Nejvyšší soud Mauricia - Supreme Court of Mauritius - Wikipedia

Nejvyšší soud Mauricia
Erb Mauricia (původní verze). Svg
Erb Mauricius
UmístěníPort Louis
Složení metodaPodle Prezident, po konzultaci s premiér
Autorizován odÚstava Mauricia
Odvolává se naSoudní výbor rady záchoda
Délka funkčního období soudce67 let stáří
webová stránkasupremecourt.govmu.org
Hlavní soudce
V současné doběAsraf Ally Caunhye
Od té doby6. května 2020

The Nejvyšší soud Mauricia je nejvyšší soud v Mauricius a je posledním odvolacím soudem v mauricijském soudním systému. Byla založena ve své současné podobě v roce 1850 a nahradila Cour d'Appel založena v roce 1808 během francouzské správy[1] a má trvalé sídlo v Port Louis. Existuje právo na odvolání od Nejvyššího mauricijského soudu přímo k Soudní výbor rady záchoda v Londýn. Dne 30. července 2020 indický předseda vlády společně slavnostně otevřel novou budovu Narendra Modi a mauricijský předseda vlády Pravind Jugnauth.

Předseda soudu je hlavou soudu a má přednost před ostatními soudci v republice. Hlavní soudce je druhý v řadě (po víceprezident ) vystřídat prezidenta v případě odvolání, smrti nebo rezignace, dokud nebude zvolen nový prezident. Hlavní soudce je také pátý v prioritní linii po prezidentovi, premiérovi, viceprezidentovi a místopředsedovi vlády. Od roku 2020 je současným hlavním soudcem Asraf Ally Caunhye, který byl jmenován 6. května 2020 a vystřídal Marc France Eddy Balancy. Hlavní divize Nejvyššího soudu jsou oddělení rodinné, obchodní, magisterské, mediační, trestní, soudní a soudní. Soudní výbor rady záchoda je posledním odvolacím soudem na Mauriciu.

Dějiny

Moderní právní systém na Mauriciu je sloučením francouzského občanského práva a zvykového práva, zatímco civilní a trestní řízení jsou modelovány na základě britské praxe. Nejvyšší soud je zřízen jako nejvyšší soud a nižší soudy jmenovitě trestního soudu a občanského soudního řádu. Úředním jazykem používaným u Nejvyššího soudu je Angličtina.[2]

Champ de Mars, Port Louis, 1880

V roce 1507 portugalština námořníci přišli na neobydlený ostrov a založili hostující základnu. Diogo Fernandes Pereira, portugalský navigátor, byl prvním Evropanem, který přistál na Mauriciu. Pojmenoval ostrov „Ilha do Cirne“. Portugalci nezůstali dlouho, protože se o tyto ostrovy nezajímali.[3] V roce 1598 přistála nizozemská eskadra pod admirálem Wybrandem Van Warwyckem Grand Port a pojmenoval ostrov „Mauricius“ Princ Maurice van Nassau z Nizozemská republika, vládce své země.[4] Francie, která již ovládala sousední Île Bourbon (nyní Shledání ), převzal kontrolu nad Mauriciem v roce 1715 a přejmenoval jej Isle de France.[3] Od roku 1767 do roku 1810, s výjimkou krátkého období během francouzská revoluce když obyvatelé sestavili vládu prakticky nezávislou na Francii, byl ostrov ovládán úředníky jmenovanými Francouzská vláda. Trestní zákoník byl vydán v roce 1791 a byl přijat koloniálním shromážděním v roce 1793, zatímco samostatný občanský zákoník byl vyhlášen dne 3. září 1807. Nejvyšší soud byl ustanoven jako nejvyšší orgán složený z předsedy vlády, prezidenta, tří soudců a čtyř úředníků. a vládní komisař, kde se odvolal soused Seychely bylo také povoleno.[5][6]

