Nucená signalizace - Compelled signalling
 | tento článek ne uvést žádný Zdroje. (Leden 2007) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Termín vynucená signalizace odkazuje na třídu telekomunikace signalizační protokoly, kde je třeba výslovně potvrdit příjem každého diskrétního signálu, než bude možné odeslat další signál.
Například v Signalizace registru R2, přenos každého signálu zahrnuje následujících pět událostí:
- Odchozí kmen začne odesílat tóny, které odpovídají signálu, který si přeje vyslat dopředu;
- Přijímající linka, jakmile si je jistá, že správně detekovala výše uvedený signál, začne posílat sadu potvrzovacích tónů ve zpětném směru;
- Odchozí linka, jakmile se ujistí, že správně detekovala potvrzovací tóny, přestane posílat signální tóny dopředu;
- Příchozí linka, jakmile si je jistá, že detekovala konec signálních tónů (tj. Že přední kanál je nyní tichý), přestane posílat potvrzovací tóny ve zpětném směru;
- Než bude možné zahájit odesílání dalšího signálu, pokud existuje, musí odchozí kmen zajistit, aby přijímal ticho na zpětném kanálu.
Termín je relevantní pouze v případě signalizačních systémů, které používají diskrétní signály (např. Kombinace tónů k označení jedné číslice), na rozdíl od signalizačních systémů, které jsou orientovány na zprávy, jako například Signalizační systém 7 (SS7) a ISDN Q.931, kde je každá zpráva schopna přenášet více položek informací (např. Více číslic volaného telefonního čísla).
Opak vynucené signalizace se označuje jako nenutí signalizace. Příklad zahrnuje DTMF, kde původní strana vysílá tóny a ticho v dopředném směru, aniž by byla schopna zjistit, zda každý tón byl správně přijat koncovou stranou. Aby se minimalizovalo riziko chyb signalizace, jsou kladeny minimální doby trvání, a to jak na tóny, tak na mezidobí ticha.