Autoportrét (Ingres) - Self-Portrait (Ingres)

Autoportrét
Kmska Jean Auguste Dominique Ingres (1780-1867) - Zelfportret (1864) - 28-02-2010 13-37-05.jpg
UmělecJean-Auguste-Dominique Ingres
Rok1864-1865
Katalog1526
StředníOlej na plátně
Rozměry64 cm × 53 cm (25,2 × 20,9 palce)
UmístěníKrálovské muzeum výtvarných umění v Antverpách, Antverpy

Autoportrét je olej na plátně malba francouzštinou Neoklasicistní umělec Jean-Auguste-Dominique Ingres. Obraz měří 25,2 x 20,9 palce (64 x 53 cm) a je součástí stálé sbírky Královské muzeum výtvarných umění v Antverpách Tento obraz je jedním z posledních portrétů Ingresa.

Tady je podobný portrét sídlí v Uffizi v Florencie, realizován asi o šest let dříve než antverpský obraz. Oba obrazy údajně vycházejí z fotografie z roku 1855.[1][2] Obrazy se v mnoha ohledech liší, například objekty v nich zobrazené (klobouk, státní vyznamenání), držení těla a osvětlení. Antverpská verze se také liší od zdánlivě téměř identické malby Fogg (autoportrét Ingresu realizovaný v roce 1859, v současné době sídlící na Muzeum umění Fogg ) jak v provedení, tak ve struktuře; ve verzi v Antverpách se osvětlení liší a klobouk Ingres nevytváří žádný stín.[1] V antverpském obrazu, který vznikl pět nebo šest let po Foggově obrazu, Ingres vypadal mladší.[1]

1864 Autoportrét byl realizován pro Akademie v Antverpách, když se Ingres připojil k druhému ve stáří. Portrét ukazuje sebeúctu malíře. Ingresovi bylo v té době 84 let, ale namaloval hezčí, mladší a štíhlejší verzi sebe sama. Obraz je samolibým potvrzením stavu, kterého Ingres dosáhl.[3] Ingres portrét důrazně podepsal: J. Ingres peint par lui, pour la Célèbre Academie d’Anvers.

Kontext

Francouzský malíř Ingres byl nadaný malíř, kreslíř, etcher a houslista. To je možná důvod, proč vědci popsali, že jeho malba má hudební charakter díky melodickým plynulým liniím a jemnému harmonickému zabarvení. Umělečtí vědci považují Ingresa za Jacques-Louis David , být ředitelem francouzské klasicistické školy. Ingres kreslil hlavně žánrové scény, mytologické scény a portréty.[4]

Před účinným vstupem na antverpskou akademii v roce 1857 byl Ingres dalším členem akademického sboru. Oficiálně se mohl připojit až po smrti Paul Delaroche, a byl požádán, aby poskytl umělecké dílo a autoportrét. Jeho umělecká díla by visela v Museum van de Akademiekers, která byla založena Akademií v roce 1852. Starému nemocnému umělci bylo obtížné vyhovět. 3. července 1865 napsal akademii dopis, v němž se omluvil: Je regrette d'avoir tant tardé à vyslanec mon portrét à l'Académie d'Anvers, comme je l'avais promis. J'espère que l 'Académie et vous, Monsieur le Président, voudrez bien m'excuser en égard à mon âge et à l'irrégularité de ma santé, qui ne m'ont pas permis de remplir plus tôt cet engagement.[5]

Akademie trvala na tom a starší umělec, který byl poté ve špatném zdravotním stavu, nakonec daroval tento autoportrét jako projev vděčnosti za svůj vstup do akademie. Založil to na dvou autoportrétech z roku 1858[6] a 1859.[7] Všechny tři práce se vracejí k fotografii, která byla pořízena kolem roku 1855.[1] Alphonse Masson provedl po dotyčné fotografii lept. Časopis Umělec zveřejnil druhý ve svém vydání z 5. dubna 1857.[2][8]

Popis

Detail Ingresova čepice v obrazech Fogg (vlevo) a Antverpy (vpravo)

Mužem tohoto autoportrétu je Jean-Auguste-Dominique Ingres, slavný francouzský malíř. Jeho spokojená póza není představou umělce, ale představou dobře fungujícího buržoaza, muže světa.[9] Je zřejmé, že si byl vědom své důstojnosti.[10] Spolu s elegantním oblekem, cylindrem a rukavicemi je připraven vyrazit, ale bez medailí a vyznamenání, které tak hrdě vystavuje: hvězda velkého důstojníka ve francouzské čestné legii, kříž pruského řádu za zásluhy a vyznamenání, které mu udělil velkovévoda Toskánska.[11]

Detail Ingresova pohledu v obrazech Fogg (vlevo) a Antverpy (vpravo)

Stávkující je dovednost, kterou malíř vykreslil látky. Černá tkanina bundy kontrastuje s hedvábným límcem, stejně jako tvrdý nos jeho masité tváře vyniká nad jeho jemnými, elegantními vlasy.[4][3] Pozoruhodný na portrétu je spokojený, pronikavý a mírně posměšný vzhled. Konfrontace mezi malířem a publikem je velmi přímá.[2] Malíř na tomto portrétu jasně ukazuje svou sebe-hrdost.

