Kouzlo č. 7 - Spell No. 7 - Wikipedia

kouzlo # 7
Three Pieces od Ntozake Shange cover.jpg
Obálka vydání Penguin z roku 1982 Tři kusy. Fotografie ukazuje obsazení v produkci Prologu New York Shakespeare Festival Kouzlo # 7
NapsánoNtozake Shange
Datum premiéry1979
Místo mělo premiéruNewyorský shakespearovský festival v New Yorku, NY
Původní jazykAngličtina

kouzlo # 7nebo kouzlo č. 7: geechee jibara quik magický trance manuál pro technologicky namáhané lidi ze třetího světa, je choreopoem napsal pro jeviště Ntozake Shange a poprvé provedeno v roce 1979.[1]

Příběh je o skupině černých přátel, kteří jsou herci, hudebníci a umělci. V sérii snových dálničních známek a poetických monologů litují obtíží, kterým čelí jako černí umělci. Kus je orámován vypravěčem, lou, kouzelníkem, který chce pomocí své magie pomoci postavám vyrovnat se s jejich temnotou a radovat se z jejich identit: „Opravuji tě dobře / opravuji tě dobře a barevně / a budeš celý život zbarvený / a budeš to milovat / být zbarvený / celý život / zbarvený a rád / miluju / být zbarvený. KOUZLO č. 7. "[2] Scénografie vyžaduje, aby na scéně dominovala „obrovská maska ​​s černým obličejem“, a v otvoru se nosí masky potulného zpěváka. Tyto obrazy uvádějí frustrace postav v rozhovoru s historií rasismu v divadle, protože obrazy „groteskní, zkreslení života“[2] vyvolat minstrel show a Černá tvář. kouzlo # 7 vrcholí opakováním refrénu lou, kdy všichni členové obsazení zpívají společně.[2]

Výkon a historie publikací

kouzlo # 7 byl poprvé vyroben Byl také vyroben v Křižovatkové divadlo (New Jersey) pod vedením Dean Irby a choreografie od Dyane Harvey-Salaam. V roce 1979 jako součást Joseph Papp je Newyorský shakespearovský festival bylo to restaged. To bylo v režii Oz Scott a choreografii Dianne McIntyre, s originální hudbou od David Murray a Butch Morris. Obsazení zahrnuto Mary Alice, Avery Brooks, LaTanya Richardson, Reyno, Dyane Harvey-Salaam, Larry Marshall, Laurie Carlos a Ellis E. Williams. Během hry Samuel L. Jackson a Jack Landron také dělal vnější okolnosti.[2] Nejprve se otevřelo jako bezplatná dílna pod názvem Kouzlo 7: Manuál Geechee Quick Magic Trance.[3] Po obdržení dobrých recenzí byla produkce přesunuta do Anspacher Stage v Veřejné divadlo.[1] ostrý monolog Natalie v závěrečném aktu o jejím hypotetickém životě bílé ženy byl vyříznut z této revidované verze a samotná Shange působila ve scéně jako sue-jean, konfliktní a násilná matka.[4] Její výkon měl „nezapomenutelnou kvalitu přicházející zevnitř“.[4]

Po běhu v New Yorku kouzlo # 7 pokračovaly další společnosti. Některé produkce zahrnují jednu v roce 1982 na Clark College,[5] další v roce 1982 během Philadelphia Black Theatre Festival,[6] jeden v roce 1986 z Avante Theatre Company ve Filadelfii,[7] představení v roce 1991 Studio Theatre (Washington, DC),[8] a výroba z roku 1996 v Spelman College.[9]

Choreopoem byl vydán v roce 1981 v Tři kusy, sbírka Shangeových divadelních děl. Navíc kouzlo # 7, kniha obsahuje fotografie: milenci v pohybu a boogie woogie krajinya předmluva napsaná Shangeem.[2] kouzlo # 7 byl také vytištěn v antologii z roku 1986 9 her od černých žen, vedle děl od Beah Richards, Lorraine Hansberry, a Alice Childress, mezi ostatními.[10] Obě tyto verze obnovují natalie monolog, který byl vystřižen z výkonu Anspacher.

