Siegfried Einstein - Siegfried Einstein

Siegfried Einstein
narozený30. listopadu 1919
Laupheim, Německo
Zemřel25.dubna 1983
Mannheim, Německo
obsazeníSpisovatel
NárodnostNěmec
ŽánrPoezie, romány, eseje, žurnalistika
Pozoruhodné práceByli jste divní v dieem Jahr den Schofar Blasen? (1987)
Pozoruhodné cenyThomas Mann-Förderpreis (1956)
ManželkaIlonka Sand

Siegfried Einstein (30. listopadu 1919-25. Dubna 1983) byl Němecžidovský básník, prozaik, esejista a novinář.

Život

Syn obchodní dům majitel Max D. Einstein, Siegfried Einstein se narodil v malém městě Laupheim v Württemberg. Jeho otec byl majitelem největšího obchodního domu ve městě. Einsteinové žili v Laupheimu od druhé poloviny 18. století.

Dne 1. dubna 1933 uspořádali nedávno zvolení nacisté a jednodenní bojkot všech židovských podniků v Německu. Obchodní dům Einstein byl jedním ze židovských podniků v Laupheimu vytyčených místními členy SA. Během této akce byly výlohy záměrně rozbity.

Bývalý obchodní dům Einstein v Laupheimu

Během pěší turistiky v horách v srpnu 1933 byla Einsteinova dvacetiletá sestra Clärle zabita bleskem před jeho očima. Po zbytek svého života si držel její železnou špičku cepín na památku.

V době antisemitský akce v Laupheimu v roce 1934, Siegfried Einstein byl pronásledován přes školní dvůr a zraněn tím, že byl zasypán kameny[1] načež 26. září 1934 uprchl do Švýcarsko a usadil se v obci Au v Kanton St. Gallen. Tam šel do internátní školy.[2] V listopadu 1938 následovala tzv Reichskristallnacht, jeho otec byl zatčen a poslán do koncentrační tábor Dachau. Zatímco byl držen v koncentračním táboře Dachau, byl podle programu o zbaven svého obchodního domu Arizace. Einsteinův otec byl následně propuštěn z koncentračního tábora, fyzicky i psychicky zlomený muž. V roce 1940 se oběma jeho rodičům podařilo emigrovat do Švýcarska, kde jim byla odebrána německá státní příslušnost, a tím je vykázali bez státní příslušnosti. Siegfried Einstein už byl zbaven německé národnosti.

Mezi 24. únorem 1941 a 25. červnem 1945 byl Siegfried Einstein jako cizinec bez státní příslušnosti internován Švýcarská vláda v devět pracovní tábory a nuceni pracovat na stavbě silnic, odvodnění bažiny a jako administrativní asistent.[3] Během tohoto období se mu podařilo kontaktovat německé odbojové skupiny a dozvědět se o nich Německá literatura od exilových autorů. Po svém propuštění v roce 1945 vyšla jeho první díla.

V roce 1949, během své první návštěvy Německa od jeho emigrace, se setkal Siegfried Einstein Erich Kästner.

Od roku 1950 do roku 1952 vedl Pflug Verlag v Thal u St. Gallen ve Švýcarsku.

V roce 1953 se vrátil do Německa a usadil se v Hesián město Lampertheim. Po antisemitských nepokojích namířených proti němu, vyčerpávajícím způsobem v médiích, se však přestěhoval do Mannheim v roce 1959.

V roce 1956 mu společnost Thomas-Mann-Society udělila cenu Thomas-Mann-Förderpreis. V témže roce přednesl projev při oslavách stého výročí Heinrich Heine smrt v Hřbitov na Montmartru. Jeho projev byl následně publikován v Les Lettres Francaises.

V letech 1957 až 1967 spolupracoval s několika socialistickými a satirický noviny a časopisy, mezi nimiž byly Andere Zeitung, Deutscher Michel a Simplicissimus. Pravidelně také přispíval do několika rozhlasových stanic.

Hrob Siegfrieda Einsteina v Laupheimu

V roce 1961 ovlivněn soudem z Adolf Eichmann vydal „Eichmann. Účetní smrti“ (Eichmann. Chefbuchhalter des Todes), dokument o nacistických vinících a nových antisemitských tendencích v Německu. Za tuto knihu získal prestižní Tucholského cenu.[4]

V roce 1962 odcestoval do Moskvy, kde se setkal Ilya Ehrenburg, Konstantin Fedin, Jevgenija Ginzburgová a Lev Kopelev. Na základě svých zkušeností z této cesty napsal „Nezapomenutelné dny v Leningradu - Taškent a Samarkand“ (Unvergessliche Tage v Leningradu - Taschkent und Samarkand).

V roce 1967 se oženil s Ilonou Sandovou.

