Stefan Valev - Stefan Valev

tento článek je sirotek, jako žádné další články odkaz na to. Prosím zavést odkazy na tuto stránku z související články; zkuste Najít odkaz nástroj pro návrhy. (červen 2013)

Stefan Nikolov Valev (bulharský: Стефан Николов Вълев [ˈStɛfɐn ˈnikolof ˈvɤlɛf]; 10. dubna 1935 - 3. března 2009) byl a bulharský grafický, průmyslový designér a ilustrátor, jeden ze zakladatelů bulharského průmyslového designu.^[1]

Narodil se v Radnevo, město vedle Stará Zagora na jihu Bulharsko (pak Bulharské království ). Jeho otec Nicolas Valev byl farmaceut který emigroval v roce 1946 do Švýcarsko z politických důvodů. Zbytek rodiny nesměl odejít Bulharsko a byl politicky potlačován komunistickým diktátem. V roce 1956 byl Stephane poslán do jednoho z komunistických koncentračních táborů Belene nachází se na Persin Island, Dunaj řeka, kde strávil 14 měsíců. Poté se zapsal na Národní akademie umění v hlavním městě Sofie, a poté, co byl odtud dvakrát vyloučen jako politicky neslučitelný s komunistickým politickým dogmatem, mu bylo nakonec umožněno dokončit studium nástěnná malba malba pod Georgi Bogdanov.

Po ukončení povinné vojenské služby pracoval Stephane Valev několik let jako ilustrátor a grafik na volné noze, dokud nenastoupil do Ústředního institutu průmyslové estetiky (v bulharštině Централен Институт за Промишлена Естетика, ЦИПЕ).^[2] v Sofii. Tam pracoval jako a grafik, umělecký ředitel a průmyslový designer mezi skupinou mladých a talentovaných umělců, designérů a inženýrů.^[3] V roce 1965 byl povýšen na vedoucího oddělení „Vizuální informace a průmyslová grafika“, poté přejmenován na „Informace“ a tuto pozici zastával do roku 1990. Tvůrce různých instalací a dekorativních prvků v Národní palác kultury a Pohřební dům v Sofii, stovky log, ilustrací, plakátů, průmyslového designu atd.^[4]Byl také konstruktérem prvního bulharského automobilu s názvem Moto-coupé (bulharsky: Мото-купе).^[5] a další produkty každodenního života. Má mnoho publikací v bulletinu „Design“ CIIE (Ústřední institut pro průmyslovou estetiku), v časopise „Průmyslový design a dekorativní umění“ (bulharský: „Промишлена естетика и декоративно изкуство“) atd. Přestavěl grafickou identitu Státní agentury pro Bulhary v zahraničí a jejího časopisu „Echo“.^[6]

Jeho profesionalita mu pomohla být vybrán jako člen několika státních komisí a byl předsedou Státní komise pro design (bulharsky: Ведомствена комисия по дизайн). Byl oceněn Státním vyznamenáním „Zlaté ruce“ (bulharsky Награда „Златни ръце“) a dalšími čestnými insigniemi.

V roce 2008 vydává knihu současné poezie s názvem „Oltář ničení“ (bulharsky: Олтара на опустошението) (ISBN  978-954-427-778-9),^[7][8][9] ilustroval sám.

Reference