Smith v Croft (Č. 2) - Smith v Croft (No 2) - Wikipedia
| Smith v Croft (č. 2) | |
|---|---|
 | |
| Citace | [1988] Ch 114 |
| Členství v soudu | |
| Sedící soudci | Knox J. |
| Klíčová slova | |
| derivátový nárok | |
Smith v Croft (č. 2) [1988] Ch 114 je a Britské právo obchodních společností případ týkající se derivátových nároků. Jeho princip, že při povolení a derivátový nárok pokračovat soud bude mít na zřeteli většina názorů menšiny byla kodifikována Zákon o společnostech z roku 2006, oddíl 263 odst. 4.
Fakta
Menšinoví akcionáři tvrdili, že v rozporu s Finanční pomoc zákazu (nyní nalezený v oddíle 678 zákona o společnostech z roku 2006) a je ultra vires. Měli 14% akcií společnosti, obžalovaní vlastnili 63% a další akcionář, který nechtěl soudní spory, vlastnil 21%.
Rozsudek
Knox J. rozhodl, že pokud byli žadatelé v menšině i poté, co byli pachatelé vyňati z rovnice, neexistuje právo na soudní řízení, a to ani Foss v Harbottle výjimka. Nezávislost je otázkou faktu. Následoval Burland v Earle v Lord Davey dicta že akcionáři nemohou mít větší právo žalovat než společnost s jejími procesními a hmotnými omezeními.
Význam
Případ byl citován ve zprávě o opravných prostředcích akcionářů právní komise[1] pokud jde o výši příslušné doby soudu:
V konzultačním dokumentu jsme identifikovali dva hlavní problémy. Prvním je nejasnost a složitost práva týkajícího se schopnosti akcionáře zahájit řízení jménem své společnosti. Může si přát, aby tak učinil za účelem vymáhání odpovědnosti za porušení některého z ředitelů jeho povinností vůči společnosti.
Obecně přísluší, aby jakékoli takové řízení zahájila sama společnost jednající v souladu s vůlí většiny svých členů. To je výsledkem principů obecně známých jako pravidlo ve Foss v Harbottle (1843) 2 Hare 461.
Pokud však ředitel (ředitelé) pro provinění ovládají většinu hlasů, mohou zabránit zahájení soudního řízení. Z pravidla tedy existují výjimky, které umožňují menšinovému akcionáři podat žalobu k vymáhání práv společnosti. Náš předběžný názor však byl, že zákon týkající se těchto výjimek je přísný, staromódní a nejasný.
Poukázali jsme na to, že je to nepřístupné, pouze pro právníky specializující se na tuto oblast, protože pro správné pochopení je nutné prozkoumat řadu hlášených případů, o nichž bylo rozhodnuto po dobu 150 let. Vysvětlili jsme také, že postup je zdlouhavý a nákladný a zahrnuje předběžnou fázi, jejíž vyřešení v jednom případě trvalo 18 dní od soudu.
— „Zpráva o opravných prostředcích pro akcionáře LC246 ss1.4“