Selicia gens - Selicia gens

The gens Selicia, případně identické s Silicia, byl nejasný plebejec rodina v starověký Řím. Málokdo z toho geny jsou zmíněny v historii, ale řada je známa z nápisů.[1]

Původ

Z velkého počtu nápisů, které se tam nacházejí, se zdá pravděpodobné, že Selicii vznikl ve starověku latinský město Praeneste, asi dvacet dva mil východně od Říma. The žádní muži Selicius patří do třídy gentilicie tvořené primárně ze slov nebo jmen končících na -ex. Zdá se, že kořen tohoto jména je selectus, pro které Selex může být a příznačný varianta.[2][3]

Praenomina

Hlavní praenomina Selicii byli Gaius a Quintus, dvě z nejběžnějších jmen ve všech obdobích římské historie. Selicii také používali řadu dalších běžných praenominů, včetně Luciusi, Publius, a Marcus, a příležitostně i jiná jména, například Aulus a Numerius.

Členové

Tento seznam obsahuje zkrácené praenomina. Vysvětlení této praxe viz synovství.
  • Selicia P. f., Pojmenovaná v nápisu z Praeneste v Latium.[4]
  • Selicius, pojmenovaný v nápisu z Iufi v Africa Proconsularis.[5]
  • Gaius Selicius C. f., Pojmenovaný na pohřebním nápisu z Říma, spolu se svými svobodnými ženami Selicií Florou a Selicií Amoenou a svobodným mužem Gaiusem Seliciusem Hurticou.[6]
  • Lucius Selicius, pohřben v Pola v Venetia a Histria.[7]
  • Lucius Selicius, kněz z Saturn na Mons Balcaranensis v Africe Proconsularis.[8]
  • Lucius Selicius N. f., Pojmenovaný v nápisu z Praeneste.[9]
  • Marcus Selicius C. f., Pojmenovaný v nápisu z Praeneste.[10]
  • Publius Selicius, pojmenovaný v nápisu z Praeneste.[11]
  • Publius Selicius se obětoval Rtuť na Thugga v Africe Proconsularis.[12]
  • Quintus Selicius, přítel a spojenec Cicero a Publius Cornelius Lentulus Spinther, kterého Cicero považoval za zvlášť chytrého a loajálního. V roce 61 př. N.l. jej Cicero pojmenoval jako možný zdroj peněz, v době, kdy očekával splácení Gaius Antonius, kteří se neustále omlouvali. Cicero uvažoval o koupi vily od Seliciuse v roce 46, ale následně informoval Luciuse Papiriuse Paeta, který působil jako jeho agent v Neapolis, že se rozhodl proti nákupu.[13]
  • Quintus Selicius, svobodný muž pojmenovaný v nápisu z poloviny prvního století z roku Aquileia v Benátkách a Histrii spolu se Selicií Optatou a dalším svobodným jménem Quintus Selicius Liccaeus.[14]
  • Quintus Selicius Q. f. Albinus, jeden z obecních duumvirs v Pole, byl vojenský tribun jízda prefekt, a aedile.[15]
  • Selicia C. l. Amoena, svobodná žena pojmenovaná na pohřebním nápisu z Říma, spolu se svým bývalým pánem, Gaiusem Seliciusem, další svobodnou ženou, Selicií Florou a svobodným Gaiusem Seliciusem Hurticou.[6]
  • Quintus Selicius Q. l. Antais, svobodný pohřben v Římě, spolu s Stratonice, svobodná žena.[16]
  • Selicius C. f. Apollinaris, pohřben v Mactaris v Africe Proconsularis, ve věku dvaatřiceti, s pomníkem z jeho klient, Lucius Silicius Restutus.[17]
  • Gaius Selicius L. f. Arabus, pohřben v Thugga, ve věku třiceti.[18]
  • Lucius Selicius Artemas, jeden z klientů Selicie Donaty, jemuž postavil pomník Ostia v Latiu.[19]
  • Marcus Selicius Bassus, pohřben v Mactarisu, ve věku sedmdesáti.[20]
  • Quintus Selicius Calippus, pojmenovaný v nápisu z Říma.[21]