Přes vítězství v Bitva o Grand Port, jediné francouzské námořní vítězství nad Brity během těchto válek, Francouzi nemohli Britům zabránit v přistání na Klobouk Malheureux během roku 1810. Formálně se vzdali ostrova pátý den invaze, 3. prosince 1810,[7] za podmínek umožňujících osadníkům udržet si svou půdu a majetek a používat francouzský jazyk a francouzské právo v trestních a občanských věcech. Pod britskou vládou se název ostrova vrátil k Mauriciu.[3] Britská vláda zavedla dvoustupňový systém, kde může mít spravedlnost vyšší přitažlivost v radě Veličenstva. V roce 1851, po mnoha změnách v zákonech o soudní správě, byl jako odvolací orgán ustanoven Nejvyšší soud, což z něj učinilo opět jedinou stupňovitou jurisdikci. Později byl ustanoven soudní kauce se soudcem Nejvyššího soudu s právem na odvolání, což z něj učinilo dvoustupňový systém.[8]

Složení

Nejvyšší soud má hlavního soudce, vyššího soudce v Puisne a řadu soudců v Puisne, jak předepisuje mauricijský parlament. Od roku 2014 bylo 17 soudců Puisne. Hlavní soudce je jmenován Prezident po konzultaci s premiér, hlavní soudce v Puisne jednající v souladu s radou hlavního soudce a soudci v Puisne v souladu s radou Komise pro soudní a právní služby, jak je uvedeno v článku 77 ústavy. Aby osoba mohla být kvalifikována jako hlavní soudce Nejvyššího soudu na Mauriciu, musí být právnickým advokátem po dobu nejméně pěti let, advokátem oprávněným vykonávat praxi u Nejvyššího soudu, jak je uvedeno v § 77 odst. 4 ústavy. Soudce Nejvyššího soudu zastává funkci až do důchodového věku 62 let. Soudce může být obžalován za neschopnost vykonávat funkce své kanceláře nebo za špatné chování. Z funkce je odvolán prezidentem na základě doporučení o odvolání, které mu předloží pověřený soudní výbor.[9]

Jurisdikce

Budova Nejvyššího soudu v Port Louis

Nejvyšší soud má neomezenou jurisdikci k projednávání a rozhodování jakéhokoli občanského nebo trestního řízení podle jakéhokoli jiného zákona než disciplinárního zákona a takové jurisdikce a pravomocí, které mu mohou být svěřeny ústavou nebo jiným zákonem. Jedná se o vrchní soudní evidenci a hlavní soud původní občanské a trestní jurisdikce. Vykonává obecné pravomoci dohledu nad všemi okresními, středními a průmyslovými soudy a jinými zvláštními soudy.[10]

Nejvyšší soud je také Court of Equity svěřena pravomocemi, pravomocemi a jurisdikcí k výkonu spravedlnosti a k ​​provádění všech úkonů za účelem řádného výkonu této spravedlivé jurisdikce, a to ve všech případech, kdy žádný právní předpis neposkytuje žádný právní předpis. Článek 83 Ústavy stanoví, že při výkladu Ústavy má původní pravomoc Nejvyšší soud. Má pravomoc a jurisdikci projednávat a rozhodovat o jakékoli disciplinární stížnosti týkající se profesionálního chování právníka nebo ministerského úředníka včetně zeměměřiče.[9] Nejvyšší soud má navíc výlučnou příslušnost ve věcech soudního přezkumu a má stejné pravomoci jako vrchní soud v Anglii.[11]

Nejvyšší soud má plnou moc a jurisdikci k projednávání a rozhodování o všech civilních nebo trestních opravných prostředcích podaných u soudu: soudce při výkonu své původní jurisdikce, úpadkové oddělení, hlavní soudní úředník, mezistátní soud Průmyslový soud, soudce, jakýkoli jiný soud nebo orgán zřízený podle jakéhokoli jiného předpisu Odvolání jsou projednávána nejméně u dvou soudců.[9]

