Rosappu Ravikkaikari - Rosappu Ravikkaikari - Wikipedia

Rosappu Ravikkaikari
Rosappu Ravikkaikari.jpg
Divadelní plakát
Režie:Devaraj – Mohan
ProdukovanýThirupur Mani
ScénářKrišna
Na základěParasangada Gendethimma
V hlavních rolíchSivakumar
Deepa
Sivachandran
Hudba odIlaiyaraaja
KinematografieR. N. K. Prasad
Upraveno uživatelemT. P. Sekar
Výroba
společnost
Datum vydání
  • 18. května 1979 (1979-05-18)
Provozní doba
124 minut[1]
ZeměIndie
JazykTamil

Rosappu Ravikkaikari (překlad Dívka s růže -barevná halenka) je indián z roku 1979 Tamil -Jazyk romantický film režie Devaraj – Mohan a produkoval Thirupur Mani. Předělat 1978 Kannadština film Parasangada Gendethimma, sám upraven z Srikrishna Alanahalli je novela stejného jména, filmové hvězdy Sivakumar, Deepa a Sivachandran. Stanovené v Britem ovládaná Indie, točí se kolem moderní ženy, která nemůže tolerovat svého venkovského manžela a její tchyni, a věnuje se mimomanželský poměr.

Rosappu Ravikkaikari je Sivakumarův 100. film jako herec. Film byl debutem scenáristy Vijay Krishnaraj, a Vinu Chakravarthy jako herec v tamilském kině. To bylo propuštěno 18. května 1979 a stalo se kritickým a komerčním úspěchem. Za svůj výkon Sivakumar vyhrál Cena filmfare pro nejlepšího herce - tamilština.

Spiknutí

v Britem ovládaná Indie, Sembattayan, naivní a negramotný vesničan, je jediným živitelem své rodiny ve Vandicholai. Živí se prodejem betelových listů a překonává dlouhé vzdálenosti pěšky. Jeho matka ho vdala za Nandhini, vzdělanou a moderní ženu ze sousední vesnice. Vesničané jsou překvapeni, že Sembattayan má takovou manželku, a začnou podezřívat její postavu, že se zhroutila na úroveň sňatku se Sembattayanem, který je pro ni naprostým nesouladem. Nandhini je obtížné žít v jejich domě, který postrádá veškerá zařízení, na která je zvyklá.

Sembattayanova matka obtěžuje Nandhini a týrá ji pro svůj životní styl a zanedbávání domácích povinností. Když to Sembattayan nedokáže tolerovat, založí si s Nandhini samostatný domov a je potěšena. Soustředí se více na péči o sebe a její požadavky stále rostou. Sembattayan se marně snaží přimět ji, aby si uvědomila, že vnitřní krása je důležitější než vnější krása, která je hluboká jen do kůže. Manickam, agent Britů, přijde do Vandicholai za náborem pracovníků a hledá Sembattayanovu pomoc. Sembattayan ho zavazuje, Manickam stále navštěvuje vesnici kvůli této práci a také se dozví o Nandhiniho touhách.

Když Nandhiniho otec pozve Sembattayana a Nandhiniho na vesnický festival, Sembattayan nevinně pošle Nandhiniho na Manickamovu motorku. Nandhini a Manickam, navzájem zbití, se cestou dostanou do fyzického vztahu. Manickam pravidelně navštěvuje Nandhiniho bez vědomí Sembattayana. Když o tom vesničané začnou klebetit mimomanželský poměr, Sembattayan je zarmoucen, ale stále Nandhinimu věří. Brzy se dozví o Nandhiniině těhotenství a má velkou radost, aniž by věděl, že není otcem jejího dítěte.

Vesničané obviňují Sembattayana, že kazí ženy ve Vandicholai prodejem ozdobných předmětů, které potěší jeho manželku, a vnucuje jim tak městskou kulturu. Jednoho dne dorazí do svého domova před obvyklou dobou a uslyší mužský hlas. Okénkem vidí Nandhini a Manickam v kompromitující pozici. Zdevastovaný si vzpomíná na varování své matky, že pokud nebude Nandhini pod kontrolou, bude zodpovědná za jeho zničení a nechá se utopit v rybníku, zatímco Nandhini z viny uvažuje o sebevraždě. Když je Sembattayanova mrtvola získána z rybníka, vesničané spekulují o důvodu jeho smrti jinak.

