SWANU - SWANU

Jihozápadní africký národní svaz
ZkratkaSWANU
PrezidentTangeni Iiyambo
Generální tajemníkIssaskar Hijakaere
ZakladatelFanuel Kozonguizi
Založený27. září 1959
IdeologieDemokratický socialismus
Politická poziceLevé křídlo
BarvyČervená, modrá, žlutá a zelená
       
Sedadla v národní shromáždění
1 / 104
Sedadla v Národní rada
0 / 42
Regionální členové rady
0 / 121
Místní členové rady
0 / 378
Panafrický parlament
0 / 5
Vlajka strany
Vlajka jihozápadního afrického národního svazu.svg
webová stránka
Web SWANU
Namibie
Erb Namibie.svg
Tento článek je součástí série o
politika a vláda
Namibie

The Národní unie jihozápadní Afriky (SWANU) je namibijská politická strana založená v roce 1959. Většina jejích členů pocházela z Hererové, zatímco kolegové hnutí za nezávislost SWAPO byl většinou Ovambo strana. Předseda strany je Tangeni Iiyambo.[1]

Struktura a vedení

SWANU má prezidenta, viceprezidenta a generálního tajemníka. Jako mnoho jiných socialistických stran má Politbyro s 22 členy a Ústřední výbor ze dne 52.[1]

Prvním prezidentem SWANU byl Fanuel Kozonguizi, který vedl od jeho založení v roce 1959 do roku 1966. Rihupisa Justus Kandando byl prezidentem od roku 1998,[2] následován Usutuaije Maamberua který sloužil do roku 2017[3] a byl nahrazen Tangeni Iijambo.[1]

Dějiny

SWANU měla své kořeny v jihozápadní africké studentské kanceláři (SWASB), sdružení namibijských studentů studujících na jihoafrických univerzitách v padesátých letech.[4] Studenti byli radikalizováni jejich vystavením z první ruky apartheid v Jižní Africe a aktivní odpor tohoto systému ze strany Africký národní kongres (ANC).[4] V roce 1955 se SWASB stala samostatnou politickou stranou v roce 1955, kdy ji její členové přejmenovali na jihozápadní africkou progresivní asociaci (SWAPA) a jmenovali ji Uatja Kaukuetu jako jeho první předseda.[4]

SWAPA však měla malou podporu mimo akademickou obec a ve snaze rozšířit svou základnu podpory se spojila s Ovambolandský lidový kongres (později Ovambolandská lidová organizace, nebo OPO), který zastupoval migrující dělníky z Ovamba v Kapské město, k vytvoření Jihozápadní africké národní unie (SWANU) dne 27. září 1959.[4] Ve vedení a agendě SWANU však nadále dominovali bývalí členové SWAPA a OPO si v rámci partnerství ponechal svou autonomii.[4] Fanuel Jariretundu Kozonguizi byl jmenován prvním prezidentem SWANU, přičemž viceprezidentem byl jmenován Kaukuetu, předseda SWAPA.[4] Strana se nakonec dostala pod přímé sponzorství Jihoafrická komunistická strana a výsledkem bylo stále radikálnější.[5] Na konci roku 1959 organizovala společnost SWANU a Rada náčelníků hererů bojkot autobusů Windhoek je Staré umístění v reakci na nucené vystěhování ze strany Jihoafrická policie.[5] Policie zahájila palbu na protestující a zabila nebo zranila až šedesát.[5]

Střelby na Old Location byly prvním z několika politických vývojů, které začaly pro SWANU období úpadku. V kontroverzi kolem incidentu se Rada náčelníků Herero distancovala od SWANU a popřela zapojení do protestů Old Location.[4] V červenci 1960 OPO rozpustil svůj vztah se SWANU a vydal vlastní ústavu strany.[5] Rovněž se přejmenovala na Jihoafrickou lidovou organizaci (SWAPO) a otevřela své řady Namibijcům všech etnických skupin.[5] Program SWAPO byl prakticky totožný s programem SWANU: oba vyzývali k ukončení kolonialismu a imperialismu, prosazovali panafrické ideály a požadovali ekonomický, kulturní a sociální pokrok namibijského lidu.[5] SWANU však klade neúměrný důraz na soběstačnost, zatímco SWAPO uznává význam externích aktérů a úlohu OSN při zajišťování nezávislosti Namibie od Jihoafrické republiky.[5]

