Standardní teorie (egyptologie) - Standard Theory (Egyptology)

v egyptologie, Standardní teorie nebo Polotskyanská teorie, někdy zkráceně SVATÝ, je přístup k slovní syntax z Egyptský jazyk původně vyvinut Hans Jakob Polotsky ve kterém jsou tvary egyptských sloves považovány za různě adjektivní, věcné nebo adverbiální,[1] s možností „převést“ jakoukoli danou slovesnou frázi do kterékoli z těchto tří tříd.[2][3] Tato analýza spočívá na základě systematického uplatňování substitučních pravidel pro syntaktické uzly, přičemž některé slovesné fráze jsou považovány za syntakticky převedené na fráze podstatného jména nebo fráze příslovce z důvodu možnosti substituce těchto frází místo fráze slovesa.[3] Tento přístup byl široce přijat v polovině 20. století, ale od 80. let nakonec upadl v nemilost.[3][4]

Dějiny

Standardní teorie má své kořeny ve studiu Koptský kde v roce 1944 Hans Jakob Polotsky publikoval studii, Etudes de syntaxe copte, což ukazuje, že koptský „druhý čas“ byl důsledně používán v důrazných větách, zatímco „první čas“ byl používán v nedůrazných větách.[4] Polotsky rozšířil stejné zjištění na dřívější egyptštinu a ukázal, že mnoho použití „nedokonalosti“ sḏm.f podoba egyptského slovesa podobně odpovídala důrazným větám,[4] stejně jako mnoho použití sḏm.n.f formulář.[1] V následujících publikacích Polotsky vylepšil svá pozorování do nového chápání egyptského slovního systému.[4] Standardní teorie dosáhla širšího přijetí v 60. letech,[3] s některými, jako např Alan Gardiner, argumentující proti jejím závěrům.[1] Teorie byla revidována na lingvističtějším základě během 70. let a s využitím dalších analýz generativní gramatika.[1] V roce 1976 Polotsky publikoval Les transpositions du verbe en égyptien classique, jeho nejúplnější zpracování teorie, která platila pro klasickou egyptštinu.[3] Polotskyho nápady získaly široké přijetí,[4] a v roce 1983 egyptolog Leo Depuydt nejprve jim dal název „standardní teorie“.[1]

Zatímco však učenci koptských a Pozdní egypt pevně přijaté Polotsky názory, oni nakonec přišel být vyslýchán učenci Starý a Středoegyptský.[1] Konsenzus kolem standardní teorie se začal rozpadat na konferenci Crossroad Conference on Egyptian Grammar z roku 1986.[1] Následná konference Crossroad II a Crossroad III vyústila v bouřlivou debatu.[1] Začaly se objevovat příspěvky přímo zpochybňující některé ze základních předpokladů standardní teorie Mark Collier a další zpochybňují příslovečnou povahu určitých slovesných tvarů.[5]

Vzhledem k tomu, že si egyptologové v 80. letech stále více uvědomovali nový vývoj v obecné lingvistice a idiosynkrasii standardní teorie, byla tato teorie do značné míry nahrazena interpretacemi egyptské syntaxe, ve kterých si slovní fráze často zachovávají svůj úplný slovní charakter, místo aby procházely „transpozicemi“ téměř všechna jejich použití.[3][1] Novější trendy také věnují větší pozornost diskurz jevy a pragmatika v analýze tvarů sloves, spíše než v úzkém strukturálním přístupu.[3][4][1] Ačkoli se název „Standardní teorie“ stále běžně používá, samotná teorie nyní do značné míry upadla z laskavosti, protože moderní egyptologové se obrátili k těmto novějším přístupům, různě označovaným jako „verbalista“, „post-Polotskyan“ nebo „Not -So-standardní teorie '.[6][3][4] Několik vědců nicméně i nadále bránilo myšlenky standardní teorie proti jejich kritikům a mnoho Polotského objevů je i nadále široce přijímáno.[1][7]

Teorie

I když existuje mnoho variant a dalšího vývoje standardní teorie, jádrem analýzy zůstává Polotskyho léčba egyptského verbálního systému. Polotsky kategorizoval různé formy klasického egyptského slovesa na základě jejich syntaktické zaměnitelnosti s jinými druhy frází.[3] Přitom dospěl ke třem základním kategoriím, podle nichž lze klasifikovat většinu tvarů slovesa:[1]

V Polotskyho analýze jsou běžné částice jw, wn.jn, ꜥḥꜥ.n, a m (poslední s připojeným zájmem přípony, např. m.k, m.ṯn atd.) se považují za pomocná zařízení. Spolu s následujícím zájmenem nebo podstatným jménem tvoří podstatný prvek, který slouží jako předmět věty, a kombinují je s následujícími příslovcovými tvary sloves a konstrukcemi a vytvářejí složené tvary sloves na začátku syntaktické věty.[1] Tyto složené slovesné tvary jsou analogicky s prvním časem v koptské gramatice považovány za tvary „prvního času“.[1] Za počáteční klauzí s tvarem slovesa prvního času může následovat buď řetězec souřadných klauzí sdílejících stejnou pomocnou větu, nebo podřízené věty s nepřímými nebo perspektivními tvary slovesa.[1]

Stejně jako formy prvního času jsou i druhé časy analyzovány tak, že se skládají z podstatného prvku jako subjektu následovaného příslovkovým prvkem jako predikátu.[1] V tomto případě však hlavní sloveso není součástí příslovkového prvku, ale substantivního prvku, jako důrazného (substantivního) slovesného tvaru s následující příponou zájmena nebo podstatného jména.[1] Druhý čas slouží k zvýraznění nebo zdůraznění příslovkového prvku degradací slovesa z predikátu na předmět a jeho nominalizací.[1]

Jiný typ věty, tzv. Vyvážená věta, je analyzován jako dva po sobě jdoucí substantivní prvky obsahující důrazné slovesné tvary,[1] a lze jej tedy považovat za zvláštní případ egyptského jmenného trestu.[4]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s Niccacci, Alviero (2009) „Polotsky's Contribution to the Egyptian Verb-System, with a Comparison to Biblical Hebrew“ in Egyptská, semitská a obecná gramatika: Studie na památku H. J. Polotského, strany 401–465
  2. ^ Depuydt, Leo (1993) Konjunkce, souvislost, pohotovost: O vztazích mezi událostmi v egyptském a koptském slovním systému, strana xv a další, citující Polotsky, Hans Jakob (1987) „Grundlagen des Koptischen Satzbaus: Erste Hälfte“ v Americká studia v papyrologii 27
  3. ^ A b C d E F G h i Loprieno, Antonio (1995) Ancient Egyptian: A Linguistic Introduction, strany 8–10
  4. ^ A b C d E F G h Allen, James (2010) Middle Egyptian: An Introduction to the Language and Culture of Hieroglyphs, druhé vydání, strany 417–420
  5. ^ Collier, Mark (1990) „Nepřímo sḏm (.f)/sḏm.n (.f) jako slovesné slovesné formy ve středoegyptštině “v The Journal of Egyptian Archaeology, svazek 76, strany 73–85
  6. ^ Schenkel, Wolfgang (2001) „GRAMMAR: Middle Egyptian“ v Oxfordská encyklopedie starověkého Egypta, svazek 2, strana 54
  7. ^ Satzinger, Helmut a Shisha-Halevy, Ariel (1999) „The Snark is Dead“ v Lingua Aegyptia svazek 6, strany 167–176