Projekt sovětského rozhovoru - Soviet Interview Project

The Projekt sovětského rozhovoru (SIP) byl výzkumný projekt provedeno počátkem 80. let. Hlavním cílem projektu bylo dozvědět se o životě v Sovětský svaz, což by zase přispělo k disciplínám Sovětologie, politická věda, ekonomika a sociologie.[1]

Studie měla tři hlavní cíle:[2]

  • Provedení studie o současné sovětské společnosti na základě rozhovorů s nedávnými přistěhovalci, kteří nyní žijí ve Spojených státech.
  • Podpora zapojení mladých vědců tak, aby se rozvinul obor sovětských studií.
  • Zpřístupnění vyvinutých dat a výzkumných produktů všem zájemcům.

Projekt sovětského rozhovoru měl svůj počátek na setkání v Kennan Institute v srpnu 1979, kde vyšší akademičtí vědci a američtí vládní specialisté diskutovali o proveditelnosti takového projektu. Jednou z hlavních překážek byla „Kissingerova vláda“, pojmenovaná podle amerického ministra zahraničí Henry Kissinger který zavedl politiku proti využívání federálních fondů pro studium emigrantů ze SSSR.[3] Kissingerovo pravidlo bylo po úspěšném odvolání zrušeno lobbování úsilí a návrh fáze návrhu byl financován z Národní rada pro sovětský a východoevropský výzkum v listopadu 1979.

SIP provedl ujednání s oddělení obrany, Ústřední zpravodajská služba a Ministerstvo zahraničí v létě 1981, aby národní rada mohla projekt financovat. Koordinační agenturou v rámci federální vlády USA byla Bureau of Intelligence and Research (INR) z Americké ministerstvo zahraničí.

Výzkumný tým vedl James R. Millar, profesor ekonomie na University of Illinois v Urbana – Champaign. Tým dokončil návrh obecného průzkumu projektu v září 1981 a vytvořil interdisciplinární dotazník. Vědci se rozhodli zaměřit na poslední „normální“ období života v SSSR, protože žádost o emigraci by mohla vést k výrazným změnám v životě žadatele, což by představovalo možnou zaujatost.[4]

Rámec vzorkování pro obecný průzkum SIP byl definován jako všichni sovětští emigranti, kteří přijeli do Spojených států mezi 1. lednem 1979 a 30. dubnem 1982 a kteří byli ve věku 21 až 70 let.[5] Kritéria splnilo 33 618 osob a do konečného vzorku bylo zařazeno 3 551 osob. Bylo 2 793 respondentů.[6]

Terénní práce pro obecný průzkum provedla Národní centrum pro výzkum veřejného mínění.

Ze zjištění projektu sovětského rozhovoru bylo, že došlo k pozitivní vztah mezi vzděláváním a nezaměstnanost v SSSR (na rozdíl od Spojených států, kde to bylo negativní vztah ),[7] že sovětský mzdový systém odměňoval a penalizoval vnější politické chování,[8] a že lidová podpora sovětského režimu souvisela s pocitem materiálního uspokojení a vnímanou schopností Sovětského svazu KGB.[9]

Reference

  1. ^ Millar, James R. (1987). Politika, práce a každodenní život v SSSR. Cambridge: Cambridge University Press. p.3. ISBN  0-521-34890-0.
  2. ^ Millar, strana 9
  3. ^ Millar, strana 5
  4. ^ Millar, strany 11-12
  5. ^ Anderson, Barbara A .; Silver, Brian D. (1987). Millar, James A. (ed.). Politika, práce a každodenní život v SSSR. Cambridge: Cambridge University Press. p.355. ISBN  0-521-34890-0.
  6. ^ Anderson, strana 357
  7. ^ Gregory, Paul R .; Collier Jr, Irwin L. (září 1988). „Nezaměstnanost v Sovětském svazu: důkazy z projektu sovětského rozhovoru“. The American Economic Review. Americká ekonomická asociace. 78 (4): 613–632. JSTOR  1811163.
  8. ^ Gregory, Paul R; Kohlhase, Janet E. (únor 1988). „Výdělky sovětských pracovníků: důkazy z projektu sovětského rozhovoru“. Přehled ekonomiky a statistiky. MIT Press. 70 (1): 23–35. doi:10.2307/1928147. JSTOR  1928147.
  9. ^ Bahry, Donna; Silver, Brian D. (prosinec 1987). „Zastrašování a symbolické použití teroru v SSSR“. The American Political Science Review. Americká politologická asociace. 81 (4): 1066–1098. doi:10.2307/1962579. JSTOR  1962579.