Sedm mýtů o dobytí Španělska - Seven Myths of the Spanish Conquest

Sedm mýtů o dobytí Španělska

Obálka vydání z roku 2003 OUP vázaná kniha. Návrh ukazuje fotografickou reprodukci dvou částí malby z konce 17. století El encuentro de Cortés y Moctezuma, přičítáno Juan Correa, která se konala ve sbírce Banco de México
Autor	Matthew Restall
Cover umělec	Mary Belibasakis (design bundy)
Vydavatel	Oxford University Press
Datum publikace	2003
Typ média	Tisk hbk (2003), pbk (2004)
Stránky	xix, 218pp .: špatně, 1 mapa.
ISBN	0-19-516077-0
OCLC	51022823
Dewey Desetinné	980/.013/072 21
LC Class	F1230 .R47 2003

Sedm mýtů o dobytí Španělska je 2003 pracovat etnohistorik Matthew Restall ve kterém on předpokládá, že existuje sedm mýtů o Španělská kolonizace Ameriky o nichž se všeobecně věří, že jsou pravdivé. Práce v rámci tradice Nová filologie „Restall zpochybňuje několik pojmů, o nichž tvrdí, že jsou široce pojatými mýty o tom, jak Španělé dosáhli vojenské a kulturní hegemonie v Latinská Amerika. Kniha vyrostla z vysokoškolských přednášek na Penn State University; „sedmidílná struktura knihy se zdála ospravedlněna skutečností, že číslo sedm má hluboké kořeny a symbolický význam v historii Ameriky, ať už domorodého Američana, nebo Španělska.“^[1] Kniha byla vydána ve španělštině a angličtině portugalština překlady.

