Supradialect - Supradialect

Supradialect (z latiny výše, „výše“ a Starořečtina διάλεκτος, „diskurz“) je a jazykové termín označující a dialektologický kategorie mezi úrovněmi Jazyk a dialekt. Používá se ve dvou odlišných kontextech, které popisují strukturální nebo funkční vztahy v konkrétním jazyce. Jako strukturní kategorie označují supradialecty první úroveň dialektologického dělení v jazyce,[1] jako například v pluricentric Srbochorvatština jazyk, který je rozdělen do tří základních supradialektů (Shtokavian, Kajkavian a Chakavian ), přičemž každý z nich je dále rozdělen do několika dialektů.[2] Jako funkční kategorie označuje supradialekt převládající dialektovou formu v konkrétním jazyce s odkazem na nejčastěji používané varianta tohoto jazyka, přijatý v praxi většinou jeho mluvčích jako základní nástroj vzájemné interakce a komunikace. V tomto kontextu takový supradialekt funguje také jako interdialekt.[3]

Viz také

Odkaz

Literatura

  • Baldaquí Escandell, Josep M. (2005). „Příspěvek ke studiu valencijského lingvistického secesionismu: Vztahy mezi vnímáním jednoty supradialektu katalánského jazyka a dalšími sociolingvistickými proměnnými“. Katalánská recenze. 19: 47–58.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Badurina, Lada; Pranjković, Ivo; Silić, Josip, eds. (2009). Jezični varijeteti i nacionalni identiteti: Prilozi proučavanju standardnih jezika utemeljenih na štokavštini. Záhřeb: Spor.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Greenberg, Robert D. (2004). Jazyk a identita na Balkáně: srbochorvatština a její rozpad. New York: Oxford University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Harlig, Jeffrey; Pléh, Csaba, eds. (1995). Když East Met West: Sociolingvistika v bývalém socialistickém bloku. Berlín a New York: Mouton de Gruyter.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Abdullah Hassan, „Pondering on a Malay Supradialect“, Dewan Bahasa, 41 (1997), č. 1. 10, s. 911-918.
  • Yan Hong-Ming, „O supradialektální funkci čínských znaků“, Journal of Lingnan Normal University, 4 (2002).