Siegfried Dehn - Siegfried Dehn
Siegfried Wilhelm (von) Dehn (24 nebo 25[1] Února 1799 - 12. dubna 1858) byl německý hudební teoretik, redaktor, pedagog a knihovník.
Narozen v Altona, Dehn byl synem bankéře a jako chlapec se naučil hrát na violoncello. S úmyslem stát se diplomatem studoval právo v Lipsko ale také vzal hudební lekce od J. A. Dröbse. Během pobytu na švédském velvyslanectví v Berlín, Dehn vyvinul zájem o hudební výzkum, studoval s Bernhard Klein. Po neúspěchu rodinné banky v roce 1830 byl opuštěn a rozhodl se věnovat hudbě; brzy se stal známým a uznávaným jako hudební teoretik a učitel.[2]
V roce 1842 skladatel Giacomo Meyerbeer doporučil Dehnovi, aby obsadil místo správce pruské královské knihovny. Dehn se vrhl do katalogizace sbírky, uvedl ji do pořádku a hojně ji přidával z knihoven po celém světě Prusko. Mezi sbírkami, které nashromáždil, byly sbírky Anton Schindler a Georg Pölchau; ten byl zvláště pozoruhodný svými rukopisy od Johann Sebastian Bach a Carl Philipp Emanuel Bach. Dehn byl také redaktorem Cäcilia od roku 1842 do roku 1848 a profesor Královské akademie umění od roku 1849. Po smrti Friedrich Konrad Griepenkerl v roce 1849 Dehn pomohl upravit J.S. Bachova instrumentální hudba pro Peters Edition. Byl mimo jiné odpovědný za první vydání Braniborské koncerty. Také editoval velké množství Lassus moteta.[2]
Dehn byl široce respektován jako učitel. Včetně jeho studentů Albert Becker, Ludwig Bussler, Peter Cornelius, Michail Glinka, Heinrich Hofmann, Gustav Nottebohm, a Anton Rubinstein.[2] Vidět: Seznam studentů hudby podle učitele: C až F # Siegfried Dehn.
Zemřel v Berlíně.
Funguje
- Theoretisch-praktische Harmonielehre mit angefügten Generalbaßbeispielen, Berlín, 1840
- Analyzujte dreier Fugen von S. Bach und einer Vocalfuge von A. M. Bononciniho, 1858
- Lehre vom Contrapunkt, Canon und Fuge, 1859
- Orlandus Lassus Psalmi VII poenitentiales o.J. (Hg.)
- 12 Hefte mehrstimmiger Gesänge des 16. und 17. Jahrhunderts, o.J. (Hg.)
- Edice
- Bach, J. S., [BWV 211] Joh. Seb. Bach. Komische Cantaten. Ne. I. Schlendrian mit seiner Tochter Liefsgen (Coffee-Cantate :). Herausgegeben von S. W. Dehn. Interdum et Socrates equitabat arundine longa, [ca. 1830], 31 stran. (Partitur)
- Bach, Johann Sebastian (1685-1750), [BWV 1042], Deuxieme Concerto en Mi majeur pour le Violon avec Accompagnament de de Violons, Viola et Basse…, publie pour la premiere fois par S. W. Dehn [Partitur]. Leipzig, Peters (V. Nr. 3888) [ca. 1875]. 20 lithogr.
Bibliografie
- Warrack, John a James Deaville, ed. Stanley Sadie, „Dehn, Siegfried (Wilhelm),“ The New Grove Dictionary of Music and Musicians, Second Edition (London: Macmilian, 2001), 29 sv. ISBN 0-333-60800-3.
