S v Acheson - S v Acheson

S v Acheson^[1] je důležitým případem namibijského a jihoafrického práva, zejména v oblasti trestního řízení. Bylo to slyšet v Namibijský nejvyšší soud ve dnech 18. až 20. dubna 1990 Mahomed AJ, který vynesl rozsudek dne 23. dubna 1990. T. Grobbelaar SC (s ním GH Oosthuizen) se dostavil k obviněnému a H. Heyman za stát.

Odložení

§ 168 trestního řádu,^[2] ve smyslu kterého může soud odložit řízení „pokud to [...] považuje za nutné nebo účelné“, poskytuje soudu, u kterého byla věc zahájena, soudní diskreční pravomoc, zda odložit povolení či nikoli. Slovo „nezbytné“ v této části znamená „přiměřeně nutné“ za konkrétních okolností případu a „účelné“ v kontextu označuje to, co je pro daný případ výhodné, uvážlivé, vhodné nebo vhodné.

Je-li požadováno odročení za účelem předvolání svědků, kteří nejsou k dispozici u soudu, chtěl by si soud obvykle zajistit, aby

1. zda jsou svědci, které se strana snaží předvolat k odročenému datu, významnými svědky; a
2. zda existuje důvodné očekávání (nikoli jistota), že účast těchto svědků bude zajištěna k odloženému datu.

Skutečnost, že jsou splněny tyto dvě základní podmínky, neznamená, že soud musí nutně vykonat svou diskreční pravomoc ve prospěch odročení. Mezi další okolnosti, které by při výkonu uvážení mohly patřit, patří následující:

• délka požadovaného odročení;
• jak dlouho byl případ vyřešen;
• dobu trvání a důvody jakéhokoli předchozího odročení;
• bez ohledu na to, zda došlo k odpuštění od strany usilující o odročení, a pokud ano, míra a povaha této odpuštění;
• závažnost trestného činu, z něhož je obviněný obviněn;
• postoj a legitimní a přiměřené potřeby a obavy protivníka strany usilující o odročení;
• zdroje a kapacita a schopnost strany ovlivněné odročením chránit a postoupit svůj případ k odročenému datu;
• finanční újma způsobená této straně odročením;
• veřejný zájem na věci; a
• bez ohledu na to, zda je obviněný v mezidobí, aby byl držen ve vazbě.

Fakta

Obviněný, irský občan, byl obviněn z vraždy prominentního člena SWAPO. Byl zatčen dne 13. září 1989 a poté byl ve vazbě. Obviněný měl být obviněn z obvinění vražda u Nejvyššího soudu dne 18. dubna 1990. Dne 2. března vyšetřující důstojník opatřil zatykače na dva Jihoafričany podezřelé ze spoluviny na vraždě. Před nezávislostí Namibie dne 21. března 1990 nebylo možné najít žádnou stopu, ačkoli se poté v Jižní Africe objevily otevřeně.

Stát rovněž požadoval přítomnost čtyř jihoafrických svědků, jimž bylo prostřednictvím jejich právního zástupce doručeno předvolání k soudu 2. dubna. S příchodem nezávislosti již namibijský stát neměl prostředky k vynucení účasti kteréhokoli ze šesti Jihoafričanů. Když se obžalovaný 18. dubna dostavil k Vrchnímu soudu, požádal stát o odročení o zhruba šest týdnů, aby mohl zajistit účast šesti nepřítomných.

Stát měl za to, že důkazy, které měly být vedeny čtyřmi svědky, byly věcné v tom smyslu, že tyto důkazy ukazují, že obviněný měl motiv zabít zesnulého. Bylo konstatováno, že tyto důkazy prokazují, že obviněný byl ve spojení s Úřadem pro civilní spolupráci (divizí Úřadu pro civilní spolupráci) Ministerstvo obrany Jihoafrické republiky ), který orgán měl zájem na likvidaci zemřelého. Spojení dvou spoluobviněných bylo považováno za důležité pro posílení případu státu proti obžalovanému, protože by to proti obžalovanému učinilo přípustným některé další důkazy na základě společného cíle.

Bylo poukázáno na to, že pro obviněného

• že nepřítomní měli bydliště v cizí jurisdikci;
• že na základě důkazů vyšetřujícího důstojníka se zdálo, že neexistuje rozumná vyhlídka na to, že dobrovolně přijdou do Namibie buď jako svědci, nebo budou souzeni jako spoluobvinění; a
• že jako zkušení policisté měli znalosti a dovednosti, aby se vyhnuli obavám.

