Signalizační systém R2 - Signalling System R2
Signalizační systém R2 je signalizační protokol pro telekomunikace který se používal od 60. let 20. století převážně v Evropě a později také v Latinské Americe, Asii a Austrálii k přenosu informací o výměně mezi dvěma systémy přepínání telefonů za účelem uskutečnění telefonního hovoru prostřednictvím telefonní kufr.[1] Je vhodný pro signalizaci na analogových i digitálních obvodech.
Specifikace signalizace R2 byly poprvé zveřejněny Mezinárodním poradním výborem pro telegraf a telefon (CCITT) v publikaci VIU Bílé knihy z roku 1969,[2] a jsou udržovány Sektor telekomunikační normalizace Mezinárodní telekomunikační unie (ITU-T) v doporučeních Q.400 až Q.490. Název R2 je odvozen od označení jako Regionální systém č. 2.
Signální metody R2 lze logicky rozdělit na dvě protokol skupiny. The linková signalizace skupina obsahuje kontrolní signály pro sestavení a ukončení hovoru, zatímco intersignalizace registrů používá v pásmu vícefrekvenční signály k přenosu informací o adresování volajícího a volaného účastníka.
Signalizační informace
Signální protokol lze vizualizovat dvěma kontexty: informacemi, které sděluje, a umístěním účastníků v síti.
Každá národní varianta R2 přináší alespoň následující. Vpřed je směr od přepínače vytáčecího telefonu k přepínači volaného telefonu a dozadu je inverzní směr:
| čára signalizace | akvizice (tzv záchvat) nečinnosti DS0 kanál |
| vpřed Registrovat signalizace | číslice 1 až 10 cílového telefonního čísla (označeno jako adresa volaného) |
| vpřed Registrovat signalizace | číslice 1 až 10 původního telefonního čísla (označeno jako) adresa volajícího) |
| vpřed Registrovat signalizace | číslice 11 až 14 pro požadavky na speciální služby (např. trasa k operátorovi, přid potlačení ozvěny ) |
| vpřed Registrovat signalizace | kategorie volajícího (např. normální účastník, účastník s vysokou prioritou, operátor, telefon na mince) |
| vpřed Registrovat signalizace | dispozice směrování pokusu o telefonní hovor (např. telefon volaného účastníka je aktuálně obsazený, telefon volaného účastníka nyní zvoní, telefon volaného účastníka je mimo provoz) |
| čára signalizace | volaná strana nyní zvedla sluchátko ze svého háku, aby odpověděla na tento pokus o volání, aby mohla přejít ze signalizace R2 směrem k zavedení zvuku schopného řeči a plně navázat hovor (tzv. jít z háku) |
| čára signalizace | uvolnění hovoru (např. sluchátko telefonu volaného účastníka bylo nyní vráceno do polohy zavěšeno, ukončení tohoto hovoru; telefonní společnost nebo potíže v síti výslovně nebo implicitně vynucují ukončení tohoto hovoru) |
| dozadu Registrovat signalizace | soubor explicitních požadavků odpovídajících každému z dopředných signalizačních dat registru. Klient-server požadující každé z těchto dat odlišuje R2 od signalizace MF tónu Bell System R1, kde v R1 přepínač volaného jednostranně posílá některá z těchto dat jako časovanou sekvenci bez výslovných intervenčních požadavků ze spínače volajícího . |
Linková signalizace
Signalizace linky R2 je skupina protokolů, které určují získávání a uvolňování prostředků v souvislosti s pokusem o telefonní hovor dvou účastníků a, je-li úspěšný, o uskutečnění telefonního hovoru dvou účastníků. Ačkoli v šedesátých letech byla signalizace linky R2 představována jako elektrické impulsy na dvouvodičovém nebo čtyřvodičovém připojení obvod, do posledních 70. let 20. století analogový elektrické impulsy by také mohly být reprezentovány v digitální formě signalizačním kanálem DS0 v kufru, kterým je obvykle kanál 16 v kufru E1.
Zaregistrujte signalizaci
Signalizace registru R2 je rodina protokolů, které řídí přenos adresovacích informací během fáze adresování a jak dopadl pokus o volání během fáze dispozice. Přestože v šedesátých letech byla signalizace registrů R2 představována elektromechanickými zařízeními, která dokázala generovat vícefrekvenční zvukovými tóny a elektromechanickými zařízeními, která dokázala tyto zvukové tóny detekovat, v posledních sedmdesátých letech by tyto elektromechanické registry mohly být také reprezentovány digitalizovaným zvukem PCM v kanálech DS0 E1 jiného než linka R2 signalizující kanál DS0 v tomto E1.