Oddělení Nejvyššího soudu

Rodinné oddělení Nejvyššího soudu bylo založeno v lednu 2008 a spravuje všechny rodinné případy, jako je rozvod, soudní rozluka, výživné a výživné nebo opatrovnictví nebo poručníctví nezletilých. Obchodní oddělení Nejvyššího soudu zřízené v roce 2009 spravuje všechny případy týkající se společností, sporů, ochranných známek, směny, offshore podnikání a patentů. Magisterský soud spravuje zákonná dědická ustanovení mauritánských zákonů. Mediační divize disponuje veškerými civilními žalobami, akcemi nebo věcmi společného souhlasu.[12]Civilní odvolací soud je složkou Nejvyššího soudu a skládá se ze soudců Nejvyššího soudu, kterým předsedá hlavní soudce nebo vrchní soudce Puisne. Court of Criminal Appeal je složkou Nejvyššího soudu a je řádně složen ze tří soudců, kterým předsedá hlavní soudce nebo vrchní soudce v Puisne. Osoba odsouzená před Nejvyšším soudem se může proti svému odsouzení nebo trestu odvolat podle zákona o odvolacím trestním řízení.[13] Soudní rada je konečným odvolacím soudem, který má otázky týkající se výkladu ústavy, hodnoty sporu více než 10 000, závěrečných ustanovení článku 17 ústavy a věcí veřejného významu podle pokynů Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud rovněž spravuje všechny zprostředkující soudy, průmyslové soudy a okresní soudy.[14]

Velitel a registrátor jsou úředníky Nejvyššího soudu a musí být advokátem v postavení nejméně 5 let. Jeho povinnosti spočívají v zdanění nákladů, vedení a řízení soudního prodeje, závěti a souvisejících záležitostí, zákazů a místních zkoušek a v záležitostech auditu, vyšetřování a účtů a obecně ve všech záležitostech, které mohou být postoupen k němu hlavním soudcem nebo soudci. Veliteli je nápomocen zástupce mistra. Tajemník předsedy Nejvyššího soudu má skupinu administrativních a technických úředníků. Hlavní registrátor má skupinu hlavního soudního úředníka a manažera pro každou z divizí a sekcí Nejvyššího soudu.[15]

Statistika

Od roku 2014 bylo u Nejvyššího soudu Mauricius projednáváno celkem 8 594 případů. Počet případů před případem se v roce 2014 oproti roku 2013 snížil o 1%, zatímco počet vyřízených případů se zvýšil o 32%. Počet trestných činů odsouzených před trestním oddělením Nejvyššího soudu se v roce 2014 zvýšil o 8 procent. V roce 2014 došlo k třem sodomii a dvanácti odsouzením v případech souvisejících s drogami.[16]

Počet případů před Nejvyšším mauricijským soudem
Typ2007[17]2008[18]2009[18]2010[17]2011[19]2012[19]2013[19]2014[19]
Občanskoprávní případy nevyřešené na začátku roku10,62911,51112,2888,9068,9738,7108,3139,704
Občanské případy podány7,3686,9957,3669,0208,9449,0339,4279,295
Civilní případy vyřazeny6,4865,7527,8938,5598,2538,2448,03610,646
Občanskoprávní případy nevyřešené na konci roku11,51112,2788,4078,9738,7108,5029,7048,353
Trestní věci dosud nevyřešené na začátku roku229335416474466435431319
Trestní případy podány221249246214231198189184
Trestní případy vyřazeny115168169222206224302266
Koncem roku nevyřešené trestné věci335416474466423431319241
Celkem nevyřízeno na začátku roku10,85811,84612,7049,3809,4399,1458,74410,023
Celkový počet podaných případů7,5897,2447,6129,2349,1759,2319,6169,479
Celkový počet vyřazených případů6,6015,9208,0628,7818,4598,4688,33810,912
Celkový počet nevyřízených případů na konci roku11,84612,6948,8819,4399,1338,93310,0238,594