Obě organizace soutěžily o mezinárodní uznání a podporu a vztah mezi SWAPO a vedením SWANU byl čím dál chladnější.[5] SWANU byla jediná ze dvou stran formálně zastoupených na All-African People's Conference, Afro-Asian People's Solidarity Organisation a Hnutí proti apartheidu.[5] V roce zřídila politické velitelství Dar es Salaam a politické kanceláře v Accra a Káhira.[5]

SWANU i SWAPO obdržely formální uznání od Organizace africké jednoty (OAU) v roce 1963. Rovněž se jim podařilo navázat dvoustranné vztahy s Sovětský svaz a Čínská lidová republika.[4] Rostoucí závažnost Čínsko-sovětský rozkol vyvolal rozpor mezi oběma stranami, ale SWANU se stala více ideologicky a politicky ovlivňována Čínou a SWAPO Sovětským svazem.[4]

Do roku 1966 OAU získala 20 000 GBP z povinných příspěvků členských států OAU na financování nacionalistických hnutí v Namibii.[6] Kozonguizi byl zpočátku přesvědčen, že peníze budou uděleny společnosti SWANU kvůli jejímu mezinárodnímu významu a skutečnosti, že mnoho jejích členů bylo vzděláváno na prestižních institucích, zejména ve Spojených státech a západní Evropě.[4] Oficiální politikou OAU však bylo založit podporu protikoloniálních hnutí na jejich ochotě použít v případě potřeby sílu.[4] Peníze byly nabídnuty SWANU i SWAPO za výslovným účelem zahájení ozbrojeného boje proti jihoafrické vládě.[6] Kozonguizi odmítl učinit závazek k ozbrojenému boji; je sporné, zda to bylo kvůli jeho osobní preferenci pasivního odporu, nebo zda byl jednoduše skeptický ohledně moudrosti chopit se zbraní proti dobře vybaveným jihoafrickým bezpečnostním silám.[4] Důsledky jeho rozhodnutí byly pro SWANU politicky katastrofické.[6] SWAPO dokázalo tvrdit, že jeho ochota zahájit ozbrojený boj jí dala v očích namibijského lidu legitimitu, která SWANU chyběla.[4] OAU okamžitě stáhla uznání od SWANU a udělila částku 20 000 GBP společnosti SWAPO.[6] Uznala také společnost SWAPO jako jediného autentického zástupce namibijského lidu.[5] To odsoudilo všechny zbývající vyhlídky, které SWANU měla k získání pomoci od OAU nebo jakékoli černé africké vlády.[5]

Následující rok byl SWANU vyloučen z Afro-asijské lidové konference.[4] Jeho pokračující vztah s Čínskou lidovou republikou jej učinil nepopulárním, protože západní národy i sovětský blok to začaly považovat za čínského zástupce.[4] Tanzanské úřady uzavřely ústředí SWANU v Dar es Salaamu a nařídily straně opustit Tanzanii.[7] Zambie, další země, která byla původně sympatická vůči SWANU, začala odmítat přijímat namibijské uprchlíky, kteří byli členy této strany.[7] Vzhledem k tomu, že vyhnanci SWANU byli považováni za zakázané přistěhovalce v Zambii a Tanzanii, byli nuceni usadit se téměř výhradně v Botswana.[7] Botswana byla ochotna přijmout namibijské uprchlíky, ale zakázala jim účastnit se politiky.[7]

Od roku 1968 strana upadla do politické nejasnosti a nehrála žádnou významnou roli v procesu namibijské nezávislosti.[4] SWANU udělal opožděný pokus o získání vlastní partyzánské armády, která byla formálně založena až v roce 1975.[7] OAU nebyl nijak dojatý a prohlásil, že bude sankcionovat pouze jednu partyzánskou armádu v Namibii.[7] Vyzvalo partyzány SWANU, aby se připojili k Lidová osvobozenecká armáda Namibie (PLÁN), místo toho ozbrojené křídlo SWAPO.[7] Kromě Číny a původně Egypta nebyly žádné země ochotny dodávat školení nebo zbraně SWANU.[4] Žádosti SWANU o vojenskou pomoc od různých socialistických států v sovětské sféře jako např Nikaragua a Vietnam byly zamítnuty.[4] Většina z těchto států již poskytla podporu PLANU a negativní příklady Angoly a Zimbabwe, kde proti sobě nakonec soupeřily partyzánské armády, byly často uváděny jako záminka pro pokles podpory SWANU.[4] SWANU zřídila jeden partyzánský výcvikový tábor v Botswaně na Dukwe, kde se jí podařilo propašovat nějaké zbraně.[4] Většina jejích příprav na ozbrojený boj však měla čistě teoretickou povahu a kvůli odmítnutí Botswany podporovat na její půdě partyzánské tábory musel být veškerý výcvik prováděn tajně.[4] Po dobu trvání Jihoafrická pohraniční válka Povstalci SWANU byli uvězněni v táboře Dukwe a neúčastnili se nepřátelských akcí.[4]

