Obležení Vídeň (1485) - Siege of Vienna (1485)

K bitvě u Vídně v roce 1945 viz Vídeň útočná. Za bitvu u Vídně v roce 1683, která znamenala začátek politické hegemonie Německa Habsburská dynastie viz Bitva o Vídeň. K osmanské invazi roku 1529 viz Obležení Vídně.

Obležení Vídně
Část Válka rakousko-uherská (1477-1488)
Philostratus kódex Corvin János.jpg
Matthias pochoduje do Vídně
datum29. ledna 1485 - 1. června 1485
Umístění
Vídeň, Dolní Rakousko, Svatá říše římská
VýsledekKapitulace města, maďarské vítězství
Bojovníci
 Svatá říše římskáCoa Maďarsko Historie země Mathias Corvinus (1458-1490) big.svg Maďarské království
Velitelé a vůdci
Hanns von Wulfestorff[1]
Caspar von Lamberg[C]
Bartholomeus von Starhemberg[C]
Andreas Gall[C]
Ladislaus Prager[C]
Alexander Schiffer[C]
Tiburtius von Linzendorf[C]
Leonhard Fruhmann[C]
Johann Karrer[C]		Matyáš Korvín[d]
Peter Geréb de Vingard [d]
Stephen Zápolya[d]
Stephen V Báthory[2]
Laurence z Iloku[d]
Zúčastněné jednotky
Císařská armádaČerná armáda Maďarska
Síla
2 000 pěších vojáků
1000 kavalérie[3]
20 000 civilistů[4]
Posily:
200 kavalérie
300 střelců
60 lukostřelců[A]		10 000 pěších vojáků
18 000 jezdců[5]

The Obležení Vídně bylo v roce 1485 rozhodujícím obležením Rakousko-maďarská válka. Byl to důsledek pokračujícího konfliktu mezi Frederick III a Matyáš Korvín. Pád Vídně znamenal, že se od roku 1485 do roku 1490 spojila s Maďarskem. Matthias Corvinus také přesunul svůj královský dvůr do nově obsazeného města. Vídeň se stala na více než deset let hlavním městem Maďarska.

Pozadí

Vídeň v roce 1493

V letech 1483 a 1484 byla Vídeň již odříznuta od Svatá říše římská protože jeho soustředné obranné pevnosti, včetně Korneuburg, Brucku, Hainburg,a později Kaiserebersdorf, všichni padli. Jednou z nejdůležitějších zakázek byla Bitva u Leitzersdorfu, což umožnilo obléhání následujícího roku.[6] Město bylo zpustošeno hladomorem, ale císař, Frederick III, se podařilo poslat některé zásadní zásoby s průlomem do města 16 plavidly na Dunaji. Dne 15. ledna Matthias vyzval město, aby se vzdalo, ale kapitán von Wulfestorff to odmítl, v naději, že včas dorazí imperiální pomocná síla. Blokáda byla plně na místě, jakmile Matthias zaútočil na Kaiserebersdorf, kde se stal terčem pokusu o atentát, když ho dělová koule téměř zabila. Matthias měl podezření ze zrady, protože přesnost výstřelu byla příliš přesná na to, aby vycházela z dálkového děla. Jen někdo, kdo znal místo krále, by se mohl přiblížit tak blízko, aby ho zabil. Obvinil Jaroslava von Boskowitze a Černahoru, bratra jeho žoldnéřského kapitána Tobiase von Boskowitze a Černahoru, že byl podplacen, aby se obrátil proti králi. Jaroslav byl souhrnně sťat bez možnosti očistit své jméno.[7] Události hněvaly jeho bratra Tobiase do té míry, že se nakonec vrátil do služby Frederickovi a byl pověřen jeho kampaněmi, aby se pokusil znovu získat své ztracené země po Matyášově smrti v roce 1490.

Po zajetí Kaiserebersdorfu v polovině roku 1485 byl osud Vídně zpečetěn.

Obležení

Matthias umístil svá vojska v mlýnech na mouku Hundsmühle a v Gumpendorfu na jižní straně řeky Vídně.[b]Král předtím přinesl do Rakouska sedmnáct obléhacích děl[8] a tím nařídil neustálou palbu palby do města. Současně také nařídil stavbu dvou obléhacích věží (z nichž jedna byla později vypálena odpornou vídeňskou milicí).[1] Matthias do něj vnikl Leopoldstadt dne 15. května,[7] což vedlo ke konečnému útoku. Vídeňský lid si to uvědomil a vyjednával o vydání vnitřního města maďarskému králi. Trvali jen na tom, aby byla zachována privilegia jejich občanů a záruka bezpečného průchodu.

Dne 1. června vstoupil Matthias v čele kolony svých vojáků vítězně do srdce Vídně za městskými hradbami.[8]

Následky

V salzburském manifestu Frederick nařídil rakouským státům, aby odmítly Matthiasovu žádost o shromáždění Reichstagu. Rovněž předložil toho brzy císaře Maximilián I. přijde na pomoc. Podle tradice je to původ A.E.I.O.U., údajně tajná zpráva pro všechny rakouské provincie.

