Roland de Margerie - Roland de Margerie

Roland de Margerie v roce 1964.

Roland Jacquin de Margerie (1899 - červenec 1990) byl francouzský diplomat.[1]

Byl synem diplomata Pierre de Margerie (1861-1942), který byl v roce 1914 generálním tajemníkem ministerstva zahraničních věcí a po první světové válce francouzským velvyslancem v Berlíně.

De Margerie studoval na École Libre des Sciences Politiques a zahájil diplomatickou kariéru jako tajemník francouzského velvyslanectví v Londýně před druhou světovou válkou v kanceláři Paul Reynaud.[1] Zúčastnil se konference Briare dne 11. června 1940 mezi francouzskými a britskými vůdci a napsal oficiální zprávu. Poté byl guvernérem Šanghajská francouzská koncese, a odešel v roce 1943 do francouzského vyslanectví v Pekingu.[2]

Po druhé světové válce hrál de Margerie důležitou roli při usmíření s Německem.[3] Byl velvyslanec v Bonnu v roce 1963 podepsáním Smlouva o Élysée mezi Charles de gaulle a Konrad Adenauer. Později se stal velvyslancem Francie v Svatý stolec v roce 1958, po smrti Papež Pius XII a volba Jan XXIII.

Je otcem Emmanuel de Margerie (1924-1991), také diplomat a velvyslanec Francie ve Španělsku, Velké Británii a Spojených státech, jezuitský teolog Bertrand de Margerie (1923-2003) a spisovatel Diane de Margerie (narozen 1927).[1]

Jeho rozsáhlé paměti byly vydány v roce 2012 (Roland de Margerie, Tous mes adieux sont faits, Mémoires inédits de Roland de Margerie, Edition en 5 volume préparée par Laure de Margerie-Meslay, New York, 2012).

Reference

  1. ^ A b C Reuters (19. července 1990). „Roland de Margerie, francouzský diplomat, 91 let“. The New York Times. Citováno 20. ledna 2013.
  2. ^ „Dénonciation des Français de Shanghai ralliés à la France Libre“ (francouzsky). Fondation de la France Libre. Archivovány od originál dne 21. dubna 2014. Citováno 20. ledna 2013.
  3. ^ Un ambassadeur dans les coulisses. Le rôle de Roland de Margerie en septembre 1962[trvalý mrtvý odkaz ]. Matthieu Osmont. Objeveno v periodiku „Dokumente - Documents. Revue du dialog franco-allemand“ č. 3, 2012, Dokumente Verlag, Bonn ISSN  0012-5172