Rozhodnutí thajského ústavního soudu - Rulings of the Constitutional Court of Thailand

The rozhodnutí thajského ústavního soudu mají od založení Soudního dvora v roce 1998 významný dopad na thajskou politiku a jurisprudenci. Mezi hlavní rozhodnutí patří rozhodnutí z roku 1999, podle kterého si náměstek ministra zemědělství Newin Chidchop mohl udržet své místo v kabinetu poté, co byl odsouzen k trestu odnětí svobody za pomluvu, osvobozující rozsudek z roku 2001 Thaksin Shinawatra za podání neúplného prohlášení u Národního protikorupčního výboru, zrušení platnosti 2003 Jaruvan Maintaka jmenování generálním auditorem a zrušení celonárodních výsledků a Sněmovna volby.

Nouzové nařízení vlády Chuan během hospodářské krize v roce 1997

Protiústavnost mimořádných ekonomických vyhlášek

Ve svém prvním rozhodnutí rozhodl Soudní dvůr o ústavnosti čtyř nouzových výkonných nařízení vydaných Chuan vláda jednat s Asijská finanční krize.[1] Vláda vydala dekrety začátkem května 1998, aby rozšířila úlohu EU Úřad pro finanční restrukturalizaci a Společnost pro správu aktiv, k vyrovnání dluhů společnosti Fond pro rozvoj finančních institucí prostřednictvím emise 500 miliard THB v vazby, a zmocnit ministerstvo financí k hledání 200 miliard THB v zámořských půjčkách. Opozice Nová aspirační párty (NAP) neměl hlasy, aby porazil návrhy zákonů, a proto se poslední den rozpravy dovolával článku 219 ústavy, aby zpochybnil ústavnost nouzového nařízení.

NAP tvrdil, že jelikož neexistovala žádná mimořádná událost ani nezbytná naléhavost (podle čl. 218 odst. 2), vláda nemohla vydat žádné mimořádné dekrety. Článek 219 však konkrétně uvádí ústavnost nouzového nařízení, které lze zpochybnit pouze v čl. 218 odst. 1 týkajícím se zachování národní nebo veřejné bezpečnosti, národní ekonomické bezpečnosti nebo k odvrácení veřejné kalamity. Vláda, která se obávala dalších ekonomických škod, kdyby došlo ke zpoždění vyhlášky, se postavila proti přijetí stížnosti Soudem, protože opozice zjevně neuvádí řádnou ústavní klauzuli. Soud si však přál vytvořit precedens, když prokázal, že přijme petice podle článku 219, i když technicky nepřesné. Během jednoho dne rozhodl, že široké veřejnosti je zřejmé, že se národ nachází v hospodářské krizi, a že dekrety byly navrženy tak, aby napomáhaly národní ekonomické bezpečnosti v souladu s čl. 218 odst. 1. Dekrety byly později rychle schváleny parlamentem.

Návrh NAP na poslední chvíli poškodil jeho důvěryhodnost a je nepravděpodobné, že bude použit článek 219, pokud nebude existovat důvěryhodný problém a tento problém bude vznesen a projednán na začátku parlamentní rozpravy, nikoli na poslední chvíli před hlasováním.

Na druhou stranu Soudní dvůr vytvořil precedens, že by přijal všechny petice podle článku 219, aby bylo zachováno právo Parlamentu zpochybňovat ústavnost nouzových prováděcích nařízení.

Thaksin Shinawatra a tvrzení o skrytí aktiv a akcií

Po znějícím vítězství Thaksin Shinawatra párty, Thai Rak Thai ve volbách v roce 2001 podal protikorupční výbor případ, v němž ho obvinil z úkrytu několika aktiv ve formě zásob, což je nezákonné z důvodu ústavy z roku 1997. Podle thajských zákonů jsou vyšší vládní úředníci povinni při zahájení a ukončení funkčního období deklarovat svá aktiva, spolu s aktivy svých manželů a dětí do 20 let, NCCC. Thaksin však mohl vinníkovi uniknout, protože soudci rozhodli 8: 7. Thaksin řekl, že to byla jeho „čestná chyba“.

Status smlouvy o záměrových listech MMF

NAP později podal u obžaloby řízení o obžalobě Národní protikorupční komise (NCCC) proti premiérovi Chuan Leekpai a ministru financí Tarrin Nimmanahaeminda za porušení ústavy.[1] NAP tvrdil, že dopis o záměru že vláda podepsala s Mezinárodní měnový fond (MMF) zajistit nouzovou finanční podporu bylo a dohoda, a že článek 224 ústavy stanovil, že vláda musí získat předchozí souhlas parlamentu se vstupem smlouvy.