  • Gaius Selicius C. f. C. n. Calvus, pojmenovaný v nápisu z Praeneste.[22]
  • Selicia Donata, pohřbená v Ostii, s pomníkem od jejích klientů, Lucius Selicius Restitutus, Lucius Selicius Artemas, Selicia Sabina a Selicia Tusca.[19]
  • Selicia Euphrosyne věnovala v Římě pomník svému příteli Gaiovi Juliovi Atticusovi.[23]
  • Selicia F [...] Ingenua, pohřben v Mactarisu, ve věku sedmdesáti šesti let, dva měsíce.[24]
  • Selicius Felix, pohřben v Sutunura v Africe Proconsularis s pomníkem od jeho syna Selicius Saturninus z počátku třetího století.[25]
  • Gaius Selicius C. et P. Rutili l. Felix, svobodný Gaius Selicius a Publius Rutilius, jmenovaní v nápisu z Říma, spolu s svobodnou Gaius Selicius Glyco a svobodná Selicia Melete.[26]
  • Selicia C. l. Flora, svobodná žena pojmenovaná na pohřebním nápisu z Říma, spolu se svým bývalým pánem, Gaiusem Seliciusem, další svobodnou, Selicií Amoenou a svobodným Gaiusem Seliciusem Hurticou.[6]
  • Selicius Geminus, jeden z Seviri Augustales v Pola, věnoval památník Laecania Amoena.[27]
  • Lucius Selicius Geminus, pán Nothus, otrok zaměstnaný jako směnárna v Pole, kde byl Nothus pohřben, ve věku třiadvaceti.[28]
  • Aulus Selicius A. l. Gentius, svobodný muž jmenovaný v nápisu z Praeneste.[29]
  • Gaius Selicius C. l. Glyco, osvobozenec jmenovaný v nápisu z Říma, spolu s osvobozenou ženou Seliciou Melete a osvobozenou Gaius Selicius Felix. Možná stejný Gaius Selicius Glyco[i] pohřben v Římě.[26][30]
  • Gaius Selicius C. l. Hurtica, svobodný jmenovaný pohřebním nápisem z Říma, spolu se svým bývalým pánem Gaiem Seliciem a svobodnými Selicemi Florou a Selicií Amoenou.[6]
  • Quintus Selicius Q. l. Liccaeus, svobodný muž pojmenovaný v nápisu z první poloviny prvního století z Aquileie, spolu s Selicia Optata a další svobodný muž jménem Quintus Selicius.[14]
  • Selicia C. l. Melete, svobodná žena jmenovaná v nápisu z Říma, spolu s osvobozenými Gaius Selicius Glyco a Gaius Selicius Felix.[26]
  • Selicia Q. l. Menodice, svobodná žena pohřbená v Římě na konci prvního století před naším letopočtem.[31]
  • Selicia Q. l. Optata, svobodná žena pojmenovaná na nápisu z Aquileie v polovině prvního století, spolu s osvobozenými muži jménem Quintus Selicius a Quintus Selicius Liccaeus.[14]
  • Selicia C. f. Postuma, pojmenovaný v nápisu od Pola, spolu s Gaius Octavius ​​Attus.[32]
  • Lucius Selicius Restitutus, jeden z klientů Selicie Donaty, kterému postavil pomník v Ostii.[19]
  • Lucius Selicius Restutus, postavil v Mactarisu pomník jeho patron Selicius Apollinaris.[17]
  • Gaius Selicius Rogatus, pohřben ve městě Mactaris, ve věku třinácti.[33]
  • Selicia Sabina, jedna z klientek Selicie Donaty, jimž postavila pomník v Ostii.[19]
  • Selicia P. f. Saturnina, pohřbená v Mactarisu, ve věku mezi padesáti a šedesáti.[34]
  • Selicius Saturninus, jeden z obecních úředníků v Sutunuře, věnoval pomník svému otci Seliciusovi Felixovi z počátku třetího století.[25]
  • Selicia Tusca, jedna z klientek Selicie Donaty, jimž postavila pomník v Ostii.[19]
  • Gaius Selicius Victor, pohřben v Kartágo v Africe Proconsularis.[35]

Poznámky pod čarou

  1. ^ Jeho příjmení v nápisu uvedeno „Glucon“.

