Stříbrná lžíce - Silver spoon

Pro další použití viz Stříbrná lžíce (disambiguation).
Hřebeny Bise-Challoner na souboru 30. let 20. století Coburg-vzor mincovní stříbro lžíce, vyrobené v Londýně

The anglický jazyk výraz stříbrná lžíce je synonymem bohatství, zvláště zdědil bohatství; někdo, kdo se narodil v bohaté rodině, se údajně „narodil se stříbrnou lžičkou v ústech“. Jako adjektivum označuje „stříbrná lžíce“ někoho, kdo má prosperující zázemí nebo je v dobře situovaném rodinném prostředí, často s konotace že daná osoba neoceňuje ani si nezaslouží svou výhodu, protože byla spíše zděděna než vydělána.

Historické využití

tři lžíce, dvě s otvory, jedna se zakřivenou krátkou rukojetí
Dva zlaceno stříbrem sítkové lžíce a cignus lžíce zdobená mýtickým mořským tvorem. (4. století nl římské lžíce z Hoxne Hoard.)

Před prostírání lidé se stali populárními kolem 18. století, lidé si přinesli na stůl své vlastní lžíce a nosili je stejným způsobem, jakým dnes nosí peněženku a klíče. V pre-moderní době bylo vlastnictví stříbrné lžíce známkou společenské třídy, což znamenalo členství ve třídách vlastnících půdu. Ve středověku, kdy farmáři a řemeslníci pracovali dlouhé hodiny a často si nechali špínu pod nehty, bylo důležité se nemýlit s nevolník nebo unikl otrok. Za těchto okolností sloužila stříbrná lžíce funkčnímu ekvivalentu pasu, řidičského průkazu a kreditní karty. Protože většina členů tříd vlastňujících půdu byla malá usedlost zemědělci a řemeslníci, stříbrná lžíce byla primárně kulturní značkou nižší střední třídy.

Historie v tisku

Gruzínské lžíce

Fráze „narozená se stříbrnou lžičkou v ústech“ se v angličtině objevila v tisku již v roce 1719, v Peter Anthony Motteux překlad románu Don Quijote: „Maminka, Teresa, Quoth Sancho, to není všechno zlato, co se třpytí [sic], a každý člověk se nenarodil se stříbrnou lžičkou v ústech.“[1] Protože se tato fráze používá jako překlad španělského přísloví s jiným doslovným významem („muchas veces donde hay estacas no hay tocinos“, doslovně: „často tam, kde jsou háčky [pro zavěšení šunky], nejsou šunky“), Zdá se, že fráze byla v té době již považována za příslovečnou v angličtině.

Fráze se dále objevuje v knize skotských přísloví vydané v roce 1721 v podobě „Každý člověk se nenarodí se stříbrnou lžičkou v ústech.“[2]

Varianty

Podobné výrazy existují i ​​v jiných jazycích. Například v portugalština a španělština, výraz přeložený jako „narozený ve zlaté kolébce“ je ekvivalentní s angličtinou, „narozený se stříbrnou lžičkou“.

Termín „zlatá lžíce“ se používá mnohem méně často, ale najde si jej občas, například Američan z roku 1840 Zlatá lžička kritizoval tehdejšího prezidenta Martin Van Buren pro jeho údajně luxusní životní styl. V některých jazycích jako švédský a Finština, běžným výrazem je spíše zlatá lžíce než stříbrná lžička, i když lze použít obě.

"Romány se stříbrnou vidličkou "popisuje je anglická profesorka Paola Brunetti svému manželovi Guidovi v Donna Leon je čtvrtý Román Commissario Guido Brunetti Smrt a soud aka Benátské zúčtování (1995), kapitola 22, jako „knihy napsané v osmnáctém století, kdy všechny ty peníze pronikly do Anglie z kolonií, a tučné manželky yorkshirských tkalců se musely učit, jakou vidličku použít.“[3]

Viz také

Reference

  1. ^ de Cervantes Saavedra, Miguel & Motteaux, Peter Anthony (překladatel) (1719). Historie proslulého Dona Quijota de la Mancha, ve čtyřech svazcích. 4. str. 345.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  2. ^ Kelly, James (1721). Kompletní sbírka skotských přísloví: vysvětlena a srozumitelná. str. 101.
  3. ^ Leon, Donna (červen 1995). Smrt a soud (1. vyd.). Harpercolliny. ISBN  978-0060177966.