NCCC určil, že jde o ústavní výklad, a požádal Ústavní soud o stanovisko. Soud rozhodl, že dopisy MMF nebyly smlouvami, jak jsou mezinárodně definovány, protože se jednalo o jednostranné dokumenty thajské vlády bez pravidel pro vymáhání nebo ustanovení o sankcích. Samotný MMF navíc formuloval dopisy způsobem, který uváděl, že dopisy nebyly smluvní ujednání.

Jmenování Jaruvana Maintaky za generálního auditora

Dne 24. Června 2003 byl u Ústavního soudu podán návrh na rozhodnutí o ústavnosti Jaruvan Maintaka jmenování Senátem generálním auditorem. Jaruvan byl jedním ze tří kandidátů na pozici generálního auditora v roce 2001, spolu s Prathanem Dabpetem a Nontaphonem Nimsomboonem. Prathan získal 5 hlasů od předsedy Státní kontrolní komise pro 8 osob (SAC), zatímco Jaruvan získal 3 hlasy. Podle ústavy měl předseda Státní kontrolní komise Panya Tantiyavarong předložit Prathanovu nominaci do Senátu, protože získal většinu hlasů. Dne 3. července 2001 však předseda SAC předložil Senátu seznam všech tří kandidátů na místo generálního auditora, který později hlasoval pro výběr Khunying Jaruvan Maintaka.

Ústavní soud dne 6. července 2004 rozhodl, že výběrové řízení, které vedlo ke jmenování Jaruvana generálním auditorem, bylo protiústavní. Soud poznamenal, že ústava zmocňuje SAC nominovat pouze jednu osobu s nejvyšším počtem hlasů prostou většinou, nikoli tři, jak tomu bylo v případě. Soud přestal říkat, jestli musí opustit své místo.[2] Když však Ústavní soud dne 4. července 2002 rozhodl, že tehdy Volební komise předseda Sirin Thoopklam volba do orgánu byla protiústavní, předseda soudu uvedl: „Když soud rozhodne, že výběr [proces] byl protiústavní a musí být přepracován, vyžaduje soud, aby úřadující osoba funkci opustila.“[3]

Jaruwan však odmítl rezignovat bez královského propuštění krále Bhumibola Adulyadeja. Poznamenala: „„ Přišel jsem zaujmout pozici, která mi byla přikázána královským rozhodnutím, takže funkci opustím, pouze pokud mi bude nařízeno takové rozhodnutí. “[4] Státní kontrolní komise později nominovala Wisuta Montriwata, bývalého náměstka stálého tajemníka ministerstva financí, na místo generálního auditora. Senát nominaci schválil 10. května 2005. Král Bhumibol Adulyadej však nebývalým krokem odmítl jeho královský souhlas. Národní shromáždění nehlasovalo o svržení královského veta. V říjnu 2005 Senát zamítl návrh na opětovné potvrzení jejího jmenování a místo toho odložil rozhodnutí na SAC.[5]

Dne 15. února 2006 rozhodla Státní kontrolní komise (SAC) o obnovení funkce generálního auditora Khunying Jaruvan Maintaka. Jeho jednomyslné rozhodnutí přišlo poté, co obdrželo zprávu od kanceláře krále Bhumibol Adulyadej Hlavní osobní tajemník, který radí, aby byla situace vyřešena.[6]

Spor vedl mnoho k reinterpretovat politickou a soudní roli krále v thajské konstituční monarchii.

Thaksin Shinawatra údajný střet zájmů

V únoru 2006 předložilo 28 senátorů Ústavnímu soudu návrh, v němž požaduje, aby předseda vlády byl obžalován z důvodu střetu zájmů a nevhodnosti při prodeji společnosti Shin Corporation podle článků 96, 216 a 209 thajské ústavy.[7] Senátoři uvedli, že předseda vlády porušil ústavu a podle článku 209 již nebyl způsobilý k výkonu funkce. Soud však 16. února návrh zamítl, přičemž většina soudců uvedla, že návrh nepředložil dostatečné důvody na podporu údajného zneužití předsedy vlády .

Zrušení voleb v dubnu 2006

Viz také

Reference

  1. ^ A b James R. Klein, „Bitva o právní stát v Thajsku: Thajský ústavní soud“, PDF a Archivováno 2012-03-20 na Wayback Machine
  2. ^ Chronologie událostí v mrtvém stavu generálního auditora, The Nation 30. srpna 2005
  3. ^ Národ, „Jaruvan opět v oku bouře“ Archivováno 2007-03-12 na Wayback Machine, 2. června 2006
  4. ^ Jaruvan čeká na královské slovo, Nation 9. září 2005
  5. ^ Senát vyhýbá pohybu Jaruvan, The Nation, 11. října 2005
  6. ^ Ankety jsou „rozhodující“, Bangkok Post, pátek 5. května 2006
  7. ^ Xinhua, Studenti předloží voličům návrh na obžalobu thajského premiéra, 29. července 2006

externí odkazy