Sir William Parsons, 1. baronet z Bellamontu - Sir William Parsons, 1st Baronet of Bellamont

Sir William Parsons, 1. Baronet z Bellamont PC (Ire) (c. 1570 - 1650), byl jedním z Lord Justices of Ireland od roku 1640 do roku 1643. Sloužil jako Generální inspektor Irska a podnik na několika plantážích a byl znám jako „lovec půdy“ vyvlastňující pozemky od vlastníků, jejichž tituly byly shledány vadnými.

Narození a původ

William se narodil v Anglii kolem roku 1570, nejstarší syn Jamese Parsonse (1545–1570) a Catherine Fentonové (1548–1570). Jeho otec byl druhým synem Thomase Parsonse z Diseworth, Leicestershire. Williamova matka byla sestrou Sira Geoffrey Fenton, Hlavní státní tajemník v Irsku Elizabeth I.^[1] Rodiny obou jeho rodičů byly anglické.

Měl dva mladší bratry:^[2]

• Lawrence; a
• Fenton.

Časný život

Parsons se usadil v Irsku kolem roku 1590, těsně před koncem vlády Královna Alžběta I..^[3] Stal se komisařem plantáže a získal velmi značné územní granty od Koruny. V roce 1602 se Parsons stal Generální inspektor Irska;^[4][5] V roce 1610 získal doživotní důchod 30 GBP (anglicky) ročně. V roce 1611 byl spojen se svým mladším bratrem Laurence v dohledu nad korunními zeměmi s poplatkem 60 £ ročně na celý život. Jeho návrh, aby Court of Wards Byl přijat v Irsku a stal se jeho prvním pánem.

Seděl v irské sněmovně parlamentu v letech 1613–1615, jediném irském parlamentu Jamese I., jako jeden ze dvou členů za Newcastle Borough V hrabství Dublin.^[6] Jednalo se o jednu z 39 nových městských částí, které král vytvořil pro tento parlament ve snaze zajistit protestantskou většinu.^[7]

Manželství a děti

Asi 1615^[A] William Parsons se oženil se svou sestřenicí Elizabeth, nejstarší dcerou Johna Lanyho, an Radní Dublinu,^[9] a neteř strýce z matčiny strany sir Geoffrey Fenton.^[10] Toto manželství z něj udělalo bratrance Richard Boyle, 1. hrabě z Corku, dominantní anglo-irský magnát své doby, jemuž byl blízký.

William a Elizabeth měli 12 dětí; pět synů:

1. Richard (žijící 1639), poslanec za Wicklow Borough,^[8] ženatý Lettice Loftus, nejstarší dcera sira Adama Loftuse z Rathfarnham pokladník státní pokladny a zemřel před svým otcem;^[11][12]
2. John se oženil s Elizabeth, dcerou sira Walsinghama Cookeho z Tomduffe v hrabství Wexford;^[13]
3. Francis (zemřel 1668) z Garrydice v hrabství Leitrim, vzal si Sarah Faircloath a nechal děti;^[14]
4. James, zemřel svobodný;^[15] a
5. William, zemřel svobodný.^[16]

—A sedm dcer:

1. Catherine, vdaná Sir James Barry, vytvořeno 1. místo Baron Barry ze Santry;^[17]
2. Margaret, vdaná Thomas Stockdale z Bilton Park v hrabství York;^[18]
3. Elizabeth, vdaná za sira Williama Usshera, z hradu Grange, hrabství Wicklow, vnuk sira Williama Usshera, úředníka rady;^[19]
4. Jane, vdaná za sira John Hoey Knight of Dunganstown v hrabství Wicklow;^[20]
5. Mary se provdala za Arthura Hilla z Hillsborough v hrabství Down;^[21]
6. Anne, vdaná za sira Paul Davys, Státní tajemník (Irsko);^[22] a
7. Judith se provdala za Thomase Whyteho z Redhills v hrabství Cavan.^[23]

Pozdější život

V roce 1620 osobně prezentuji Král Jakub I. průzkumy podvedeni statků, jako generální geodet, dostal čest Parsons rytířství, a byl vytvořen 1. Baronet Parson dne 10. listopadu 1620.^[24] V roce 1623 sir William, stejně jako nyní, složil přísahu jako člen Zastupitelská rada Irska.

Dne 12. ledna 1632 Thomas Wentworth, 1. vikomt Wentworth (později Hrabě ze Straffordu ) byl jmenován Lord zástupce Irska.^[25] V letech 1633–40, kdy byl Strafford v Irsku všemocný, mu Parsons opatrně nenabídl otevřený odpor, ale stále více se mu nelíbilo a nedůvěřovalo „tomu podivnému muži ... škodě tolika lidí“.

Sir William byl proslulý jako „lovec půdy“, který pochybnými právními prostředky získal pozemky, které dříve držely irské klany. Historici ho obzvláště kritizovali za zabavení bývalých zemí O'Byrne v Hrabství Wicklow, ačkoli se také tvrdilo, že jeho chování nebylo o nic horší než chování jeho partnera v transakci Thomase Wentwortha, který Parsonsa z jeho podílu vyvedl z míry.

