Rudolf Kolmodin - Rudolf Kolmodin
Rudolf Kolmodin | |
---|---|
![]() | |
Rodné jméno | Karl Rudolf Kolmodin |
narozený | Stockholm, Švédsko | 17. ledna 1896
Zemřel | 29. srpna 1978 Stockholm, Švédsko | (ve věku 82)
Pohřben | |
Věrnost | Švédsko |
Servis/ | Pobřežní dělostřelectvo (Švédské námořnictvo ) |
Roky služby | 1916–1961 |
Hodnost | generálporučík |
Zadržené příkazy |
|
generálporučík Karl Rudolf Kolmodin (17. ledna 1896-29. Srpna 1978) byl a Švédské pobřežní dělostřelectvo důstojník. Mezi hlavní příkazy Kolmodina patří zařazení jako velící důstojník Göteborská obrana pobřežního dělostřelectva a Stockholmská pobřežní dělostřelecká obrana a jako inspektor Švédské pobřežní dělostřelectvo.
Kariéra
Kolmodin se narodil 17. ledna 1896 ve farnosti Bromma, Stockholm, Švédsko,[1] syn profesora Adolfa Kolmodina (1855–1928) a jeho manželky Nelly (rozené von Post) (1858–1944).[2] Byl bratrem plukovníka Gustafa Kolmodina (1893–1975) a diplomata Johannesa Kolmodina (1884–1933). Kolmodin prošel studentexamen v Uppsala v roce 1914 a byl pověřen jako důstojník v Švédské pobřežní dělostřelectvo v roce 1916 v hodnosti fänrik.[3] V roce 1918 byl povýšen na poručíka.[2] Kolmodin se zúčastnil obecného kurzu Royal Swedish Naval Staff College od roku 1921 do roku 1922 a seniorský kurz Artillery and Engineering College od roku 1922 do roku 1924.[4] Působil jako pobočník ve štábu velícího důstojníka Švédské pobřežní dělostřelectvo od roku 1925 do roku 1928 a jako učitel matematiky, fyziky a dělostřelectva na Královské švédské námořní akademii a na švédské pobřežní dělostřelecké škole (Kustartilleriets skjutskola, KAS) od roku 1927 do roku 1937.[4][3] Kolmodin poté sloužil na dělostřeleckém oddělení Královská švédská správa námořního materiálu od roku 1928 do roku 1935. Pracoval také jako odborník v komisi obrany 1930 (1930 års försvarskommission) od roku 1930 do roku 1935.[4]
Kolmodin byl povýšen na kapitána v roce 1929 a na majora v roce 1936. Byl jmenován náčelníkem štábu opevňovacího štábu (Fästningsstaben) na Pevnost Vaxholm v roce 1937 a v roce 1941 byl povýšen na podplukovníka a nejprve se stal velitelem protivzdušné obrany v Karlskrona Pevnost.[2] Když, během druhá světová válka, bylo považováno za nutné poskytnout švédskému západnímu pobřeží účinnou pobřežní dělostřeleckou obranu, byl to Kolmodin, který vedl konečné rozšíření této obrany a získal nad ní velení.[4] Působil jako velitel Pevnost Älvsborg v Gothenburg v roce 1941. V roce 1942 Älvsborgský pobřežní dělostřelecký pluk (KA 4) v Göteborgu byl vychován a Kolmodin byl povýšen na plukovníka a stal se jeho prvním velitelem. Byl zároveň velícím důstojníkem Göteborská obrana pobřežního dělostřelectva. O čtyři roky později se Kolmodin stal velícím důstojníkem Stockholmské pobřežní dělostřelecké obrany (Stockholms kustartilleriförsvar, SK) a Velitel okresu obrany obranné čtvrti Stockholmského souostroví (Stockholms skärgårds försvarsområde, Fo 46). V roce 1953 byl Kolmodin povýšen na generálmajora a jmenován inspektorem švédského pobřežního dělostřelectva. Kolmodin byl předsedou komise velení obrany z roku 1958 (1958 års försvarsledningskommission) a odborník na vyšetřovací velení obrany z roku 1960 (1960 års försvarsledningsutredning). V roce 1961 odešel Kolmodin z armády a byl povýšen na generálporučíka.[2]
