Já
Sønner af Norges det ældgamle Rige,
Sjunger til Harpens den festlige Klang!
Mandigt og høitidsfuldt Tonen lad stige,
Fædrenelandet indvies vor Sang.
Fædreneminder herligt oprinder,
Hvergang vi nævne vor Fædrenestavn.
Svulmende Hjerter og glødende Kinder
Hylde det elskte, det hellige Navn!
II
Flyver vor Aand til de hensvundne Tider,
herligt den skuer vort Fædrelands Glands;
Kæmpere gange om Dovrefjelds Sider,
Vandre til Ledingefærd som til Dands.
Mandige Skarer Bølgen před,
Norriges Ros bær do fjerneste Kyst;
Hjemme er Kæmpere nok som forsvarer
Arvede Frihed med modige Bryst.
III
Medens de Staalklædte prøve sin Styrke,
Medens de stande i kjæmpende Rad,
Skjalde og Sagamænd Kunsterne dyrke,
Riste i Runer de herligste Qvad.
Konninger bolde Scepteret holde,
Røgte med Viisdom det hellige Kald;
Gjennem Aarhundreders Nat deres Skjolde
Gjenstraale klart i Erindringens Hal.
IV
Oldtid! du svandt; muži din hellige Flamme
Blusser i Nordmandens Hjerte endnu:
Konec od Krafta han den Samme,
End staaer til Frihed og Ære hans Hu;
Og naar han kvæder Norriges Hæder,
Svulmer hans Hjerte af Stolthed og Lyst;
Ham er selv Sydens de yndigste Steder
Intet mod Norriges kýchal Kyst.
PROTI
Frihedens Tempel i Nordmandens Dale
Stander saa herligt i Lye af hans Fjeld;
Frit tør han tænke, o frit tør han tænke,
Frit před viry do Norriges Held.
Fuglen i Skove, Nordhavets Vove
Friere er ei end Norriges Mand;
Villig pes lyder han selvgivne Láska,
Trofast mod Konning og Fædreneland.
VI
Elskede Land med de skyhøie Bjerge,
Frugtbare Dale og fiskrige Kyst!
Troskap og Kjær osvětlen od vi dig sverge;
Kalder du, blide vi pro dig med Lyst.
Evig du stande, elskte blandt Lande!
Frit som den Storm der omsuser dit Fjeld!
Og medens Bølgen omsnoer dine Strande,
Stedse du voxe i Hæder og Held! | Já
Synové Norska, starověké království,
zpívejte harfám slavnostní zvuky!
Mužný a plný vážnosti, ať hudba stoupá,
Naše píseň zasvěcuje zemi předků.
Vzpomínky na předky se slavně vracejí,
pokaždé, když se zmíníme o svých předcích.
Srdce otoky pýchou a zářícími tvářemi
pozdravujte milovaného, posvátné jméno;
II
Naše duše letí do ušlých věků,
Vidíme slávu naší vlasti;
Válečníci kráčeli po horách Dovre,
vyrazili na Ledingefærd, jako by to byl tanec.
Davy lidí přinášejí vlny
Hrdost Norska na vzdálená pobřeží;
Doma máme válečníky, kteří budou bránit
Zděděné svobody s odvážnými srdci.
III
Zatímco ocelový plášť zkouší jejich pevnost,
Zatímco stojí v bojových řadách,
Básníci, vypravěči pěstují své umění,
Vyřezávání v runách nejlepší verše.
Žezlo drží odvážní králové
S moudrostí následovalo svaté volání;
Přes noc staletí jejich štíty
Jasně svítí v síni paměti.
IV
Dávná minulost, zmizel jsi, ale tvůj svatý plamen
v srdci Norů stále plápolají.
Jeden je rodinou a mocí stejný,
Jeden stojí za svobodu a vzpomínku na jeho slávu.
A kdykoli zpívá norskou slávu,
jeho srdce bobtná pýchou a touhou;
Pro něj jsou dokonce nejkrásnějšími místy na jihu
Nic ve srovnání s norským zasněženým pobřežím.
PROTI
Chrám svobody v norských údolích
Stojí tak nádherně chráněné jeho horami;
Volně se odváží myslet a svobodně se odváží mluvit,
Volně se odváží pracovat ve prospěch Norska.
Slepice v lese, zátoky Severního moře
Žádný není svobodnější než norský;
Ochotně, i když se řídí vlastními zákony,
Věrný králi a vlasti.
VI
Milovaná země s mrakodrapy,
Úrodná údolí a pobřeží bohaté na ryby!
Věrnost a láska vám slibujeme,
Pokud nás zavoláte, budeme pro vás šťastně krvácet.
Ethernal, stojíš, milovaný mezi všemi zeměmi!
Zdarma jako bouře, která fouká kolem vaší hory!
A zatímco vlny obklopují vaše pláže,
Vždyzelený, ve kterém úplně vyrosteš a štěstí! |
Norsko