Ruth von Mayenburg - Ruth von Mayenburg

Ruth von Mayenburg
narozený1. července 1907
Srbice
Zemřel26. června 1993
obsazeníNovinář, spisovatel a překladatel

Ruth von Mayenburg (1. července 1907 - 26. června 1993) byl rakouský novinář, spisovatel a překladatel. Ve svých dřívějších letech byla politicky aktivní v Komunistická strana Rakouska (Kommunistische Partei Österreichsnebo KPÖ). Prchala před nacisty a žila v exilu v Sovětský svaz v Moskvě Hotel Lux, poté tam napsala několik knih o svých zkušenostech.

Raná léta

Ruth von Mayenburg se narodila v Srbice, pak dovnitř Čechy, v Sudety, nyní v Česká republika. Byla mladší dcerou a těžit režisér a vyrostl v kosmopolitní aristokratické rodině v českém městě Teplitz-Schönau.[1] Její strýc byl Ottomar Heinsius von Mayenburg, lékárník, který se stal milionářem s vynálezem značky zubní pasty, Chlorodont.[1] Ve věku 13 let se tajně zasnoubila s Hansim von Herderem na svatbě své sestry Fely.[2] Von Herder se později stal SA vůdce[2] a přišel o život v Noc dlouhých nožů.[1]

Začala studovat architekturu na Drážďany technická škola. Ve věku 23 let měla vztah s Alexandrem-Edzardem von Asseburg-Neindorf, ale přerušila to na námitku generála Freiherra Kurt von Hammerstein-Equord.[2] Zapojila se do von Hammerstein-Equord, tehdejšího velitele armády (Heeresleitung).[1] V roce 1930 se přestěhovala do Vídeň, Rakousko a žila s přítelem její matky, baronkou Netkou Latscher-Lauendorfovou, která byla společníkem Theodor Körner, pozdější prezident Rakouska. Prostřednictvím nich byl von Mayenburg představen kruhu mladých socialisté a spřátelil se s intelektuály, jako je spisovatel Elias Canetti a Ernst Fischer, redaktor časopisu Arbeiter-Zeitung, která ovlivnila její politické názory. S Fischerem se vzali v roce 1932.

V roce 1934 se s manželem aktivně zapojila proti Engelbert Dollfuss v Rakouská občanská válka, nutit je, aby uprchli z Rakouska. Nejprve šli do Československa,[1] kde její manžel získal práci pro tiskovou kancelář Kominterna.[3] V exilu se stala členkou KPÖ, poté byla postavena mimo zákon. Von Mayenburg se připojil k Rudá armáda a stal se špiónem, který cestoval po celém Německu[3] a v jednu chvíli vyhledal von Hammerstein-Equord, aby ho špehoval pro sovětskou tajnou službu.[1] Na jedné špionážní misi narazila Lion Feuchtwanger ve vlaku.[1] Když Stalinistické čistky odstranila vedení divize von Mayenburg, její úkoly přestaly přicházet. Byla major, ale nezaměstnaná.[3]

V roce 1938 ona a její manžel Ernst Fischer šel do Sovětský svaz a žil v pokoji 271 v pátém patře moskevského hotelu Lux,[4] mezinárodní hotel v exilu během nacistické éry. Žili tam až do roku 1945.[5] Fischer pokračoval v práci pro Kominternu.[6]

V průběhu druhá světová válka, působila v propagandistické divizi Sovětská armáda.[1]

Poválečné roky

Po návratu von Mayenburga do Rakouska v roce 1945[1] stala se generální tajemnicí rakousko-sovětské společnosti. Pracovala jako film dramaturg ve Vienna Film, pracuje na Willi Forst film, Wiener Mädeln. S Fischerem se rozvedli v roce 1954.[1]

V roce 1966 rezignovala na KPÖ a pracovala jako překladatelka a soustředila se na její psaní. Napsala několik knih o svých zkušenostech v hotelu Lux ao dalších, některé z nich, budoucí hlavy států, které tam žily. Psala tam o svých vlastních zkušenostech mezi lety 1938 a 1945, stejně jako o období před tím. Její kniha, Hotel Lux, kterou strávila pět let výzkumem a psaním, byla vůbec první historií, která kdy byla o hotelu napsána.[4] Její kniha není hloubkovou analýzou stalinismu nebo Velká čistka spíše ukazuje život v hotelu s anekdoty a podrobnostmi o teroru a zradě, které exilová komunita zažila po většinu 30. let,[7] a jejich sexuálních zvyklostí a tajemství, zejména v předchozích letech.[8]

Von Mayenburgovo druhé manželství bylo s konzervativním novinářem Kurt Dieman-Dichtl.[9]

Publikace

  • Blaues Blut und rote Fahnen. Revolutionäres Frauenleben zwischen Wien, Berlín a Moskau. (1969) ISBN  3-900478-72-4, Promedia Verlag (1993) (v němčině)
  • Hotel Lux. C. Bertelsmann Verlag (1978) ISBN  3-570-02271-4 (v němčině)
  • Hotel Lux. Das Absteigequartier der Weltrevolution. (1979) ISBN  3-492-11355-9 (Piper Verlag GmbH 1991) (v němčině)
  • Hotel Lux - die Menschenfalle. Elisabeth Sandmann Verlag GmbH (2011) ISBN  3-938045-60-4 (v němčině)

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j „Köstliche Entdeckung“ Der Spiegel (3. listopadu 1969). Citováno 14. listopadu 2011 (v němčině)
  2. ^ A b C „Nachts kamen Stalins Häscher“ Der Spiegel (16. října 1978), s. 95. Poznámka: Soubor HTML je OCR sken špatné fotokopie a je plný překlepů. Na adrese URL je odkaz na verzi PDF, ale čtení není o moc snazší. Citováno 15. listopadu 2011 (v němčině)
  3. ^ A b C „Nachts kamen Stalins Häscher“, s. 98
  4. ^ A b „Nachts kamen Stalins Häscher“, s. 94
  5. ^ Peter Dittmar, „Der Steinerne Zeuge des stalinistischen Terrors“ Die Welt (30. října 2007). Citováno 11. listopadu 2011 (v němčině)
  6. ^ „Nachts kamen Stalins Häscher“, s. 102
  7. ^ „Buchtipps: Emigranten - Hotel Lux“ GEO Epoche, Č. 38 (srpen 2009). Citováno 15. listopadu 2011 (v němčině)
  8. ^ „Nachts kamen Stalins Häscher“, s. 98, 100, 102, 105
  9. ^ „Vydavatel Kurt Dieman-Dichtl gestorben“ ORF (3. června 2009). Citováno 15. listopadu 2011 (v němčině)

Zdroje

  • Hans Magnus Enzensberger: Hammerstein oder der Eigensinn. Eine deutsche Geschichte. Frankfurt nad Mohanem: Suhrkamp (2008). ISBN  978-3-518-41960-1 (v němčině)

externí odkazy