Osobní život
V roce 1934 se Kolmodin oženil s baronkou Christinou Leijonhufvud (1902–1994), dcerou generálmajora barona Gösta Leijonhufvuda a Sigrida Lagercrantze.[2]
Smrt
Kolmodin zemřel 29. srpna 1978 ve farnosti Oscar ve Stockholmu[1] a byl pohřben v Norra přátelství ve Stockholmu.[5]
Data hodnosti
- 1916 – Fänrik
- 1918 – Poručík
- 1929 – Kapitán
- 1936 – Hlavní, důležitý
- 1941 – podplukovník
- 1942 – Plukovník
- 1953 – Generálmajor
- 1961 – generálporučík
Ocenění a vyznamenání
Ceny Kolmodinu:[2]
Velitel velkokříže Řád meče
Rytíř Řád Vasy
Velitel první třídy Řád Dannebrog
Domobrana Medaile za zásluhy ve zlatě
Organizace švédské dobrovolné obrany žen Zlatá medaile
Zlatá medaile Švédského vojenského sportovního svazu (Sveriges militära idrottsförbunds guldmedalj)
2 x Sjövärnsflottiljen's Zlatá medaile
(Sthlmsförsv: KGM)
Stříbrná medaile Ústřední federace pro dobrovolný vojenský výcvik (Centralförbundet för befälsutbildnings silvermedalj)
Stříbrná medaile Asociace důstojníků ve Stockholmu (Stockholms befälsförbunds silvermedalj)
Čestný odznak důstojníka pobřežního dělostřelectva (Kustartilleriets rezervaofficerares hederstecken)
Vyznamenání
- Člen Královská švédská akademie válečných věd (1939)[2]
- Předseda Královské švédské akademie válečných věd (1961–1963)[3]
- Člen Královská švédská společnost námořních věd (1943)[4]
- Čestný člen Královské švédské společnosti námořních věd (1953)[2]
Reference
- ^ A b Sveriges dödbok 1901-2009 [Švédský index smrti 1901-2009] (ve švédštině) (verze 5.0 ed.). Solna: Sveriges släktforskarförbund. 2010. ISBN 9789187676598. SELIBR 11931231.
- ^ A b C d E F G h Harnesk, Paul, ed. (1962). Vem är vem? 1, Stor-Stockholm [Kdo je kdo? 1, Velký Stockholm] (ve švédštině) (2. vydání). Stockholm: Vem är vem. p. 711. SELIBR 53509.
- ^ A b C Taube, Fredrik (1978). „Karl Rudolf Kolmodin“ (PDF). Tidskrift i sjöväsendet (ve švédštině). Carlskrona: Tidskrift i sjöväsendet (5): 250–252. SELIBR 8258455.
- ^ A b C d E Dahl, Torsten; Bohman, Nils, eds. (1948). Svenska män och kvinnor: biografisk uppslagsbok. 4 I-Lindner (ve švédštině). Stockholm: Bonnier. p. 321. SELIBR 53803.
- ^ „Kolmodin, KARL RUDOLF“. www.svenskagravar.se (ve švédštině). Citováno 16. července 2020.
Vojenské úřady | ||
---|---|---|
Předcházet Åke Wockatz | Pevnost Älvsborg 1941–1942 | Uspěl Žádný |
Předcházet Žádný | Älvsborgský pobřežní dělostřelecký pluk 1942–1946 | Uspěl Harald Callerström |
Předcházet Žádný | Göteborská obrana pobřežního dělostřelectva 1942–1946 | Uspěl Harald Callerström |
Předcházet Harald Engblom | Stockholmská pobřežní dělostřelecká obrana 1946–1953 | Uspěl Sten Puke |
Předcházet Harald Engblom | Okres obrany souostroví Stockholm 1946–1953 | Uspěl Sten Puke |
Předcházet Hjalmar Åström | Inspektor Švédské pobřežní dělostřelectvo 1953–1961 | Uspěl Henrik Lange |
Profesní a akademické asociace | ||
Předcházet Erik Samuelson | Předseda Královská švédská akademie válečných věd 1961–1963 | Uspěl Bert Carpelan |