Obležení Bagdádu (1157) - Siege of Baghdad (1157)
 | tento článek ne uvést žádný Zdroje. (Listopad 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
- Vidět Obléhání Bagdádu pro další obléhání
| Obležení Bagdádu | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Část Války Abbasid-Seljuq | |||||||
 | |||||||
| |||||||
| Bojovníci | |||||||
| Zengidy z Mosul | Abbasid kalifát | ||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||
| Muhammad Hamadan, Qutb ad-Din Mawdud Mosulu | al-Muqtafi | ||||||
| Síla | |||||||
| 30 000 seldžuků | 7 000+ neznámého počtu milicí (včetně Ahdath, Ayyarové a Naffatuns) | ||||||
| Ztráty a ztráty | |||||||
| Neznámý, ale těžký | Neznámý | ||||||
The Obležení Bagdádu v roce 1157 byl poslední Seljuq pokus o zajetí Bagdád z Abbasids. Kalif al-Muqtafi úspěšně bránil svůj kapitál před koaličními armádami Seljuq Sultan Mohamed Hamadan a Qutb ad-Din z Mosulu.
Pozadí
V desátém století ztratil abbásovský chalífát kontrolu nad většinou svých dřívějších provincií. Většina guvernérů byla schopna založit vlastní dynastii a mezitím nebyla centrální vláda schopna zastavit hnutí za nezávislost v říši, ačkoli si udržely duchovní vedení nad muslimy od nových států Tulunids /Ikhshidids, Hamdanids a další) uznali chalífu jako hlavu státu a nástupce proroka. V roce 1055, Tughril zajal Bagdád od Buyids pod provizí od kalifa Abbasida al-Ká'im. Přestože Seljuqové chalífy respektovali, nenechali je vládnout.
Obležení
Muhammad pochodoval do Bagdádu s armádou 30 000 mužů, zatímco jeho spojenec Qutb ad-Din pochodoval z Mosul dobýt chalífátské provincie ve středním Iráku. 12. ledna 1157 dosáhl Mohamed ke zdím západního Bagdádu. V reakci na to kalif shromáždil všechny své jednotky Hillah a To bylo bránit kapitál. V únoru, když kalif nebyl schopen bránit západní Bagdád, opustil západní stranu a nařídil všechny mosty přes Tigris řeka, která odděluje západní stranu Bagdádu od její východní strany, bude zničena. Muhammad přešel na západní stranu a snadno ji zajal a založil svůj tábor, zatímco kalif současně opevnil zdi východního Bagdádu. Na zdech města bylo instalováno několik katapultů a balistů. Kalif také vyzbrojil domorodce z Bagdádu tím, že jim dal brnění a zbraně, a podněcoval je k boji proti nepříteli kalifátu, kterého nazýval nevěřícími, protože vedli válku proti kalifovi, následníkovi proroka a vůdci hmmah. Nařídil také svému vezírovi Awn ad-Din ibn Hubayra dát pět zlaté dináry každému zraněnému vojákovi.
4. března zaútočil sultán Muhammad a jeho spojenec Zayn ad-Din, vezír Qutb ad-Dina, na východní Bagdád a bombardovali město. Armáda Bagdádu odrazila útok díky odvaze domorodců z Bagdádu a naffatuns.
Konec obléhání
29. března Seljuqové opravili jeden z mostů a přešli na východní stranu města, kde se střetli s chalífovou armádou i domorodými milicemi v Bagdádu. Naffatunové zničili několik katapultů. Seljuqové se pokusili prolomit bránu o beranidlo ale bylo zničeno katapulty na zdech. Výsledek bitvy zůstal pro obě strany nerozhodný. 29. června sultán Muhammad nařídil svým mužům, aby šplhali po zdech. K vylézt na stěny Bagdádu už vyrobil 400 žebříků, ale útok byl odrazen kvůli těžké palbě a ztrátám na životech. Mezitím Nur ad-Din Zangi obvinil svého bratra z útoku na říši kalifa, která zničila alianci Zengid-Seljuq. Zayn ad-Din ukončil obléhání a vrátil se do Mosulu.
Muhammad byl také nucen ukončit obléhání poté, co mu jeho muži oznámili, že jeho bratr Malik Shah zajal Hamadan. Nakonec si uvědomil, že obléhání je zbytečné, a tak raději bojoval o svůj trůn. Tak obléhání Bagdádu skončilo 13. července 1157.