Od roku 1954 pracoval jako odborný asistent pro literaturu na VŠE centrum vzdělávání dospělých v Mannheimu. Přednášel a přednášel v Německu i v zahraničí. Jeho básně byly publikovány v několika antologie.

Zemřel náhle na infarkt v Mannheimu a byl pohřben vedle své sestry Clärle na židovském hřbitově v Laupheimu.

V lednu 2020 byla na rodném místě Siegfrieda Einsteina v Laupheimu odhalena pamětní deska na památku židovské historie obchodního domu a na místo jeho narození.[5]

Ocenění

  • 1956 Thomas Mann-Förderpreis
  • 1964 Tucholskij-cena města Kiel

Vybraná díla

  • Melodien v Dur und Moll, 1946 - básně.
  • Die Frau eines Andern oder Der Mann unter dem Bett, 1947 - překlad Fjodor Dostojevskij je Cuzaja zena i muz pod krovat'ju.
  • Sirda, 1948 - román.
  • Das Schilfbuch, 1949 - román.
  • Thomas und Angelina, 1949 - román.
  • Das Wolkenschiff, 1950 - básně.
  • Legenda, 1951 - román.
  • Eichmann: Chefbuchhalter des Todes, 1961 - dokumentární film.
  • Die Geschichte vom Goldfisch, 1961 - překlad Rogera Maugeho Histoire d'un poisson rouge.
  • Meine Liebe ist erblindet, 1984 - básně, posmrtně publikovány.
  • Byli jste divní v dieem Jahr den Schofar Blasen ?, 1987 - eseje, básně a projevy, posmrtně publikovány.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Emmerich, Rolf (10. června 1999). „Beth Ha-Sefer das" Haus des Buches "- Jüdische Schule v Laupheimu 1821 - 1939" (v němčině). Gesellschaft für Geschichte und Gedenken e.V. Citováno 7. března 2013.
  2. ^ W. Eckert, „Zur Geschichte der Juden v Laupheimu“, s. 59
  3. ^ A. Köhlerschmidt a Karl Neidlinger, Die jüdische Gemeinde Laupheim und ihre Zerstörung, str. 177
  4. ^ „Er lebte dann wie ein Mensch ohne Haut“. Schwäbische Zeitung (v němčině). 25. dubna 2008. Citováno 24. října 2010.
  5. ^ Ray, Roland (7. ledna 2020), „Gedenktafel würdigt Haus und Person“, Schwäbische Zeitung (v němčině), vyvoláno 20. května 2020

Další čtení

  • Bayer, Udo (2006). „Osvobození a emigrace. Drei Laupheimer“. V Bosch, Manfred (ed.). Schwabenspiegel: Literatur vom Neckar bis zum Bodensee 1800-1950 (v němčině). 2.2. Biberach an der Riß: Oberschwäbische Elektrizitätswerke. str. 889–899. ISBN  3-937184-05-8.
  • Eckert, Wolfgang (1988). „Zur Geschichte der Juden v Laupheimu“. Heimatkundliche Blätter für den Kreis Biberach (v němčině). 11 (2): 57–62.
  • Emmerich, Roland (2018). „Siegfried Einstein (1919–1983. Lyriker und Essayist“). V Muzeu zur Geschichte von Christen und Juden (ed.). Heimat se vrátil. Begegnungen mit dem Laupheimer Museum zur Geschichte von Christen und Juden nach 20 Jahren (v němčině). Laupheim: Gesellschaft für Geschichte und Gedenken e.V. 62–65. ISBN  9783000595745.
  • Gerth, Siegfried (1983). „Siegfried Einstein. Zum Gedenken an einen Unbehausten“. Mannheimer Hefte (v němčině): 58–59.
  • Kaiser, Beate; Kiesinger-Jehle, Barbara; Harnisch, Susanne (2019). Der Stein, der mein Leben rettete. Siegfried Einstein - Kindheit v Laupheimu 1919-1934 (v němčině). Ulm: Klemm + Oelschläger. ISBN  978-3-86281-145-8.
  • Köhlerschmidt, Antje; Neidlinger, Karl (eds.) (2008). Die jüdische Gemeinde Laupheim und ihre Zerstörung. Biografische Abrisse ihrer Mitglieder nach dem Stand 1933 (v němčině). Laupheim: Gesellschaft für Geschichte und Gedenken e. PROTI. ISBN  978-3-00-025702-5.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)
  • Röder, Werner; Strauss, Herbert A., eds. (1983). „Einstein, Siegfried“. Mezinárodní biografický slovník středoevropských emigrantů 1933-1945. Sv. 2: Umění, vědy a literatura. Mnichov: K. G. Saur Verlag. p. 249. ISBN  3-598-10089-2.