Vrchní soudci Mauricia

Držitel úřadu[7]Držba
Britský Mauricius
George Smith30. října 1814 -
Edward Berens Blackburn10. ledna 1824 - 1835
James Wilson1. října 1835 -
Sir Stevenson Villiers Surtees1857 (úřadující)
Sir J Edward Romono1858 (úřadující)
Sir Charles Farquhar Shand30. května 1860
Sir Nicholas Gustave Bestel1878 (úřadující)
Sir Adam Gib Ellis1. září 1879–
Sir Eugène P. J. Leclézio22. listopadu 1883 -
Francis Taylor Piggott7. dubna 1895 (úřadující)
Sir Eugène P. J. Leclézio25. května 1895 - 1897
(Sir) Louis Victor Delafaye30. dubna 1898 -
F. C. Moncrieff16. února 1900 (úřadující)
Ernest Didier St Amand24.dubna 1900 (úřadující)
Richard Myles Brown31. srpna 1906 (úřadující)
Louis Arthur Thibaud5. října 1908 (úřadující)
Richard Myles Brown23.října 1908 (úřadující)
Furcy Alfred Herchenroder02.09.1912 (úřadující)
Sir Louis Victor Delafaye12. listopadu 1912 - 31. prosince 1912
Furcy Alfred Herchenroder1. ledna 1913–1916
Thomas Ernest Roseby [20]1917–1929
Vážený pane Philip Bertie Petrides1930–1935
Vážený pane Justin Louis Devaux[21]1940–1943
Sir Charlton Lane- c. 1945
Sir Rampersad NeerunjunC. 1960–
Michel Rivalland1967–1970
Mauricius
Michel Rivalland1967–1970
Sir Jean François Maurice Latour-Adrien1970–1977
Sir William Henry Garrioch1977–1978
Sir Cassam Moollan1982–1988
Sir Victor Joseph Patrick Glover1988–1994
Rajsoomer Lallah1995–1995
Ariranga Pillay1996–2007
Y. K. J. Yeung Sik Yuen2007–2013
Kheshoe Parsad Matadeen2013–2019
Marc France Eddy Balancy26. března 2019 - 5. května 2020
Ashraf Caunhye6. května 2020 - současnost

Viz také

Poznámky

  1. ^ „Mauricius - správa spravedlnosti“ (PDF). Citováno 7. října 2015.
  2. ^ Clea (2002). Adresář právnických škol Commonwealth 2003–2004. Cavendish Publishing. str. 169. ISBN  9781843144922.
  3. ^ A b C "Dějiny". Portál vlády Mauricia. Citováno 22. ledna 2015.
  4. ^ "Historie Mauricia" (PDF). Ministerstvo umění a kultury, Portál vlády Mauricia. Citováno 22. ledna 2015.
  5. ^ Toussaint, Auguste (1973). Port Louis, tropické město. ISBN  0-04-969001-9.
  6. ^ Palmer, Vernon Valentine; Mattar, Mohamed Y. (2016). Smíšené právní systémy, východ a západ. Routledge. str. 58–60. ISBN  9781317095385.
  7. ^ A b Toussaint, A .; Barnwell, P.J. Krátká historie Mauricia.
  8. ^ „Historie Nejvyššího soudu Mauricia“. Nejvyšší soud Mauricia. 2014. Citováno 27. října 2016.
  9. ^ A b C „Nejvyšší soud Mauricia“. Nejvyšší soud Mauricia. 2014. Citováno 27. října 2016.
  10. ^ Nejvyšší soud Mauricia 2014, str. 2
  11. ^ Tuyau Cedric, Beeharry S. v Sugar Industry Labour Fund Welfare Fund & Ors Case Commentary (6. června 2020). K dispozici na SSRN: https://papers.ssrn.com/abstract=3621651
  12. ^ Nejvyšší soud Mauricia 2014, str. 3
  13. ^ Nejvyšší soud Mauricia 2014, str. 4
  14. ^ Nejvyšší soud Mauricia 2014, str. 5
  15. ^ Nejvyšší soud Mauricia 2014, str. ii
  16. ^ Nejvyšší soud Mauricia 2014, str. 9
  17. ^ A b Nejvyšší soud Mauricia 2010, str. 11
  18. ^ A b Nejvyšší soud Mauricia 2009, str. 14
  19. ^ A b C d Nejvyšší soud Mauricia 2014, str. 11
  20. ^ „Slavní soudci“. Univerzita svatého Pavla. Citováno 20. října 2016.
  21. ^ „Seychelští soudci“. Seychely týdně. Citováno 20. října 2016.

Reference

externí odkazy