Portrét je samolibým potvrzením získaného stavu Ingresu. Přesto je to také výrazem jeho strachu ze smrti a úpadku. Portrét je Ingresovým konečným pokusem odvrátit nevyhnutelný osud. Napsal: „O svém stáří hodně přemýšlím: pomstí se mi to.“[11]

Poznámky

  1. ^ A b C d „Autoportrét Ingres“. Muzeum umění Fogg. Citováno 20. srpna 2020.
  2. ^ A b C Museumkrant, Maart-Juni 2007, Jrg 14 / n ° 53, str. 10; Dorine Cardyn-Oomen, v Van Delacroix tot Courbet, 2004, s. 54-55.
  3. ^ A b „Autoportrét“. KMSKA. Citováno 20. srpna 2020.
  4. ^ A b Jan Lea Broeckx dovnitř Musea van België. Muzeum Koninklijk pro Schone Kunsten te Antwerpen. Moderne meesters, 1958, č. 2.
  5. ^ Dorine Cardyn-Oomen, v Van Delacroix tot Courbet, 2004, s. 54-55; Peter De Laet, v Vouwblad Educatieve Dienst Koninklijk Museum voor Schone Kunsten Antwerpen. Het zelfportret: spiegel van mens en kunst, str. 6; Topstukken, 2007; Dankbrief van Nicaise de Keyser, 14. července 1865; Museumkrant, Maart-Juni 2007, Jrg 14 / n ° 53, str. 10.
  6. ^ Galleria degli Uffizi, Florencie, inv. č. 1948.
  7. ^ Sb. Fogg Art Mus., Harvard Univ. Muzeum umění, Cambridge, Massachusetts .; přívěsek van het Portret van Delphine Ramsey, zijn tweede vrouw.
  8. ^ Dorine Cardyn-Oomen, v Van Delacroix tot Courbet, 2004, s. 54-55.
  9. ^ Blog Siska Beele Ingres in beeld en woord, 10.02.2015.
  10. ^ Museumkrant, Maart-Juni 2007, Jrg 14 / n ° 53, str. 10; Dorine Cardyn-Oomen, v Van Delacroix tot Courbet, 2004, s. 54-55; Jan Lea Broeckx dovnitř Musea van België. Muzeum Koninklijk pro Schone Kunsten te Antwerpen. Moderne meesters, 1958, č. 2.
  11. ^ A b Peter De Laet, v Vouwblad Educatieve Dienst Koninklijk Museum voor Schone Kunsten Antwerpen. Het zelfportret: spiegel van mens en kunst, str. 6.

Zdroje

  • „Autoportrét“. KMSKA. Citováno 20. srpna 2020.
  • Jan Lea Broeckx v Musea van België. Muzeum Koninklijk pro Schone Kunsten te Antwerpen. Moderne meesters, 1958, č. 2.
  • Dorine Cardyn-Oomen, in Van Delacroix tot Courbet, 2004, s. 54-55; Peter De Laet ve Vouwblad Educatieve Dienst Koninklijk Museum voor Schone Kunsten Antwerpen. Het zelfportret: spiegel van mens en kunst, str. 6; Topstukken, 2007; Dankbrief van Nicaise de Keyser, 14. července 1865; Museumkrant, Maart-Juni 2007, Jrg 14 / n ° 53, str. 10.
  • Finberg, A. J. Ingres. Londýn, ISBN  978-1-5327-0047-7
  • Sb. Fogg Art Mus., Harvard Univ. Muzeum umění, Cambridge, Massachusetts .; přívěsek van het Portret van Delphine Ramsey, zijn tweede vrouw.
  • Museumkrant, Maart-Juni 2007, Jrg 14 / n ° 53, str. 10; Dorine Cardyn-Oomen, in Van Delacroix tot Courbet, 2004, s. 54-55.
  • Dorine Cardyn-Oomen, in Van Delacroix tot Courbet, 2004, s. 54-55.
  • Siska Beele Blog Ingres in beeld en woord, 10.02.2015.
  • Museumkrant, Maart-Juni 2007, JRG 14 / n ° 53, str. 10; Dorine Cardyn-Oomen, in Van Delacroix tot Courbet, 2004, s. 54-55; Jan Lea Broeckx v Musea van België. Muzeum Koninklijk pro Schone Kunsten te Antwerpen. Moderne meesters, 1958, č. 2.
  • Peter De Laet ve Vouwblad Educatieve Dienst Koninklijk Museum voor Schone Kunsten Antwerpen. Het zelfportret: spiegel van mens en kunst, str. 6.