Obsazení

Výroba

Vandichakkaram, napsáno Vinu Chakravarthy, byl původně zamýšlen jako 100. film pro Sivakumar jako herec; po Chakravarthy, řediteli K. Vijayan a producent Thirupur Mani viděl rok 1978 Kannadština film Parasangada Gendethimma,[6] adaptace novela stejného jména od Srikrishna Alanahalli,[7] řekli Sivakumarovi, že remake tohoto filmu by se lépe hodil jako jeho stý film.[6] Předělat, s názvem Rosappu Ravikkaikari, režíroval duo Devaraj – Mohan a produkoval Mani pod Vivekananda Obrázky.[8] Chakravarthy tímto filmem debutoval v tamilštině jako herec. Pracoval na kanadském originálu a byl to Alanahalli, kdo ho doporučil pro remake.[9] Scénář napsal Vijay Krishnaraj (připočítán jednoduše jako Krišna) a svůj filmový debut.[10] T. P. Sekar a R. N. K. Prasad pracovali jako střihač a kameraman.[11] Natáčení bylo dokončeno za 45 pracovních dnů. Poslední skladbou, která byla natočena, byla „Uchi Vaguntheduthu“.[12]

Motivy

Ve své knize Tamilské kino: Kulturní politika jiného indického filmového průmysluSelvaraj Velayutham píše, že filmy zobrazují cizoložný hrdinky se v zásadě pokoušejí prozkoumat složitost ženství a sexuality, citují Rosappu Ravikkaikari jako příklad.[13]

Soundtrack

Rosappu Ravikkaikari
Soundtrack album podle
Ilaiyaraaja
Uvolněno1979
ŽánrSoundtrack
Délka17:56
JazykTamil
OznačeníZáznamy EMI
VýrobceIlaiyaraaja

Soundtrack složil Ilaiyaraaja,[14][15] zatímco texty napsal Pulamaipithan a Gangai Amaran.[11][2] Píseň "Maaman Oru Naal" je zasazena do Carnatic raga známý jako Harikambhoji (také známý jako Hari Kambhodhi),[16][17] zatímco "Yennullil Yengo" je zasazen do Madhuvanti raga.[18][19]

Ne.TitulTextZpěvákDélka
1.„Vethala Vethala“Gangai AmaranMalajsie Vasudevan, Sivakumar4:21
2.„Maaman Oru Naal“Gangai AmaranS. P. Balasubrahmanyam, S. P. Sailaja4:39
3.„Uchi Vanguntheduthu“PulamaipithanS. P. Balasubrahmanyam, S. P. Sailaja4:40
4.„Yennullil Yengo“Gangai AmaranVani Jairam4:16
Celková délka:17:56

Uvolnění a příjem

Rosappu Ravikkaikari byl propuštěn 18. května 1979.[20] Film získal certifikát „A“ (pouze pro dospělé) po třech řezech.[21] Získalo ohlas u kritiků,[22] a stal se komerčním úspěchem a v kinech běžel přes 100 dní.[8][23] Tamilský časopis Ananda Vikatan, v recenzi ze dne 27. května 1979, hodnotil film 50 ze 100, chválil výkon Sivakumar a pozadí skóre Ilaiyaraaja.[24] Sivakumar vyhrál Cena filmfare pro nejlepšího herce - tamilština.[25]

Dědictví

Podle filmového historika G. Dhananjayan, Rosappu Ravikkaikari se stal milníkem pro „odvážně projevující nevěru a její důsledky na plátně poprvé“ v tamilském kině.[26]