Opatření

SWANU je a demokratický socialista a nacionalista strana.[Citace je zapotřebí ]

V lednu 2009 SWANU odsoudila Izrael za jejich činy během 2008–2009 konflikt mezi Izraelem a Gazou. Výzva k okamžitému zastavení palby a stažení z Palestinská území strana vyzvala k přerušení Namibijský obchod a diplomatické vztahy s Izraelem.[8]

K otázce pozemková reforma „SWANU se zasazovala o státní intervenci s cílem dosáhnout rychlejší reformy. Kritizovalo také ministerstvo pozemků a přesídlení za údajné přesídlení politiků na pozemky získané k přerozdělení místo „nejchudších z chudých“. Vyzvala také k větší politické vůli k pozemkové reformě.[9]

Volební historie

Pro Volby v roce 1999 vytvořilo "socialistickou alianci" s Dělnická revoluční strana a získal 0,35% hlasů. V Volby v roce 2004 skončil na posledním místě s 3 610 hlasy a 0,44% hlasů.[10]

Prezidentské volby

VolbyKandidátHlasy%Výsledek
1994Neběžel
1999
2004
2009Usutuaije Maamberua2,9680.37%Ztracený Red XN
20145,0280.56%Ztracený Red XN
2019Tangeni Iiyambo5,9590.7%Ztracený Red XN

Volby do Národního shromáždění

VolbyVůdceHlasy%Sedadla+/–PoziceVláda
19942,5980.53%
0 / 96
StabilníZvýšit 6.Mimoparlamentní
19991,8850.34%
0 / 96
StabilníStabilní 6.Mimoparlamentní
20043,6100.44%
0 / 96
StabilníPokles 9Mimoparlamentní
2009Usutuaije Maamberua4,9890.62%
1 / 96
Zvýšit 1Stabilní 9Opozice
20146,3540.71%
1 / 96
StabilníZvýšit 8.Opozice
2019Tangeni Iiyambo5,3300.65%
1 / 96
StabilníPokles 11.Opozice

Viz také

Reference

  1. ^ A b C Kooper, Lugeretzia (30. ledna 2019). "Nespokojené povrchy ve Swanu". Namibie. p. 5.
  2. ^ Rihupisa Kandando Archivováno 11. června 2011 v Wayback Machine v Namibii Institute for Democracy
  3. ^ Swanu apeluje na socialismus Namibie 12. prosince 2008
  4. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s t u proti Müller, Johann Alexander (2012). Nevyhnutelný plynovod do exilu. Role Botswany v namibijském osvobozeneckém boji. Basilej, Švýcarsko: Basler Afrika Bibliographien Namibia Resource Center a Southern Africa Library. 36–41. ISBN  978-3905758290.
  5. ^ A b C d E F G h i j k l Dobell, Lauren (1998). Swapův boj za Namibii, 1960–1991: Válka jinými prostředky. Basilej: P. Schlettwein Publishing Švýcarsko. 27–39. ISBN  978-3908193029.
  6. ^ A b C d Herbstein, Denis; Evenson, John (1989). The Devils Are Among Us: The War for Namibia. London: Zed Books Ltd. pp.14 –23. ISBN  978-0862328962.
  7. ^ A b C d E F G Dale, Richard (2014). Namibijská válka za nezávislost, 1966-1989: Diplomatické, ekonomické a vojenské kampaně. Jefferson: McFarland & Company, Incorporated Publishers. str. 74–77, 93–95. ISBN  978-0786496594.
  8. ^ Swanu, NMDC odsuzuje vpád do Gazy Archivováno 7. června 2011 v Wayback Machine Namibie, 6. ledna 2009
  9. ^ Vláda by měla regulovat ceny pozemků Archivováno 7. června 2011 v Wayback Machine Namibijec 16. března 2009
  10. ^ Volby v Namibii

externí odkazy