Kapitoly

• Kapitola 1 pojednává o tom, co volá Restall “mýtus výjimečných mužů"- myšlenka, že španělské dobytí bylo umožněno některými vynikajícími jednotlivci, jako např Columbus, Cortés, a Pizarro a jejich osobní odvaha a inovativní strategie. Restall ukazuje, že místo toho byly techniky dobytí a kolonizace používané ranými španělskými průzkumníky vyvinuty po dobu nejméně století koloniální expanze Španělsko a Portugalsko a ve skutečnosti šlo většinou o standardní postup. Restall pro tento závěr čerpá z publikovaných prací vědců.^[2]
• Kapitola 2 pojednává o tom, co volá Restall “mýtus o královské armádě„- víra, že španělské dobytí bylo provedeno na popud španělského krále a že dobyvatelé byli španělští vojáci. Restall tvrdí, že ve skutečnosti se dobyvatelé nutně neviděli ve španělštině, ale spíše se označovali jako Andalusané, Kastiliáni, Aragonci, Baskičtí, portugalští, galicijští a dokonce i janovští, vlámští, Řekové a Pardo (napůl černí). Také nejednali pod velením Císař Svaté říše římské který byl také králem španělských říší. A nebyli to vojáci ve formálním vojenském smyslu slova, ale spíše skupina feudálních pánů s příslušnými lokaji, sluhy, stránkami a žoldáky.
• Kapitola 3 pojednává o tom, co Restall volá “mýtus o bílém dobyvateli„- víra, že dobytí Španělska bylo dosaženo malým počtem bílých Španělů. Restall tvrdí, že většinu skutečných vojenských operací provedli domorodí spojenci Conquistadorů, kteří převyšovali skutečné španělské síly o mnoho stovek na jednoho. ukazuje, že existovalo několik dobyvatelů afrického a maurského původu - vyvracející myšlenku dobytí jako vítězství „bílých Evropanů“ nad „červenými indiány“.
• Kapitola 4 pojednává o tom, co volá Restall “mýtus o dokončení„- víra, že celá Amerika byla pod španělskou kontrolou během několika let po počátečním kontaktu. Restall tvrdí, že na rozdíl od této víry kapsy domorodého obyvatelstva žijící bez dobytí přetrvávaly několik století po dobytí - a pravděpodobně den. Například Tayasal Poslední nezávislé město Mayů nespadalo pod španělskou nadvládu až v roce 1697. V jiných oblastech Latinské Ameriky nebyla španělská kontrola nikdy úplná a povstání pokračovalo. Ukazuje, že kolonizace Severní a Jižní Ameriky neproběhla jako jedna vlna, nýbrž jako historický proces začínající století před magickými roky 1492 a 1521 a končící několik století poté.
• Kapitola 5 pojednává o tom, co Restall volá “Mýtus o (nesprávné) komunikaci„- přesvědčení, že Španělé a domorodci měli dokonalou komunikaci a že každá skupina nerušeně rozuměla slovům a záměrům druhé strany, nebo alternativně to, že mnoho zásadních událostí dobytí bylo výsledkem nepochopení záměrů obou skupin. Restall tvrdí, jak komunikace mezi skupinami byla ve skutečnosti zpočátku velmi obtížná a že vykreslování pasáží řeči provedených jednou skupinou do druhé v post-dobývacích zdrojích nelze chápat jako zaznamenané „doslovně“, i když se rozumí a interpretuje, že Ale také ukazuje, že o domorodcích nelze říci, že by Španělovy úmysly zásadně nepochopili nebo nesprávně vyložili, ale spíše to, že dobře rozuměli tomu, jak Španělé pracovali ve velmi rané fázi dobytí.
• Kapitola 6 pojednává o tom, co Restall volá “Mýtus o domorodé zkáze„- přesvědčení, že domorodí obyvatelé Ameriky se vzdali svého osudu, začlenili se do nového evropského řádu a přestali existovat jako etnikum. Tvrdí také, že mnoho domorodých národů se nikdy necítilo„ podmaněno “, ale spíše, že se vytvořili partnerství s novou mocí pro obě jejich výhody - to byl například případ většiny spojeneckých sil, které pomohly Cortésovi porazit Aztékové.
• Kapitola 7 pojednává o tom, co volá Restall “Mýtus o nadřazenosti„- víra, že úspěch španělského dobytí byl způsoben buď domnělou technologickou převahou Španělů, nebo jakousi inherentní kulturní převahou - a že španělské vítězství bylo proto nevyhnutelné. Restall tvrdí, že takové technologické výhody, jako jsou ruční zbraně, děla, ocel brnění, koně a psi neměli ve skutečných bojích velký důsledek, protože jich byl nedostatek a že Aztékové nebyli touto novou technologií dlouho zastrašováni. Rovněž vyvrací představu, že indiánům chybí abecední abeceda psaní představovalo velkou nevýhodu. Ani Indové nebyli dětští, naivní nebo zbabělí ve srovnání se Španělskem, jak je namalovalo mnoho raných španělských zdrojů. Restall tvrdí, že faktory, které stojí za úspěchem dobyvatelů, byly většinou ničivý účinek evropských nemocí na proti kterému Indové neměli odpor; nejednota mezi domorodými skupinami, z nichž některé se brzy spojily se Španěly; technologická reklama výhoda ocelového meče; nativní bitevní praktiky, které Španělé nepotvrdili - například zabíjení nebojujících a civilistů; a co je nejdůležitější, skutečnost, že Indové bojovali na vlastní půdě se svými rodinami a poli, aby se o ně starali, což jim umožnilo rychlejší kompromisy.

Edice

Sedm mýtů o dobytí Španělska byl poprvé publikován v roce 2003 v textilní (vázané) edici OUP, s brožovanou edicí vydanou následující rok. Španělské vydání (pod názvem Los siete mitos de la conquista española) byl publikován Paidósem, s otisky vydané ve Španělsku (Barcelona, ​​listopad 2004) a Mexiku (2005).

• Matthew Restall. (2003). Sedm mýtů o dobytí Španělska (vázaná kniha ed.). Oxford a New York: Oxford University Press. ISBN  0-19-516077-0. OCLC  51022823.
• Matthew Restall. (2004). Sedm mýtů o dobytí Španělska (brožované vydání). Oxford a New York: Oxford University Press. ISBN  0-19-517611-1. OCLC  56695639.
• Matthew Restall. (2004). Los siete mitos de la conquista española. Colección Origenes, č. 46 (ve španělštině). Marta Pino Moreno (trans.) (Španělský překlad (pbk) n. Ed.). Barcelona: Ediciones Paidós Ibérica. ISBN  978-84-493-1638-8. OCLC  57548002.
• Matthew Restall; traducción de Marta Pino Moreno. (2005). Los siete mitos de la conquista española. Colección Origenes, č. 46 (ve španělštině). Marta Pino Moreno (trans.) (Španělský překlad (pbk) n. Ed.). México D.F .: Ediciones Paidós Ibérica. ISBN  968-853-587-7. OCLC  60677553.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)

Reference