Není jasné, jakou roli hrál Sir Williams v parlamentu v letech 1634–1635, první z Karla I. Podle Bagwella (1909) byl jedním ze dvou členů Armagh County.^[26] ale seznam sestavený v roce 1878 uvádí, že pane Věrný Fortescue, Knt a pane George Radcliffe „Knt seděl v tomto parlamentu za okres Armagh.^[27]

Seděl v irské sněmovně parlamentu v letech 1639–1649, ve druhém parlamentu Karla I., jako jeden ze dvou členů pro Wicklow County,^[28] zatímco jeho syn Richard seděl Wicklow Borough.^[8]

V prosinci 1640 byl jmenován sir William Lord Justice s Robert Dillon, budoucnost 2 Hrabě z Roscommonu.^[29][b] Dillon byl však brzy odstraněn, protože byl považován za příliš blízko Strafforda.^[31] Dne 10. února 1641 byl Sir William obnošen Sir John Borlase, Generální mistr arzenálu.^[32]

Král jmenován Robert Sidney, 2. hrabě z Leicesteru Lord Lieutenant of Ireland v roce 1641, ale Lord Leicester nikdy nešel do Irska a nechal správu země na Lord Justices. Rezignoval v roce 1643.^[33]

Strafford byl popraven 12. května 1641.^[34] Jeho pád zničil ty členy irské správy, kteří mu byli blízcí, ale Parsons, který se hádal se Straffordem kvůli pozemkové dohodě O'Byrne, byl jasně identifikován jako jeden z jeho nepřátel a Straffordův pád posílil jeho pozici období.

Když Irské povstání z roku 1641 vypukl, sir William se s tím musel vyrovnat prakticky jednou rukou, protože jeho kolega Borlase byl nekompetentní. Jeho řešení krize bylo hodně kritizováno, zejména jeho zvyk jednat s Anglický parlament přímo bez informování krále Karel I.. Jeho nepřátelé ho obvinili ze zapálení nebo dokonce provokace povstání jako záminky pro druhé a důkladnější dobytí Irska. Určitě tvrdil, že povstání musí být bezohledně rozdrceno, a odmítl všechny pokusy o kompromis.

Ve vládě pokračoval až do dubna 1642, kdy jej nahradil Karel I. Sir Henry Tichborne. V roce 1643 byl Sir William obviněn zrada spolu s Adam Loftus, 1. vikomt Loftus a další. Rychle byl propuštěn, ale hořce si stěžoval na tuto „špatnou odměnu“ za „horlivou a bolestivou dřinu jménem koruny“. On pokračoval žít v Dublinu až do roku 1648, kdy odešel do Anglie.

Smrt, posloupnost a časová osa

Sir William zemřel v lednu nebo únoru 1650 ve Westminsteru v Londýně a byl pohřben v St Margaret's, Westminster.^[35][36] Jako jeho nejstarší syn, Richard ho zemřel, byl následován jeho vnukem Williamem jako 2. Baronet Parsons.^[37] 2. Baronet si vzal první Catherine, nejstarší dceru Arthur Jones, 2. vikomt Ranelagh, a pak Katherine Jones, vikomtka Ranelagh, rozená Boyle.

Viz také

• Správa Dublinského hradu
• Seznam irských parlamentů

Poznámky

Reference

• Asch, Ronald G. (2004), „Wentworth, Thomas, první hrabě ze Straffordu (1593–1641)“, v Matthew, Colin; Harrison, Brian (eds.), Oxfordský slovník národní biografie, 56, New York: Oxford University Press, s. 142–157, ISBN  0-19-861408-X
• Bagwell, Richard (1909), Irsko za Stuartů a Interregnum, 1, Londýn: Longmans, Green, and Co. - 1603 až 1642
• Burke, Bernard (1866), Genealogická historie spícího, opuštěného, ​​propadlého a zaniklého šlechtického titulu britského impéria (New ed.), London: Harrison (pro hraběte z Rosse a pro Wentwortha)
• Burke, Bernard (1949), Genealogický a heraldický slovník šlechtického titulu a baronetáže britského impéria (99. vydání), London: Burke's Peerage Ltd.
• Cokayne, George Edward (1895), Kompletní šlechtický titul Anglie, Skotska, Irska, Velké Británie a Spojeného království, existující, zaniklý nebo spící, 6 (1. vyd.), London: George Bell and Sons - N až R.
• Cokayne, George Edward (1900), Kompletní baronetáž, 1 (1. vyd.), Exeter: William Pollard & Co. - 1611 až 1625
• Cokayne, George Edward (1893), Dokončete šlechtický titul Anglie, Skotska, Irska, Velké Británie a Velké Británie, existující, zaniklý nebo spící, 5 (1. vyd.), London: George Bell and Sons - L až M (pro hraběte z Leicesteru)
• Dunlop, Robert (1895), „Parsons, Sir William (1570? - 1650)“, v Lee, Sidney (vyd.), Slovník národní biografie, 43, Londýn: Smith Elder & Co, str.dictionaryofnati43stepuoft / page / 419 / 419–421 - Dluží Passelewe
• Chisholm, Hugh, vyd. (1911), „Rosse, hrabě z“, Encyclopaedia Britannica, 20 (11. vydání), New York: The Encyclopaedia Britannica Company, str. 744–745
• Dolní sněmovna (1878), Vrátit se. Členové parlamentu - část II. Parlamenty Velké Británie, 1705–1796. Parlamenty Spojeného království, 1801–1874. Skotské parlamenty a úmluvy, 1357–1707. Irské parlamenty, 1599–1800. „London: H. M. Stationery Office (pro předmět a jeho syna Richarda jako poslance)
• Smyth, Constantine (1839), Kronika irských právníků, Londýn: Henry Butterworth (pro tabulku vlád)
• Warner, Ferdinand (1768), Historie povstání a občanské války v Irsku, 1, Dublin: James William - Od povstání po zastavení