Styl

Jako známější choreopoem Shange Pro barevné dívky, které uvažovaly o sebevraždě, když je duha Enuf, kouzlo # 7 využívá nestandardní gramatiku a vyhýbá se obecně přijímaným pravidlům psaní velkých písmen a interpunkce. Nejnovější vydání Tři kusy nepoužívejte velká písmena v názvu choreopoemu ani v žádném z jmen postav.[2] Ačkoli dílo sleduje strukturu hry se třemi dějstvími, využívá prvky, které jsou ve většině moderních tradičních dramat neobvyklé, například rozšířené monology. Příběh se odehrává v baru a nastavení se nemění. Většina akcí se odehrává nepřímo, když postavy vyprávějí příběhy o sobě a svých přátelích a občas si vezmou více osob najednou. V předmluvě k Tři kusy Shange vysvětluje, proč se vyhýbá tradičnějším metodám psaní, cituje motivace související s její černou identitou. „Už příliš dlouho,“ říká, „afroameričany podvádí stejná umělá estetika, která trápí naše bílé protějšky /„ dokonalá hra “, jak ji známe / skutečný evropský rámec pro evropskou psychologii / nemůže fungovat efektivně pro ty z nás z této polokoule. “[2]

Postavy

V pořadí vzhledu jsou znaky:

  • lou, kouzelník
  • alec, herec
  • dahlia, mladá zpěvačka a tanečnice
  • eli, barman
  • bettina, dahlianina sborová tanečnice
  • lily, herečka bez práce pracující v baru
  • natalie, neúspěšná umělkyně
  • Ross, kytarista a zpěvák
  • maxine, herečka[2]

Kritický příjem

Mnoho odpovědí na kouzlo # 7 chválit jeho poetický jazyk a emocionální hloubku. Jeden recenzent nazval Shangeova slova „lyrickými, ironickými, bolestivými a komicky prozaickými.“[11] Jiný recenzent napsal, že Shange je „neuvěřitelná ve své tajemné schopnosti zachytit přesnost a intenzitu okamžiku“, ale poté kritizovala její styl za to, že je „rušivá a předvídatelná“.[12] V dodatku k předmluvě z roku 1980 píše Shange o jedné recenzentce, která ji kritizovala za psaní „s úmyslem překonat bělocha v akrobatickém zkreslení angličtiny“.[2] V odpovědi Shange říká, že „psal naprosto správně,“ psala kouzlo # 7 zaměřené na „útok deformovat maim jazyk, ve kterém jsem se naučil nenávidět se ... haveta opravím svůj nástroj podle svých potřeb / musím ho rozebrat na kost / tak, aby zhoubné nádory / odpadly / zanechaly nám prostor k vytvoření doslova vlastního obrazu. “[2]

Reference

  1. ^ A b Lawson, Carol (6. června 1979). „News of the Theater: Stoppard-Previn Drama to Play at the Met Opera 'Richard' Forgoes opening '' Old Friends 'Seeks Home' Spell # 7 'Moving Up". New York Times. ProQuest  120859331.
  2. ^ A b C d E F G h i j Shange, Ntozake (1981). Tři kusy. New York: Svatomartinský tisk. p.3. ISBN  0312078722.
  3. ^ "Nový Shange Choreopoem, který bude uveden na veřejnosti". New York Times. 24. května 1979. ProQuest  120836546.
  4. ^ A b Eder, Richard (16. července 1979). "Stage: 'Spell # 7' od Ntozake Shange: Revidovaná verze". New York Times. ProQuest  120819135.
  5. ^ Byrd, William (12. února 1982). ""Kouzlo č. 7 „u Clarka“. Atlanta Daily World. ProQuest  491576453.
  6. ^ Womack, Liz (24. srpna 1982). „Kouzlo Ntozake Shange nemá kouzlo“. Philadelphia Tribune. ProQuest  532792158.
  7. ^ Dove-Morse, Pheralyn (4. března 1986). „Avante Theatre Company uvádí„ Spell # 7 “od Ntozake Shange.“ Philadelphia Tribune. ProQuest  532885829.
  8. ^ Ross, Lloyd (7. května 1991). "'Kouzlo č. 7 'Poezie bez pohybu ". The Washington Post. ProQuest  140515648.
  9. ^ "Divadlo Spelman představuje kouzlo č. 7". Atlanta Daily World. 21. listopadu 1996. ProQuest  491781784.
  10. ^ Wilkerson, Margaret B. (1986). 9 her od černých žen. New York: Mentor, Penguin Books. ISBN  0451628209.
  11. ^ Eder, Richard (22. července 1979). „Strhující kázání slečny Shangeové“. New York Times. ProQuest  120803588.
  12. ^ Bess, E. Tamu (5. ledna 1980). „Kouzlo č. 7“. New York Amsterdam News. ProQuest  226380351.

Externí odkaz

Ntozake Shange Papers, 1966-2016; Barnardské archivy a speciální sbírky, Barnardova knihovna, Barnard College.