Sinatruces of Parthia - Sinatruces of Parthia
| Sinatruces | |
|---|---|
| Velký král | |
 Coin of Sinatruces, Paprsek máta | |
| Král Parthská říše | |
| Panování | C. 75 - 69 př |
| Předchůdce | Orodes I. |
| Nástupce | Phraates III |
| narozený | C. 158 př. N.l. |
| Zemřel | 69 př.nl (ve věku 90) |
| Problém | Phraates III |
| Dynastie | Arsacid dynastie |
| Otec | Mithridates I. (?) |
| Náboženství | Zoroastrismu |
Sinatruces (také hláskováno Sinatrukes nebo Sanatruces) byl králem Parthská říše z C. 75 př na C. 69 př. N. L.[A] Pravděpodobně byl synem parthského panovníka Mithridates I. (r. 171–132 př). Sinatruces byl následován jeho synem Phraates III.
Panování
Parthská říše měla od smrti Mithridates II (r. 124–88 př) upadl do stavu nepokojů a úpadku; autorita koruny poklesla, zatímco říše ztratila pozemky svým sousedům.[2] Sinatruces, který původně pobýval mezi Saka z Střední Asie, využil chaotické situace v říši a pomocí Saka dobyl Parthský trůn v r. C. 75 přve věku osmdesáti.[3] Název Arsacid větev, kterou zřídil Sinatruces na parthském trůnu, vytvořil moderní historik Marek Jan Olbrycht jako „Sinatrucidy“, která vládla v Parthské říši do roku 12 n.l.[4] Rodinu Sinatrucidů podpořila zejména Suren klan Sakastan.[5]
Za vlády Sinatruces Artaxiad král Arménie, Veliký Tigranés (r. 95–55 př), využil slabosti Parthů a znovu zahájil „sedmdesát údolí“, která předtím postoupil Mithridatesovi II., a také šel dobýt parthské panství Media Atropatene, Gordyene, Adiaben, Osroene a severní Mezopotámie.[6] Sinatruces zemřel v roce 69 před naším letopočtem a byl následován jeho synem Phraates III.[7] Moderní historik Saghi Gazerani přišel s hypotézou, že příběh legendárního íránského monarchy Zav Tahmasp zahrnuje ozvěny života Sinatruces.[8]
Ražba
Na pozorování jeho mincí je Sinatruces zobrazen s diadém zdobený řadou jeleni.[9] Jeleni jsou odkazem na náboženskou symboliku Saka, který mu pomohl vystoupit na trůn.[10] Syn Sinatruces Phraates III také využil symbolů jelena na svých mincích.[9]
Poznámky
- ^ Podle Assar (2006, s. 52–53), Sinatruces vládl dvakrát, od 93/2 do 88/7 př. n. l., a poté od 77/6 do 70/69 př. n. l. To však není podporováno jinými učenci, kteří tvrdí, že Sinatruces vládl pouze jednou během 70. let před naším letopočtem.[1]
Reference
- ^ Kia 2016, str. 195; Dąbrowa 2012, str. 169; Olbrycht 2016, s. 23–24; Shayegan 2011, str. 235; Curtis 2012, str. 69; Simonetta 2001, str. 86
- ^ Dąbrowa 2012, str. 171.
- ^ Olbrycht 2015, s. 362–363; Olbrycht 2016, s. 23–24; Shayegan 2011, str. 235
- ^ Olbrycht 2016, str. 3.
- ^ Gazerani 2015, str. 20.
- ^ Garsoian 2005; Shayegan 2011, str. 245, 320; Dąbrowa 2012, str. 171
- ^ Kia 2016, str. 195; Dąbrowa 2012, str. 169; Olbrycht 2015, str. 363; Shayegan 2011, str. 235
- ^ Gazerani 2015, str. 87–88.
- ^ A b Olbrycht 2015, str. 363.
- ^ Olbrycht 2015, str. 362–363.
