- Raná historie vaišnavské víry a hnutí v Bengálsku (1942/1986)
- Dějiny sanskrtské literatury (1947)
- Dinabandhu Mitra (1951)
- Bangla Prabad (Bangla Přísloví) (1952)
- Nana Nibandha (články o bengálštině), (1953)
- Staroindická erotika a erotická literatura (1959)
- Některé problémy sanskrtské poetiky (1959)
- Sanskrtská poetika jako studie estetiky (1963)
Kritická vydání z rukopisů:
- Padyavali z Rupa Goswami (1934)
- Meghaduta z Kalidasy (1959).
Reference
- ^ A b C Majumdar, Manas (2012). „De, Sushil Kumar“. v Islám, Sirajule; Jamal, Ahmed A. (eds.). Banglapedia: National Encyclopedia of Bangladesh (Druhé vydání.). Asijská společnost Bangladéše.
- ^ A b Kalelkar, Narayan Govind (ed.) (1960). Sushil Kumar De Felicitation Volume. Deccan College, Postgraduate & Research Inst.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)Curriculum Vitae, s. X-xv
- ^ Staroindická erotika a erotická literatura, S.K. De, 1959
- ^ Devipada Bhattacharya (1960). „Sushil Kumar De's příspěvek k bengálské literatuře“. Sushil Kumar de Felicitation Volume, vyd. NV Kalekar. s. 25–30.