Římskokatolická diecéze Bosna - Roman Catholic Diocese of Bosnia
Diecéze Bosna (Latinský: Dioecesis Bosniensis) byl římský katolík diecéze které existovaly v Bosně mezi 11. a 15. stoletím a formálně existovaly až do roku 1773.[1][2]
Dějiny
Část série na |
katolický kostel v Bosně a Hercegovině |
---|
Dějiny Dějiny katolické církve v Bosně a HercegoviněHistorie vztahů mezi Bosnou a Hercegovinou a Svatým stolcemHistorické diecézeDiecéze DuvnoDiecéze SarsenterumDiecéze BosnaHistoričtí lidé JeromeVenantius ze Salony Historická sakrální architektura Cimská bazilikaKostel sv. Jana v Podmilačje |
Organizace Biskupská konference Bosny a HercegovinyDiecézeSeznam diecézíArcidiecéze VrhbosnaDiecéze Banja LukaDiecéze Mostar-DuvnoDiecéze Trebinje-Mrkan Školy Fakulta katolické teologie Sarajevo Papežská chorvatská vysoká škola Politický Chorvatské katolické hnutí jiný Vojenský ordinariát Bosny a Hercegoviny Apoštolská nunciatura |
Duchovenstvo |
Kontroverze |
|
Není přesně známo, kdy byla zřízena bosenská diecéze. Na základě sbírky historických dokumentů Provinciale Vetus, publikovaná v roce 1188, která ji zmiňuje dvakrát, jednou podřízena Arcidiecéze Split a jindy pod Arcidiecéze Ragusa Předpokládá se, že vznikl mezi lety 1060 a 1075.[3] V průběhu 12. století došlo k sporům mezi těmito dvěma arcidiecézami a dalšími dvěma, arcibiskupstvím Arcidiecéze Antivari a Arcidiecéze Kalocsa.[4] V roce 1244 byla udělena dotace farností Đakovo a Blezna králem Bela IV Maďarska vyjmenoval další farnosti diecéze, jmenovitě Vrhbosna, Neretva, Lepenica, Vidgossa (Vidušo ), Míle (téměř dnešní Visoko ), Lašva, Uskoplje, Brod (téměř dnešní Zenica ), Borač (téměř dnešní Rogatica ).[5][6]
Ve 13. a 14. století byli bosnickými biskupy hlavně Dominikán misionáři, kteří byli vysláni, aby bojovali proti šíření Bosenské církve.[7] Na přelomu 14 Františkáni také přišel se stejným účelem, nejprve v Usora a Soli, na žádost Stephen Dragutin ze Srbska.[8] Tyto dva řády se účastnily dlouhodobého sporu o kontrolu nad provincií, ve kterém nakonec zvítězili františkáni, avšak oslabená diecéze stále podlehla Osmanské dobytí Bosny v roce 1463.[9]
Během osmanské okupace neměl bosenský biskup žádnou účinnou kontrolu nad územím Bosny, spíše Františkánská provincie Bosna Srebrena zůstal primární nádobou katolicismu v této oblasti. V roce 1735 Svatý stolec založil apoštolský vikariát pro Bosnu a určil františkány jako apoštolské vikáře, kteří jej řídili, čímž formálně ukončili jurisdikci této diecéze nad Bosnou.
V roce 1773[1] papež Klement XIV formálně sjednotil diecézi s Diecéze Syrmia na žádost římské císařovny a královny Maďarska a Chorvatska, Marie Terezie. Změna z roku 1773 ji podřídila Arcidiecéze Záhřeb. V roce 1881 Arcidiecéze Vrhbosna byla postavena, která zahrnovala skutečné území Bosny. Dnešní diecéze Bosna (ovoakovo) a Srijem Arcidiecéze ovoakovo-Osijek.[10]
Biskupové z Bosny
12. století | ||||
---|---|---|---|---|
Z | Dokud | Držitel úřadu | Poznámky | |
C. 1141 | Vladislava | |||
C. 1151 | Milovan | |||
C. 1171 | Radogost | Také zaznamenáno jako Rhadagastus. | ||
13. století | ||||
Z | Dokud | Držitel úřadu | Poznámky | |
po roce 1209 | Dragonja | |||
po roce 1210 | Bratoslav | |||
1223 | C. 1233 | Vladimír | ||
1233 | 1239 | Bl. Ioannes Teutonicus | Dominikánský mnich, také zaznamenáno jako bl. Ivan Njemac. V roce 1239 rezignoval a vrátil se do kláštera. | |
1239 | C. 1272 | Ponsa | Dominikánský mnich, zaznamenaný také jako Povša. Postavil katedrálu svatého Petra ve vesnici Brdo (Vrhbosna ). Kvůli hrozbám Patarenes, Ponsa šla z Vrhbosny do Đakovo v roce 1252 a od té doby sídlo biskupa Bosny bylo hlavně v inakově. | |
C. 1272 | 1273 | Roland | ||
C. 1280 | Andrija Ugrin | Dominikánský mnich | ||
C. 1291 | C. 1299 | Tomo | ||
14. století | ||||
Z | Dokud | Držitel úřadu | Poznámky | |
C. 1301 | C. 1304 | Nikole | ||
1308 | 1314 | Grgur | Augustinián | |
1314 | 1316 | Benedikt Guiscard | ||
1317 | 1334 | Petar I. | Dominikánský mnich | |
1334 | 1336 | Sede vacante | ||
1336 | 1347 | Lovro Lorandov | ||
1347 | 1349 | Ivan II | ||