Odpověď státu byla, že mechanismus mezinárodní diplomacie může zajistit přítomnost nepřítomných u soudu.

Rozsudek

Soud poukázal na to, že každý z právních mechanismů, všech jihoafrických, které stát navrhl, by mohly být použity k zajištění účasti nepřítomných^[3][4][5] bude muset zahrnovat úspěšné diplomatické iniciativy mezi vládami namibijské republiky a jihoafrické republiky. Došel k závěru, z velmi omezených důkazů, které stát mohl nabídnout v souvislosti s takovými diplomatickými iniciativami, že neexistuje rozumná naděje, že by dotyčné nepřítomnosti byly získány státem, který by mu umožnil pokračovat ve věci samé k odloženému datu asi šest tydny pozdeji.

Soud však rozhodl o přerušení řízení na přibližně dva týdny s omezeným účelem poskytnout státu příležitost získat konkrétní a konkrétní důkazy o diplomatických iniciativách, které by soudu umožnily rozhodnout, zda by poté mělo být povoleno dlouhé odročení nebo s výhradou, že pokud takové konkrétní informace nebudou k dispozici, bude si stát muset zvolit, zda bude pokračovat v procesu s takovými důkazy, které by pak mohl vést, nebo stáhnout obvinění. Důvody tohoto rozhodnutí byly následující:

1. Vražda zemřelého byla věcí zásadního veřejného významu. Byl to prominentní veřejný činitel, který byl členem současné vládnoucí strany a během svého života byl vnímán jako energický zastánce práva namibijského lidu na sebeurčení a k emancipaci od kolonialismus a rasismus. Důsledné stíhání kohokoli, kdo mohl být odpovědný za jeho chladnokrevnou vraždu, bylo zjevně ve veřejném zájmu a rozhodující pro správu a obraz spravedlnosti v Namibii. Takový obraz a tento zájem by mohly být poškozeny, pokud by na veřejnosti došlo k závěru, že spravedlnost byla poražena procedurálními složitostmi, právními lestami, taktickými manévry nebo jakoukoli nesprávnou dohodou.
2. Dilema, ve kterém se stát ocitl, vzniklo z velmi mimořádných okolností vytvořených pozicí národa v transformaci, které se dostalo mezi jistotu jeho koloniálních mechanismů a formulování a účinnost nových mechanismů vytvořených k podpoře a podpoře jeho zrodu. jako nový a nezávislý stát. Stát se ocitl s zatykači platně vydanými ve starém státě, ale není snadno vykonatelný ke dni, kdy je třeba je vykonat. Měl nárok na spravedlivou příležitost ukázat, s jakou rychlostí a účinkem dokáže vyčistit šedé oblasti doprovázené přechodem ze starého do nového.
3. Pro vyhlídky úspěšných diplomatických iniciativ, které by mohly vést k obstarání dotyčných nepřítomných, byl relevantní pravděpodobný přístup sousedního státu, Jižní Afriky, k legitimním potřebám Namibie zajistit spravedlnost pro své vlastní obyvatele. Nemohlo se věřit, že by si Namibie nebo Jihoafrická republika při sledování svých společných zájmů někdy záměrně přály chránit ty, kteří se nacházejí v jejich hranicích a kteří vážně napadli práva obyvatel sousední země, nebo kteří se snažili uprchnout z jejich povinností pomáhat soudům této země při určování viny či nikoli obviněných, že tak učinili. V této souvislosti Soud odkázal na projev státního prezidenta Jihoafrické republiky v reakci na výzvu namibijského ministra zahraničí k prošetření okolností smrti zemřelého, kterého se prezident státu zavázal úzce spolupracovat s namibijskými úřady s cílem zajistit, aby zákon pokračoval v cestě a bylo dosaženo spravedlnosti. Soud rozhodl, že takový závazek bude zjevně relevantní pro vyhlídky namibijského státu na úspěch při zahájení diplomatických mechanismů pro zajištění účasti dotčených nepřítomných osob.
4. Stát obdržel definitivní informace až 12. dubna o tom, že se svědci nepřítomnosti bránili účasti u soudu. Státu tak zbývalo jen několik dní, než zahájil nezbytné diplomatické iniciativy.
5. Jakákoli újma obviněného způsobená krátkým odkladem pro uvedený omezený účel by byla podstatně zmírněna, pokud by byl mezitím propuštěn na kauci, pokud by bylo možné kauci za všech okolností řádně povolit.