Zdroje
- Assar, Gholamreza F. (2006). Revidovaná parthská chronologie období 91-55 př. Parthica. Incontri di Culture Nel Mondo Antico. 8: Papíry předložené Davidu Sellwoodovi. Istituti Editoriali e Poligrafici Internazionali. ISBN 978-8-881-47453-0. ISSN 1128-6342.
- Curtis, Vesta Sarkhosh (2007). „Náboženská ikonografie na starodávných íránských mincích“. Journal of Late Antiquity. Londýn: 413–434.
- Curtis, Vesta Sarkhosh (2012). "Parthské mince: Království a Božská sláva". Parthská říše a její náboženství. str. 67–83. ISBN 9783940598134.
- Dąbrowa, Edward (2007). „Parthský královský majestát“. Historie starověkého Blízkého východu / monografie. XI: 123–134.
- Dąbrowa, Edward (2010). „Arsakes Epiphanes. Byli‚ odhaleni 'božstva Arsacidů? “. Studi Ellenistici. XXIV: 223–231.
- Dąbrowa, Edward (2012). „Arsacidská říše“. v Daryaee, Touraj (vyd.). Oxford Handbook of Iranian History. Oxford University Press. s. 1–432. ISBN 978-0-19-987575-7.
- Dąbrowa, Edward (2013). „Parthská aristokracie: její sociální pozice a politická aktivita“. Parthica. 15: 53–62.
- Dąbrowa, Edward (2018). „Arsacid Dynastic Manželství“. Electrum. 25: 73–83. doi:10,4467 / 20800909EL.18.005.8925.
- Garsoian, Nina (2005). „Tigran II“. Encyclopaedia Iranica.
- Gazerani, Saghi (2015). Sistaniho cyklus eposů a íránské národní dějiny: Na okraji historiografie. BRILL. s. 1–250. ISBN 9789004282964.
- Kia, Mehrdad (2016). Perská říše: Historická encyklopedie [2 svazky]. ABC-CLIO. ISBN 978-1610693912.
- Marciak, Michał (2017). Sophene, Gordyene a Adiabene: Tři Regna Minora v severní Mezopotámii mezi východem a západem. BRILL. ISBN 9789004350724.
- Olbrycht, Marek Jan (1997). „Diadém Parthského krále - numismatické důkazy a některé aspekty politické ideologie Arsacidů“. Notae Numismaticae. 2: 27–61.
- Olbrycht, Marek Jan (2015). „Arsacid Írán a nomádi ve Střední Asii - způsoby kulturního přenosu“. Složitost interakce podél euroasijské stepní zóny v prvním tisíciletí CE. Bonnské příspěvky do asijské archeologie. 7. Bonn. 333–390.
- Olbrycht, Marek Jan (2016). "Dynastická spojení v Arsacidské říši a počátky rodu Sāsānů". V Curtis, Vesta Sarkhosh; Pendleton, Elizabeth J .; Alram, Michael; Daryaee, Touraj (eds.). Parthská a raná sásánovská říše: adaptace a expanze. Oxbow Books. ISBN 9781785702082.
- Rezakhani, Khodadad (2013). "Arsacid, Elymaean a Persid Coinage". V Potts, Daniel T. (ed.). Oxford Handbook of Ancient Iran. Oxford University Press. ISBN 978-0199733309.
- Schmitt, Rüdiger (2005). „Osobní jména, íránská iv. Parthské období“. Encyclopaedia Iranica.
- Shayegan, M. Rahim (2011). Arsacids and Sasanians: Political Ideology in Post-Hellenistic and Late Antique Persia. Cambridge University Press. s. 1–539. ISBN 9780521766418.
- Simonetta, Alberto M. (2001). „Navrhovaná revize přisouzení parthských mincí zasažených během takzvané„ doby temna “a jejího historického významu“. východ a západ. Istituto Italiano per l'Africa e l'Oriente (IsIAO). 51 (1/2). ISSN 0012-8376.
Sinatruces of Parthia | ||
| Předcházet Orodes I. | Král Parthská říše C. 75 – C. 69 př. N. L | Uspěl Phraates III |