Sadako Kurihara - Sadako Kurihara

Sadako Kurihara

Sadako Kurihara (栗 原 貞子, Kurihara Sadako, 4. března 1913 - 6. března 2005) byl Japonec básník kdo žil v Hirošima a přežil atomové bombardování v průběhu druhá světová válka. Ona je nejlépe známá pro její báseň Umashimenkana (Přinášíme nový život ).

Životopis

Kurihara se narodila jako Doi Sadako ve městě Hirošimě jako druhá dcera farmářské rodiny. Navštěvovala Kabe High School od 17 let a začala zde literární činnost, hlavně psala tanka a poezie západního stylu.

Když nad Hirošimou explodovala atomová bomba, byla ve svém domě čtyři kilometry severně od epicentra. Po válce se profesionálně začala věnovat psaní a spolu se svým manželem Kuriharou Tadaichim usilovala o protiválečné ideály. Proslavila se zejména svými básněmi o svém městě Přinášíme nový život,[1] který byl poprvé publikován v březnu 1946.

V roce 1960 Kurihara napsal článek s názvem „Osvětim a Hirošima: O Hirošimské literatuře“, který byl publikován v Chugoku Shimbun, kde se zabývala odpovědností spisovatelů v oblasti vzpomínek. Založila Chugoku Bunmei Renmei (Chugoku Culture Association) a vydala první číslo „Chugoku Bunka“. Od té doby se prostřednictvím literární činnosti hluboce angažuje v antinukleárním hnutí. V roce 1969 založil Kurihara skupinu občanů „Gensuikin Hiroshima Haha no Kai“ („Skupina matek Hirošimy proti A-bombám a H-bombám“) a vydal antologii poezie o Hirošimě „Řeka plamene v Japonsku“ , “kterou distribuovala na šesté světové konferenci proti A-Bombs a H-Bombs. Následující rok založila časopis „Rivers v Hirošimě“, který pokračoval pěti měsíčníky. V roce 1962 Kurihara uspořádal vydavatelský výbor a soukromě vydal „The Songs of Hiroshima“ s paralelními verzemi v angličtině a japonštině. Rovněž redigovala časopis „Svědectví Hirošimy a Nagasaki“ (1982), psala eseje (například „Embracing the Core Scene of Hiroshima“, 1975) a zúčastnila se řady konferencí, mimo jiné na Mezinárodním sympoziu nevládních organizací v roce 1977 o „ Realita A-bomby “a mezinárodní konference o literatuře z roku 1982 v německém Kolíně nad Rýnem. Podílela se také na konferenci asijských spisovatelů v Hirošimě v roce 1983, která protestovala proti jadernému rozvoji, chudobě a útlaku.

Mezi její publikace patří: „The Black Egg“ („Kuroi tamago“, 1946), „The River of Flame Running in Japan“ (1960), „The Songs of Hiroshima“ (1962), „Watashi wa Hiroshima wo shogen suru“ ( „I, A Hiroshima Witness“, 1967), „Dokyumento Hiroshima 24 nen“ („Dokumenty o Hirošimě o dvacet čtyři let později,“ 1970), „Hiroshima to iu toki“ („When I Say Hiroshima,“ 1976), “ Budoucnost začíná tady "(1979)," Kakujidai ni ikiru "(" Living in Nuclear Age ", eseje, 1982)," Genbaku Kashu, Kushu "antologie tanky a haiku o A-bombě (1991)," Genbaku shishu, "antologie básní o A-bombě (1991)," Hirošima v otázkách, "eseje (1992) a mnoho dalších.

V roce 1990 obdržel Kurihara třetí ročník Cena míru Kiyoshi Tanimoto. Zemřela na stáří ve svém vlastním domě ve věku 92 v roce 2005.

V roce 2008 byla v knihovně Hirošimské univerzity Jogakuin otevřena výstava jejích rukopisů [1].

Zůstala po ní dcera Mariko, narozená v roce 1935.

Přinášíme nový život

Tato báseň je o oběti atomového bombardování, která najednou půjde do práce, zatímco se uchýlí do protileteckého krytu. Porodní asistentka, která sdílí přístřeší, jí jde na pomoc, i přes její vlastní těžká zranění, a tak dává svůj vlastní život, aby mohla dítě bezpečně doručit. Je založen na skutečných událostech, kterých byla Kurihara svědkem v útulku pod poštou v Sendamachi v Hirošimě (ve skutečnosti porodní asistentka přežila a později se s dítětem setkala). Báseň je považována za mistrovské dílo a reprezentativní dílo v poezii atomových bomb. Bylo oceněno za jeho zručný kontrast mezi vyblednutím jednoho života a zrozením druhého, výraz lidské síly tváří v tvář tragédii a smysl pro naději do budoucna.

Další díla v japonštině

  • 私 は 広 島 を 証言 す る 詩集 詩集 刊行 の 会 1967
  • ヒ ロ シ マ 24 年 ど き ゅ め ん と 現代 の 救 済 社会 新 報 1970 (新 報 新書)
  • ヒ ロ シ マ の 原 風景 を 抱 い て 未來 社 1975
  • ヒ ロ シ マ と い う と き 三 一 書房 1976
  • 核 ・ 天皇 ・ 被 爆 者 三 一 書房 1978
  • 未来 は こ こ か ら 始 ま る ヒ ロ シ マ 詩集 詩集 刊行 の 会 1979
  • 核 時代 に 生 き る ヒ ロ シ マ ・ 死 の 中 の 生 三 一 書房 1982
  • 核 時代 の 童話 反核 詩集 詩集 刊行 の 会 1982
  • 黒 い 卵 占領 下 検 閲 と 反 戦 ・ 原 爆 詩歌 集 完全 版 人文 書院 1983
  • 栗 原 貞子 詩集 吉田 欣 一 編 土 曜 美術 社 1984 (日本 現代 詩 文庫)
  • ヒ ロ シ マ 詩 と 画 で 語 り つ ぐ 反核 詩画 集 吉野 誠 画 詩集 刊行 の 会 1985
  • 青 い 光 が 閃 く そ の 前 に 反核 詩画 集 吉野 誠 画 詩集 刊行 の 会 会 1986
  • 問 わ れ る ヒ ロ シ マ 三 一 書房 1992
  • 売 原 貞子 全 詩篇 土 曜 美術 社 出版 販 売 2005

Bibliografie

  • Sadako Kurihara, „Literatura z Osvětimi a Hirošimy: myšlenky na čtení Holocaustu a literární představivosti Lawrence Langera“ Studie holocaustu a genocidy, Sv. 7, č. L, jaro 1993, s. 77–106

Reference

  1. ^ Mírový archiv NHK Archivováno 10. 10. 2008 v Wayback Machine. Japan Broadcasting Corporation. Přístupné 29. února 2008.

externí odkazy