Viz také

Reference

  1. ^ Slovník řecké a římské biografie a mytologie, sv. III, s. 776 („Selicius“).
  2. ^ Chase, str. 126.
  3. ^ Nový vysokoškolský latinský a anglický slovník, s. vv. seligo, selectus.
  4. ^ CIL XIV, 3260.
  5. ^ CNSATunisie, 28-278.
  6. ^ A b C d CIL VI, 26132.
  7. ^ CIL V, 73b.
  8. ^ CIL VIII, 24216.
  9. ^ CIL XIV, 3257.
  10. ^ CIL XIV, 3258.
  11. ^ CIL Já, 3077.
  12. ^ CIL VIII, 26487.
  13. ^ Cicero, Epistulae ad Familiares, i. 5, ix. 16; Epistulae ad Atticum, i. 12.
  14. ^ A b C CIL V, 1325.
  15. ^ CIL V, 49.
  16. ^ CIL VI, 26133.
  17. ^ A b BCTH, 1951/52, 197.
  18. ^ ŠÍLENÝ, 1128.
  19. ^ A b C d E CIL XIV, 1589.
  20. ^ AE 1980, 932.
  21. ^ CIL VI, 26134.
  22. ^ CIL XIV, 3256.
  23. ^ CIL VI, 19865.
  24. ^ CIL VIII, 11853.
  25. ^ A b AE 1992, 1798.
  26. ^ A b C CIL VI, 26135.
  27. ^ Incriptiones Italiae, X. 1. 584.
  28. ^ CIL V, 93.
  29. ^ CIL Já, 3070.
  30. ^ CIL VI, 26136.
  31. ^ CIL VI, 26137.
  32. ^ Inscriptiones Italiae, X. 1, 136.
  33. ^ CIL VIII, 23519.
  34. ^ CIL VIII, 23515.
  35. ^ CIL VIII, 13132.

Bibliografie

  • Marcus Tullius Cicero, Epistulae ad Atticum, Epistulae ad Familiares.
  • Slovník řecké a římské biografie a mytologie, William Smith, ed., Little, Brown and Company, Boston (1849).
  • Theodor Mommsen et alii, Corpus Inscriptionum Latinarum (The Body of Latin Inscriptions, abbreviated.) CIL), Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften (1853 - dosud).
  • Bulletin Archéologique du Comité des Travaux Historiques et Scientifiques (Archeologický bulletin Výboru pro historické a vědecké práce, zkráceně BCTH), Imprimerie Nationale, Paříž (1885–1973).
  • René Cagnat et alii, L'Année épigraphique (Rok epigrafie, zkráceně AE), Presses Universitaires de France (1888 – dosud).
  • George Davis Chase, „Původ římské Praenominy“, v Harvardská studia klasické filologie, sv. VIII, s. 103–184 (1897).
  • Inscriptiones Italiae (Nápisy z Itálie), Řím (1931-dosud).
  • John C. Traupman, Nový vysokoškolský latinský a anglický slovník, Bantam Books, New York (1995).
  • Mustapha Khanoussi a Louis Maurin, Mourir à Dougga. Příjem des nápisy funéraires (Death at Dougga: a Collection of Funerary Inscriptions, zkráceně ŠÍLENÝ), Bordeaux, Tunis (2002).
  • Carte Nationale des Sites Archéologiques et des Monuments Historiques (Národní registr archeologických nalezišť a historických památek Tuniska, zkráceně CNSATunisie).