Sindicatos Libres - Sindicatos Libres - Wikipedia

Sindicatos Libres
(Sindicats Lliures)
Emblém Sindicatos Libres.svg
Založený10. října 1919 (1919-10-10)
Datum rozpuštění1931
Členové≈200 000 (asi 1929)
ČasopisUnion Obrera
Umístění kancelářeBarcelona
ZeměŠpanělsko

The Sindicatos Libres (španělština pro „Free Union Unions“; Katalánština: Sindicats Lliures) byl španělský podnikový svaz narozený v Barcelona, Katalánsko. Bylo založeno Carlist pracovníků, a zůstal aktivní i na počátku meziválečné období (pozdní fáze Obnova ve Španělsku ) jako protiváha k anarchosyndikalista Konfederace Nacional del Trabajo. Skupina pomáhala zaměstnavatelům zakročit proti stávkujícím odborářům, a byla proto kritizována jako „žlutá unie „s proto-fašista sklony; její řádní členové se však v praxi volně pohybovali mezi pravicovým a levicovým unionismem. The Sindicatos ztratil na síle během diktatury Miguel Primo de Rivera, a nakonec se rozpustil, když Druhá španělská republika byl vyhlášen.

Dějiny

Ony Sindicatos Libres byly založeny 10. října 1919 v Barcelona,[1] v době vážného a násilného třídního konfliktu mezi zaměstnavateli a pracovníky ve městě, s praxí „pistolerismo "rozšířené. S pocitem, že zaměstnavatelé Španělská policie a Armáda byli neúčinní ve svých pokusech zastavit levicovou agitaci, sponzorovali růst Sindicatos, kteří se je snaží použít jako skupiny násilných milicí.[2] Jak utvářely vysoce konzervativní katoličtí pracovníci, převzali některé rysy žlutého odborového svazu, když zaměstnavatelské dotace skupinám rostly.[3]

Potrestáni anarchosyndikalistickými rivaly jako stávkující zločinci,[4] the Sindicatos Libres sousedil se španělskou policií v období 1920-1922, kdy byl občanským guvernérem Severiano Martínez Anido a policejní šéf Miguel Arlegui rozpoutal kampaň o státní teror proti odborářům.[5] Kromě malého jádra Carlistů nebyla jejich bojovnost nijak zvlášť ideologická, členové se často vraceli k Konfederace Nacional del Trabajo.[6] V období 1920–21 dosáhli 150 000 členů.[7] Nicméně, jak stávková akce poklesla v roce 1921 a dále, tak také poklesl vliv Sindicatos Libres protože jejich násilná činnost se pro zaměstnavatele stala méně významnou.[8]

Během diktatura Primo de Rivera (1923–30), Sindicatos rozšířen mimo Barcelonu;[9] ke konci 20. let činilo jejich členství kolem 200 000.[7] Zákony Primo de Rivera proti anarchosyndikalistům a dalším levicovým skupinám však opět znamenaly, že tato skupina byla pro pouliční bitvy méně nezbytná než dříve.[10]

Prezidenti Sindicatos Libres (1922)
Ramón Sales, vůdce Sindicatos Libres

Skupina se původně hlásila k jakémusi heterodoxnímu Carlismu s potenciálně revolučními podtóny,[11] ale jak postupně ztráceli tradicionalistické principy Carlismu, Colin M. Winston tvrdí, že se z nich vyvinul první pramen španělštiny fašismus.[12] The Konfederace Nacional de Sindicatos Libres („Národní konfederace odborových svazů volného obchodu“) se rozpustila hned po vyhlášení druhé republiky v roce 1931.[13]

Reference

  1. ^ Winston 1982, str. 562.
  2. ^ Mann 2004, str. 303.
  3. ^ Mann 2004, str. 303-304.
  4. ^ Winston 1982, str. 5663.
  5. ^ Ealham 2005, str. 18-19; 44; Winston 1982, str. 563.
  6. ^ Winston 1982, str. 563.
  7. ^ A b Kanál 2006, str. 40.
  8. ^ Mann 2004, str. 304.
  9. ^ Winston 1982, str. 570.
  10. ^ Mann 2004, str. 306.
  11. ^ Winston 1982, str. 568.
  12. ^ Winston 1982, str. 558.
  13. ^ Hoya Sanz 2006, str. 146.

Bibliografie

  • Canal, Jordi (2006). Banderas blancas, boinas rojas: una historia política del carlismo, 1876-1939 (ve španělštině). Madrid: Marcial Pons Historia. ISBN  84-96467-34-1.
  • Ealham, Chris (2005). Třída, kultura a konflikty v Barceloně 1898–1937. Londýn a New York: Routledge. ISBN  0-203-57252-1.
  • Mann, Michael (2004). Fašisté. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN  0-521-53855-6.
  • Sanz Hoya, Julián (2006). De la resistencia a la reacción: las derechas frente a la Segunda República (Cantabria, 1931-1936): De la resistencia a la reacción. Las derechas frente a la Segunda República. Santander: Universidad de Cantabria. ISBN  84-8102-420-1.
  • Winston, Colin M. (1982). „Cesta proletářských karlistů k fašismu: Sindicalismo Libre“. Journal of Contemporary History. ŠALVĚJ. 17 (4): 557–585. doi:10.1177/002200948201700401. ISSN  0022-0094. JSTOR  260522.