Roziya Ozod - Roziya Ozod

Roziya Boimatovna Ghafurova, známější jako Roziya Ozod (18. ledna 1893 - 1957) byl a Tádžikistánci básník sovětský éra.

Ozod se narodil v roce Khujand do rodiny obchodníka a před zahájením učitelské kariéry získala rané vzdělání v tradičních školách.[1] Podle vlastního popisu své biografie, jak ji vyprávěla prostřednictvím své poezie, strávila celý svůj raný život v mezích Khujand, nejprve ve svém rodinném domě a později v domě svého manžela; nikdy neviděla ani okraje města. Bylo to jen s Ruská revoluce že se nejprve cítila skutečně svobodná, což byl důvod, proč si za ni zvolila „Ozod“ takhallus.[2] Během roku začala psát poezii druhá světová válka, skládající vlastenecká díla, ve kterých vyzvala válečníky, aby bojovali za vlast. Po válce pokračovala v psaní; pozoruhodná díla zahrnují Qahramoni Odil (Just Champion, 1943), Mahabbat ba Vatan (Láska k zemi, 1944), Gulistoni 'Ishq (Růžová zahrada lásky, 1946), Az Vodihoi Taloi (Ze Zlatých údolí, 1948), Iqbol (Štěstí, 1951) a Zindabod Sulh (Ať žije mír, 1954).[1] Tématem mnoha z těchto pozdějších básní je spousta žen, zejména v době před revolucí. Další práce je věnována dětem.[2] V roce 1944 se Ozod připojil k Svazu spisovatelů Tádžikistánu; zemřela v Khujandu.[1] Byla matkou učence Bobojon Ghafurov.[3] Stylisticky má její verš jednoduchost připomínající lidovou poezii, i když odráží i klasické modely. Shromážděný svazek poezie, Ash'ori muntakhab (Vybrané básně), se objevil posmrtně v roce 1959.[2]

Reference

  1. ^ A b C „Ghafforov, Razzoq - prominentní ajikové figury“. fayllar.org. Citováno 21. listopadu 2017.
  2. ^ A b C J. Rypka (11. listopadu 2013). Dějiny íránské literatury. Springer Science & Business Media. str. 572–. ISBN  978-94-010-3479-1.
  3. ^ „Бобоҷон Ғафуров - мусулмони асил“. faraj.tj. Citováno 21. listopadu 2017.