Reference

  1. ^ Dhananjayan 2011, str. 28.
  2. ^ A b C Chlapi, Randore (23. července 2016). „Výbuch z minulosti: Rosapoo Ravikaikari (1979)“. Hind. Archivovány od originál dne 26. ledna 2018. Citováno 26. ledna 2018.
  3. ^ A b „ரோசாப்பூ ரவிக்கைக்காரி - ஒரு மீள்பார்வை“ [Rosappu Ravikkaikari: Přehled]. Keetru (v tamilštině). 19. února 2010. Archivováno z původního dne 21. března 2018. Citováno 21. března 2018.
  4. ^ "சிலுக்கோட உண்மைக் கதையை நான் படமா எடுப்பேன்! வினு சக்கரவர்த்தி சபதம்". Kungumam. 12. prosince 2011. Citováno 13. září 2020.
  5. ^ Peter, Petlee (17. září 2012). „Tamilský komik„ Volný “Mohan umírá“. Hind. Archivováno z původního dne 10. července 2018. Citováno 14. května 2018.
  6. ^ A b Kumar, S. R. Ashok (28. května 2020). „Mezníkové filmy, zlaté vzpomínky“. Hind. Archivováno z původního dne 2. června 2020. Citováno 2. června 2020.
  7. ^ Vamanan (3. května 2017). „Od„ hedvábí “po citlivé příběhy nechal Vinu své otisky za sebou“. The Times of India. Archivováno z původního dne 26. ledna 2018. Citováno 26. ledna 2018.
  8. ^ A b "பிளாஷ்பேக்: சமூக புரட்சியை ஏற்படுத்திய ரோசாப்பூ ரவிக்கைக்காரி" [Flashback: Rosappu Ravikkaikari vytvořil sociální vlny]. Dinamalar (v tamilštině). 8. února 2017. Archivovány od originál dne 5. února 2018. Citováno 5. února 2018.
  9. ^ "Profil Vinu Chakravarthy". Lakshman Sruthi. Archivováno z původního dne 5. května 2017. Citováno 10. února 2018.
  10. ^ „நல்ல பெயர் கெடைச்சிருக்கு!“ [Získal jsem dobré jméno!]. Dinamalar (v tamilštině). 10. února 2019. Archivováno z původního dne 10. února 2019. Citováno 10. února 2019.
  11. ^ A b Rosappu Ravikkaikari [Dívka s růžovou halenkou] (film) (v tamilštině). Vivekananda Obrázky. 1979. Úvodní kredity, od 0:27 do 2:50.
  12. ^ „Bharathiraja, KS Chitra, Mano a další se modlí za zdraví SPB“. Minuta zpráv. 21. srpna 2020. Citováno 13. září 2020.
  13. ^ Velayutham, Selvaraj (2008). Tamilské kino: Kulturní politika jiného indického filmového průmyslu. Routledge. str. 39. ISBN  978-0-203-93037-3.
  14. ^ „Rosapoo Ravikaikari (1979)“. Raaga.com. Archivovány od originál dne 1. října 2013. Citováno 1. října 2013.
  15. ^ Ilaiyaraaja (1979). Rosapoo Ravikkaikkari (poznámky k nahrávce ) (v tamilštině). Záznamy EMI. Archivovány od originál dne 25. února 2018. Citováno 25. února 2018.
  16. ^ Sundararaman 2007, str. 141.
  17. ^ Mani, Charulatha (6. prosince 2013). „Pozitivně klidné“. Hind. Archivováno z původního dne 4. února 2018. Citováno 4. února 2018.
  18. ^ Mani, Charulatha (9. listopadu 2012). "Dvakrát tak hezké". Hind. Archivováno z původního dne 28. dubna 2018. Citováno 28. dubna 2018.
  19. ^ Sundararaman 2007, str. 130.
  20. ^ Kumar, K.Naresh (23. května 2020). „Stý film Suriinyho otce byl pouze pro dospělé!“. Hans Indie. Archivováno z původního dne 2. června 2020. Citováno 2. června 2020.
  21. ^ „Rosappu Ravikkaikari (tamilština)“. Věstník Indie. Č. 419. 16. února 1980. str. 986.
  22. ^ Srinivasan, Sheilu; Amar, Swati (červen 2014). „Odhoď minulost do odpadu. Co jsi teď?“ (PDF). Dialog důstojnosti. str. 15. Archivováno (PDF) z původního dne 29. prosince 2018. Citováno 29. prosince 2018.
  23. ^ „சிவகுமாரின் 100-வது படம் ரோசாப்பூ ரவிக்கைக்காரி“ [Sivakumarův 100. film Rosappu Ravikkaikari]. Maalai Malar (v tamilštině). 30. dubna 2016. Archivováno z původního dne 26. ledna 2018. Citováno 26. ledna 2018.
  24. ^ „ரோசாப்பூ ரவிக்கைக்காரி“ [Dívka s růžovou halenkou]. Ananda Vikatan (v tamilštině). 27. května 1979. Archivováno z původního dne 4. května 2020. Citováno 4. května 2020.
  25. ^ The Times of India Directory a Year Book Včetně Who's who. Bennett Coleman & Co. Ltd.. 1984. str. 234.
  26. ^ Dhananjayan 2011, str. 29.

Bibliografie

  • Dhananjayan, G. (2011). To nejlepší z tamilského kina, 1931–2010: 1977–2010. Galatta Media. ISBN  978-81-921043-0-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Sundararaman (2007) [2005]. Raga Chintamani: Průvodce po Carnatic Ragas prostřednictvím tamilské filmové hudby (2. vyd.). Chennai: Pichhamal Chintamani. OCLC  295034757.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

externí odkazy