1349 | 1356 | Peregrin Saxon | Františkánský mnich | |
1356 | 1376 | Peter Siklósi | ||
1376 | 1382 | Dominiku | Dominikánský mnich | |
1382 | 1387 | Djuro | ||
1387 | 1407 | Ivan III Mrnjavić | ||
15. století | ||||
Z | Dokud | Držitel úřadu | Poznámky | |
1407 | 1410 | Sede vacante | ||
1410 | 1427 | Benedikt II. De Benedictis | ||
1427 | 1428 | Dionizije de Jakč de Kusely | ||
1428 | 1436 | Josip de Bezza | ||
1444 | 1454 | Rafaeli | ||
1454 | 1455 | Filip Gothali | ||
1455 | 1457 | Sede vacante | ||
1457 | 1459 | Pavao | ||
1459 | 1463 | Grgur II | Františkánský mnich
| |
1463 | 1465 | Sede vacante | ||
1465 | 1466 | Demetrije Čupor | ||
1468 | neznámý | Benedikt III Levey | ||
1486 | 1489 | Matija de Warda | ||
1489 | 1491 | Stjepan od Velike Luke | ||
1491 | 1493 | Luko | Také zaznamenán jako Lucas Szegedi, Hlavní soudce Maďarska (1502–1503), biskup Záhřebu (1500–1510). | |
1493 | 1501 | Gabrijel Polgar | Dominikánský mnich, zaznamenaný také jako Polner nebo Polver. | |
16. století | ||||
Z | Dokud | Držitel úřadu | Poznámky | |
1501 | 1516 | Mihalj Kešerić de Chybarth | ||
C. 1516 | neznámý | Donat a Turre | Také zaznamenáno jako Donato della Torre. | |
1524 | 1526 | Juraj II Paližna | ||
1526 | 1533 | Sede vacante | ||
1533 | Bernard Gentilis | |||
1533 | 1573 | Sede vacante | ||
1573 | 1583 | Anto Matković | Františkánský mnich, zaznamenaný také jako Antonio Poli de Mathaeis.[11] | |
1583 | 1588 | Sede vacante | ||
1588 | 1615 | Franjo Baličević | Františkánský mnich | |
17. století | ||||
Z | Dokud | Držitel úřadu | Poznámky | |
1615 | 1625 | Anto Matić Požežanin | ||
1625 | 1631 | Sede vacante | ||
1631 | 1635 | Ivan IV Tomko Mrnavić | ||
1635 | 1639 | Sede vacante | ||
1639 | 1644 | Toma V Mrnavić | ||
1645 | 1660 | Marijan Maravić | ||
1660 | 1669 | Sede vacante | ||
1669 | 1701 | Nikola III Ogramić | Františkánský mnich Chvíli žil a vládl v Bosně. Zavražděn 14. srpna 1701. | |
18. století | ||||
Z | Dokud | Držitel úřadu | Poznámky | |
1701 | 1703 | Sede vacante | ||
1703 | Petar III Stanko Crnković | |||
1703 | 1716 | Đuro Patačić od Zajezda | Také zaznamenán jako Juraj III. Patačić nařídil stavbu nové biskupské rezidence a nové katedrály. Svolal první synod diecéze Bosny v Đakově. | |
1716 | 1749 | Petar IV Bakić de Lach | ||
1749 | 1751 | Franjo III Thauzy | Přeloženo do Kalocsa | |
1751 | 1773 | Josip Antun Ćolnić | ||
9. července 1773 se diecéze Bosna spojila s diecézí Sirmio | ||||
Zdroje:[12][13] |
Reference
- ^ A b „Diecéze Bosna (Bosna)“ Catholic-Hierarchy.org. David M. Cheney. Citováno 29. února 2016
- ^ „Metropolitní arcidiecéze Đakovo – Osijek“ GCatholic.org. Gabriel Chow. Citováno 29. února 2016
- ^ OŠJ 1975, str. 134.
- ^ Napredak 1998, str. 718–736.
- ^ OŠJ 1975, str. 334.
- ^ Napredak 1998, str. 747–751.
- ^ Šanjek 1996, str. 54.
- ^ Napredak 1998, str. 755.
- ^ OŠJ 1975, str. 370.
- ^ „Arcidiecéze ovoakovo-Osijek“. Catholic-Hierarchy.org. David M. Cheney. Citováno 21. ledna 2015.
- ^ „Biskup Antonio Poli (de Mathaeis), O.F.M.“ Catholic-Hierarchy.org. David M. Cheney. Citováno 21. března 2016
- ^ „Povijest-Biskupi (historie-biskupové)“. vrhbosanska-nadbiskupija.org (v chorvatštině). Arcidiecéze Vrhbosna. Citováno 11. května 2013.
- ^ „Bosanska biskupija (Bosna a Hercegovina)“. vrhbosanska-nadbiskupija.org (v chorvatštině). Arcidiecéze Vrhbosna. Citováno 11. května 2013.
Zdroje
- Opći šematizam Katoličke crkve u Jugoslaviji 1974 (v chorvatštině). Záhřeb: Biskupská konference Jugoslávie. 1975.
- Povijest Bosne i Hercegovine od najstarijih vremena do godine 1463 (v chorvatštině). Já. Sarajevo: HKD Napredak. 1998.
- Šanjek, Franjo (1996). Kršćanstvo na hrvatskom prostoru. Pregled religiozne povijesti Hrvata (7.-20. St.) (v chorvatštině). Záhřeb: Kršćanska sadašnjost.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další zdroje
- Magyar katolikus lexikon I – XV. Főszerk. Diós István; szerk. Viczián János. Budapešť: Szent István Társulat. 1993–2010., Seznam biskupů: [1]
Souřadnice: 43 ° 51'34 "N 18 ° 25'32 ″ východní délky / 43,859411 ° N 18,425424 ° E