Reuterská koncese - Reuter concession - Wikipedia

The Reuterská koncese byla smlouva podepsaná v roce 1872 mezi Baron Julius de Reuter (rozený Israel Beer Josaphat), britský bankéř a podnikatel, a Nasir al-Din Shah, Kadžarský král Persie. Koncese mu poskytla kontrolu nad perskými silnicemi, telegrafy, mlýny, továrnami, těžbou zdrojů a jinými veřejnými pracemi výměnou za stanovenou částku na 5 let a 60% veškerého čistého výnosu na 20 let. Ústupek byl tak obrovský, že se to líbí i imperialistům Lord Curzon charakterizoval to jako nejúplnější dotaci, jakou kdy cizinec získal nad kontrolou zdrojů v jakékoli zemi.^[1] Místní duchovenstvo bylo koncesí pobouřeno a v něm byli distribuováni letci Teherán prohlašuje, že za záležitosti země bude odpovědný Žid, baron Reuter, a že plánuje projít železnicí přes svatyni v jižním Teheránu. Duchovenstvo věřilo, že tento železniční plán je dílem Satana a přinese korupci muslimským zemím.^[2] Koncese se setkala nejen s domácím pobouřením ve formě místních protestů, ale ruská vláda byla vůči koncesi také nepřátelská.^[3] Pod obrovským tlakem Nasir al-Din Shah následně zrušil dohodu navzdory své zhoršující se finanční situaci. Ke zrušení koncese došlo také kvůli tomu, že britská vláda odmítla podpořit Reuterovy nereálné ambice. Zatímco koncese trvala přibližně rok, celý debakl položil základ pro vzbouří proti tabákové koncesi v roce 1890 jak prokázal, že jakýkoli pokus cizí moci o porušení Íránu Suverenita by rozzuřilo místní obyvatelstvo i soupeřící evropské mocnosti, v tomto případě ruskou vládu, která měla v regionu své vlastní zájmy.^[4]