Stát se postavil proti udělení kauce z důvodu, že existuje nebezpečí, že se obviněný nestane soudem, vzhledem k tomu, že byl irským občanem bez skutečných kořenů v Namibii nebo v jakékoli africké zemi; že s Irskem neexistovala žádná smlouva o vydávání; a že namibijské hranice byly rozsáhlé a obtížně policejní.

Soud rozhodl, že při rozhodování o poskytnutí kauce obviněné osobě je třeba vzít v úvahu následující skutečnosti:

• Bylo pravděpodobnější, že obžalovaný obstojí před soudem, nebo bylo pravděpodobnější, že by uprchl a propadl kauci? Stanovení této otázky zahrnovalo zvážení dílčích problémů, jako jsou
  • jak hluboké byly jeho emocionální, pracovní a rodinné kořeny v zemi, kde měl být postaven před soud;
  • jaký byl jeho majetek v této zemi;
  • co znamená, že musel uprchnout ze země;
  • kolik si mohl dovolit propadnutí peněz na kauci;
  • jaké cestovní doklady mu umožnily opustit zemi;
  • jaká opatření existovala nebo by mohla později existovat pro jeho vydání, kdyby uprchl do jiné země;
  • jak závažný byl závažný trestný čin, pro který byl obviněn;
  • jak silný byl proti němu případ a jaká by byla podnět k tomu, aby se nestál před soudem;
  • jak přísný bude pravděpodobně trest, pokud bude shledán vinným; a
  • jak přísné byly podmínky jeho kauce a jak obtížné by pro něj bylo vyhnout se účinné kontrole jeho pohybů.
• Existovala přiměřená pravděpodobnost, že pokud by byl obviněný propuštěn na kauci, manipuloval by se svědky nebo zasahoval do příslušných důkazů nebo by tyto důkazy byly potlačeny nebo zkresleny? Stanovení této otázky zahrnovalo zkoumání dalších faktorů, jako např
  • bez ohledu na to, zda si byl obviněný vědom totožnosti těchto svědků nebo povahy těchto důkazů;
  • zda dotyční svědci již učinili výpovědi a zavázali se vypovídat, nebo zda to bylo ještě předmětem pokračujícího vyšetřování;
  • jaký byl vztah obviněného k takovým svědkům a zda je či není pravděpodobné, že by jím mohl být ovlivňován nebo zastrašován; a
  • zda by mohla být účinně hlídána jakákoli podmínka bránící komunikaci mezi takovými svědky a obviněnými.
• Jak škodlivé by mohlo být pro obviněného, ​​aby byl za všech okolností ve vazbě tím, že mu byla odepřena kauce? Jednalo se o přezkoumání otázek, jako je
  • doba, po kterou byl obviněný již uvězněn;
  • dobu, po kterou by musel být ve vazbě, než bude ukončen soud;
  • příčina jakéhokoli zpoždění v dokončení jeho procesu a to, zda obviněný byl či nebyl zcela nebo částečně obviněn z takového zpoždění;
  • rozsah, v němž obviněný potřeboval pokračovat v práci, aby splnil své finanční závazky;
  • rozsah, v jakém by mohl být dotčen při poskytování právní pomoci na svou obranu a při účinné přípravě své obrany, pokud by zůstal ve vazbě; a
  • zdraví obviněného.

Po uplatnění výše uvedených úvah na okolnosti případu dospěl Soud k závěru, že kauce by měla být povolena za přísných podmínek určených k minimalizaci nebezpečí, že by obviněný mohl uprchnout nebo jinak poškodit zájmy spravedlnosti. Bylo tedy nařízeno, aby byl obviněný propuštěn na kauci ve výši 4 000 R, s výhradou přísných podmínek týkajících se hlášení policii a s přísnými omezeními

• svoboda obviněného opustit adresu bydliště mimo pracovní a oznamovací dobu; a
• jeho svoboda pohybu mezi jeho domovskou adresou, pracovní adresou a policejní stanicí.

Viz také

• Trestní řízení v Namibii
• Trestní řízení v Jižní Africe
• Vztahy Namibie a Jižní Afriky

Reference

Případy

• S v Acheson 1991 (2) SA 805 (NM).

Legislativa

• Zákon o trestním řízení z roku 1977.
• Zákon o vydání 67 z roku 1962.
• Zákon o Nejvyšším soudu 59 z roku 1959.

Poznámky