Na konci kampaně ovládlo Maďarsko také celé Horní Rakousko, které zůstalo pod jeho kontrolou až do své smrti, v roce 1490.[8]

Administrativní záležitosti

Matthias připravil Vídeň o její správně sešívat, které natolik porušily obchodní zájmy okolních zemí, že vytvořily Visegrádská skupina zajistit obchvatovou cestu mimo město. Vídeň požívala osvobození od daně podle Matthiasovy vlády. Delegoval také člena, Stephen Zápolya Radě ve Vídni, ale ostatní členy rady nechali na svém místě. Odměnil Zápolyi městem Ebenfurth[9] a jmenoval jej kapitánem Vídně a guvernérem rakouských provincií začleněných do Maďarska.[10] The biskup v Pécsi, Zikmund Ernuszt, byl povýšen na viceguvernéra a Nikolaus Kropatsch se staral o vojenské záležitosti. Prominentní kapitáni dostali domy ve Vídni.[11]

Poznámky pod čarou

  • A Geissau[12] str
  • b Geissau str. 36–37 (Hundsmühle a Heumühle byly středověké mlýny na mouku ve Vídni vedle močálů „Am Gries“ na pravém břehu řeky Řeka Wien )[13]
  • C Geissau str. 41–42
  • d Geissau str

Zdroje

  1. ^ A b István Diós; János Viczián (1993). „Magyar Katolikus Lexikon“ [Maďarský katolický lexikon]. lexikon.katolikus.hu (v maďarštině). Budapešť, Maďarsko: Szent István Társulat. Citováno 1. července 2011.
  2. ^ István Draskóczy (2009). "Középkori magyar történeti kronológia a kombinovaný vizsga írásbeli részéhez" [Středověká maďarská chronologie pro kombinovanou písemnou zkoušku]. http://tortenelemszak.elte.hu - ELTE BTK Történelem Szakos Portál (v maďarštině). Budapešť, Maďarsko: ELTE BTK - ponte.hu Kft. Archivovány od originál dne 29. září 2011. Citováno 1. července 2011. Externí odkaz v | práce = (Pomoc)
  3. ^ Ignatius Aurelius Fessler (1822). Die geschichten der Ungern und ihrer landsassen [Dějiny Maďarska a jeho územní změny] (v němčině). Lipsko, Německo: Johann Friedrich Gleditsch. p. 384. Citováno 1. července 2011.
  4. ^ Johannes Sachslehner (30. června 2008). „KROK 05 - a jövőbe vezető út“ [KROK 05 - cesta do budoucnosti]. wieninternational.at/ Vídeňský týdenní evropský deník (v maďarštině). Vídeň, Rakousko: Compress VerlagsgesmbH & Co KG. Archivovány od originál dne 1. října 2011. Citováno 1. července 2011.
  5. ^ Andrew Ayton; Leslie Price (1998). „Vojenská revoluce ze středověké perspektivy“. Středověká vojenská revoluce: stát, společnost a vojenské změny ve středověké a raně novověké společnosti. Londýn, Anglie: I.B. Tauris. ISBN  1-86064-353-1. Citováno 1. července 2011.
  6. ^ http://lexikon.katolikus.hu/B/B%C3%A9cs%20ostroma.html
  7. ^ A b József Bánlaky (1929). "b) Az 1483–1489. évi hadjárat Frigyes császár és egyes birodalmi rendek ellen. Mátyás erőlködései Corvin János trónigényeinek biztosítása érdekében. A király halála." [B. Kampaň 1483–1489 proti Frederickovi a některým císařským statkům. Matthiasův boj o zajištění trůnu pro Johna Corvina. Smrt krále.]. Magyar nemzet hadtörténelme [Vojenská historie maďarského národa] (v maďarštině). Budapešť, Maďarsko: Grill Károly Könyvkiadó vállalata. ISBN  963-86118-7-1. Citováno 27. června 2011.
  8. ^ A b C Charlotte Mary Yonge; Christabel Rose Coleridge; Arthur Innes (1874). "Náčrtky z maďarských dějin". Měsíční paket. Londýn, Spojené království: J. a C. Mozley.
  9. ^ Lajos Gerő (1893). „Szapolyai“. Pallas Nagylexikon (v maďarštině). Budapešť, Maďarsko: Pallas Irodalmi és Nyomdai Rt. ISBN  963-85923-2-X. Citováno 1. července 2011.
  10. ^ Tamás Tarján. „Mátyás király elfoglalja Bécs városát“ [Král Matyáš okupuje Vídeň]. Rubicon Journal. Budapešť, Maďarsko: Rubicon-Ház Bt. Citováno 1. července 2011.
  11. ^ Tamás Fedeles; József Török; Éva Pohánka (2009). „Mátyás szolgálatában“ [Ve službách Matyáše]. Ernuszt Zsigmond pécsi püspök (1473-1505) [biskup Pécs Sigismund Ernust (1473-1505)] (v maďarštině). Szekszárd, Maďarsko: Schöck Kft. p. 7. ISBN  978-963-06-7663-2.
  12. ^ Anton Ferdinand von Geissau (1805). Geschichte der Belagerung Wiens durch den König Mathias von Hungarn, in den Jahren 1484 až 1485 [Historie obléhání Vídně králem Matyášem Maďarským od roku 1484 do roku 1485] (v němčině). Vídeň, Rakousko: Anton Strauss. Citováno 1. července 2011.
  13. ^ „Gries, Kies, Ufersand“. Encyklopedie Aeiou. Citováno 1. července 2011.