Standardy
Signalizace R2 označuje obrovské množství variant R2, které se v různé míře navzájem podobají. U většiny variant R2 je každá taková varianta R2 vyhlášena PTT každého národa a / nebo výrobcem telekomunikačního zařízení, který oslovil tento národní trh s národní adaptací jednoho ze svých produktů.
Mezinárodní verze R2 je mezinárodní protokol pro signalizaci R2, který překračuje národní hranice, a není ani nadmnožinou, ani podmnožinou žádné národní varianty R2. Naopak, každá národní varianta R2 je uvnitř národa. Mezinárodní standard R2 byl poprvé vyhlášen CEPT v 70. letech a později ITU-T s pouze mírným vývojem.
Varianty signalizace
Varianty signalizace linky R2, které podporují signalizaci linky R2 v její elektrické pulzní formě vyhrazenými dvouvodičovými nebo čtyřvodičovými obvody, obvykle představují každý signál jako dvě různé délky pulzu (např. milisekundy versus 600 milisekund), kde se dva různé významy těchto dvou různých délek pulzů liší podle kontextu.
Varianty signalizace linky R2, které podporují signalizaci linky R2 digitální forma prostřednictvím bitů A, B, C a D v kanálu DS0 # 16 E1 spadají do dvou obecných kategorií: ty, které používají pouze bit A k reprezentaci každého signálu, a ty, které používají více A, B, C a D bity, které představují každý signál, přičemž se používají pouze dva, přičemž A bit a B bit jsou zdaleka nejběžnější. Ti, kteří používají pouze bit A, silně připomínají analogovou elektrickou signalizaci linky R2, kde každý signál je časovaný puls, který se liší délkou doby, po kterou je puls ve stavu vysokého napětí (tj. Jednohodnotový bit), než se vrátí do stav časovaného klidového napětí (tj. bit s nulovou hodnotou). Ti, kteří používají více bitů k reprezentaci každého signálu, jsou obvykle stavoví v době vystavení tohoto bitového vzoru, obvykle nehraje žádnou roli při předávání významu.
Multifrekvenční tóny
Všechny varianty signalizace registrů R2 používají kombinaci dvou frekvencí zvukových signálů. Každá dvojice frekvencí se nazývá a vícefrekvenční tón nebo MF tón. Každý pokus o volání má konec původu a konec ukončení, a to jak pro volání s více rozpětími, tak i pro každé rozpětí v rámci tohoto směrování volání s více rozpětími. Konec původu se v odezvě R2 nazývá odchozí registr. Konec ukončení se v jazyce R2 nazývá příchozí registr. Odchozí registr vysílá dopředu MF tóny do příchozího registru. Příchozí registr vysílá zpětné tóny MF do odchozího registru. Odchozí registr detekuje zpětné tóny MF přicházející z příchozího registru. Příchozí registr detekuje dopředné tóny MF přicházející z odchozího registru. Odchozí registr vysílá první signál, ale od tohoto bodu vpřed odchozí registr pouze pasivně reaguje na výzvu vyvolanou každým signálem vysílaným příchozím registrem. (V apt moderní době proleptický podmínky, první push signál odchozího registru do příchozího registru je podobný a peer-to-peer zpráva, zatímco pull signály příchozího registru, které požadují informace z odchozího registru, jsou klient-server, kde klientem je příchozí registr a serverem je odchozí registr.)
Nomenklatura
R2 je mnemotechnická pomůcka pro Regionální systém č. 2. Regionální systém č. 1, R1, bylo označení CCITT pro Severní Ameriku vysokofrekvenční signalizace (MF) praktikovaná v Bell System V praxi se tento termín pro signalizaci MF používá jen zřídka. Později v 20. století se používání signalizace R2 rozšířilo mimo Evropu do všech oblastí světa, včetně Mexika na severoamerickém kontinentu. To bylo způsobeno převážně evropskými výrobci telekomunikací, kteří prodávali své starší návrhy zařízení se slevou do rozvojových zemí, zatímco prodávali svá rychlejší a hustší zařízení po R2, jako například Signalizační systém 7 (SS7), za vyšší ceny ve více průmyslově vyspělých zemích.[Citace je zapotřebí ] R2 dokonce našel řídké použití v Kanada,[kde? ] což je do značné míry pod vlivem standardizace systému Bell.
Viz také
Reference
- ^ Doporučení ITU-T Q.400-Q.490 - Specifikace signalizačního systému R2
- ^ IV. Plenární shromáždění (Mar Del Plata, 23. září - 25. října 1968), svazek bílé knihy VI, Telefonní signalizace a přepínání„Doporučení řady Q, ITU 1969.