Republikánství v Norsku - Republicanism in Norway - Wikipedia

Část série Politics na
Republikánství
Portál politiky

Republikánství v Norsko je hnutí, které má nahradit konstituční monarchie s republikán forma vlády. V zemi vždy vládl monarcha a nikdy nebyla republikou. Od roku 1905 a rozpuštění unie se Švédskem[1] vzniklo několik republikánských hnutí a myšlenek.

Dějiny

Norské království existuje již 1148 let. Podle norského lexikonu SNL se věří, že zemi spojilo jedno království Harald Hårfagre v roce 872. V tomto království nebyl žádný politický systém ani instituce.[2] V roce 1380 se země dostala do a unie s Dánskem a byl pod vládou dánského krále více než čtyři sta let.[3] V roce 1814 byla unie rozpuštěna a Norsko se stalo osobním unie se Švédskem. Tato unie byla rozpuštěna v roce 1905 a Norsko bylo samostatnou zemí. Norsko nemělo vlastního krále a norského předsedu vlády Christian Michelsen navrhl Švéd Princ Carl jako nový norský král. Země místo toho korunovala dánského prince Carla, který si změnil jméno na Haakon a stal se jím Norský král Haakon VII. Christian Michelsen byl vůdcem Liberální strana a jako republikán měl širokou podporu, ale považoval za příliš radikální navrhnout přechod do republiky.[1]

Norský předseda vlády Christian Michelsen.

Myšlenka na republiku dosáhla Norska po rozpadu unie s Dánskem téměř o sto let dříve. Francie poté přešla do republiky Napoleon zemřeli a norští autoři Bjørnstjerne Bjørnson a Arne Garborg na konci 19. století vyjádřily své názory na podporu republiky.[4] Začátek rozpadu unie se Švédskem na konci 19. století posílil nedůvěru v monarchii. Současný panovník v Norsku pocházel ze Švédska a členové parlamentu vyjádřili v roce 1905 nespokojenost s monarchií.[5] 44 z těchto členů podepsalo 16. října 1905 petici na podporu republiky.[6] K rozpuštění unie mezi Norskem ve Švédsku došlo v červnu 1905, tři měsíce před republikánskou peticí. Christian Michelsen byl důležitý pro rozhodnutí vyřešit unii. Byl republikánem, ale chtěl si udržet monarchii a chtěl krále buď ze Švédska, nebo z Dánska. Řekl norskému parlamentu o svých plánech požádat švédského prince Carla, aby se stal norským králem. Kromě svých členů vlády nikomu neřekl o svém plánu požádat dánského prince Carla, aby se stal novým norským králem. Parlament nehlasoval proti nabídce dát korunu švédskému princi Carlovi. Král Oscar II Švédska odmítl nabídku z Norska a nechtěl svého syna na norský trůn. Michelsen kontaktoval dánskou královskou rodinu a dánský princ Carl nabídku přijal, pokud ho norská vláda a lidé chtěli za krále.[5]

Dánský princ Carl poté, co si změnil jméno na Haakon a stal se králem Haakon VII Norska.[7]

V roce 1905 se norský parlament skládal ze 117 zástupců. Umírnění z levicové strany spojili své síly s celou konzervativní stranou a vedl je předseda vlády Michelsen.[4] The Michelsenova skříňka byl republikán, ale podporoval dánského prince Carla. Předseda vlády hrozil rezignací, pokud nebude dánský princ zvolen norským králem.[8] 9. října 1905 navrhlo deset mužů z Liberální strany republiku jako formu vlády. Získali více příznivců a stali se celkem 24 muži. Skupina 24 mužů byla nazývána republikány (v norštině: venstrerepublikanerne). Další skupinu republikánů v parlamentu tvořilo pět mužů z Labouristické strany. V norském parlamentu bylo v té době celkem osmdesát až sto republikánů.[4] Michelsen získal podporu v jeho misi korunovat prince Carla Dánského za krále Norska. Michelsen se ve svém kabinetu setkal s odporem parlamentu a politiků. Členové parlamentu, který podporoval republiku, tvrdili, že Norsko bylo od rozhodnutí opustit unii se Švédskem v pořádku bez krále. Ministr financí Gunnar Knudsen raději rezignovat, než jít spolu s Michelsenovým plánem dát korunu dánskému princi Carlu. Premiér Michelsen se chtěl pokud možno vyhnout referendu.[5] Monarchisté v parlamentu a republikáni, kteří podporovali Michelsena a dánského prince Carla, se báli, že Norsko jako republika bude představovat hrozbu pro ostatní evropské monarchie. Zbývající republikáni v parlamentu tento názor nesdíleli a navrhli referendum o urovnání případu. Levicové organizace tento návrh podpořily a lidé v něm byli předvedeni Oslo. Monarchisté to neviděli jako hrozbu.[4]

Zprávy o debatě republika proti monarchii dosáhly Kodaň.[8] Dánský ministr zahraničních věcí Frederik Raben-Levetzau kontaktoval předsedu vlády Michelsena, aby zajistil, že Norové podporují dánského prince.[4] Švédský král Oscar II varoval dánského prince před Nory a matkou dánského prince Korunní princezna Louise varoval ho, že si vezme korunu bez výsledků referenda.[5] Dánský princ Carl se nechtěl stát králem, ledaže by to chtěli norští lidé. A referendum se konalo 12. a 13. listopadu 1905. Většina hlasovala pro monarchii a pro prince Carla. Za republiku hlasovalo celkem 69 264 a za monarchii 259 563. Opozice proti monarchii byla nejsilnější v kraji Telemark. V Telemarku existovalo radikální hnutí, které bylo protidánské a postavilo se proti monarchii. Telemark byl jediný kraj s několika obcemi, kde většina hlasovala pro republiku.[8]

Veřejný názor

Král Harald V. a královna Sonja na premiéře filmu Kon-Tiki v Oslu.

V roce 2013 zpravodajská agentura TV 2 zeptal se norského lidu, co si myslí o monarchii a o jednotlivých panovnících. 91% lidí, kteří byli požádáni, tomu věřilo Král Harald odvedl dobrou práci jako norský král a 80% tomu věřilo Královna Sonja odvedl dobrou práci jako norská královna. Většina lidí, kteří byli požádáni, věřila, že královna Sonja je pro krále Haralda ve vztahu k poradenství, radám a podpoře velmi důležitá. Navíc 13% věřilo, že král by měl abdikovat nechat svého syna Korunní princ Haakon být korunován za krále, než jeho otec zemře, a 75% věřilo, že by král neměl abdikovat.[9]

V poslední době byla monarchie a královská rodina kritizována norským lidem. Podle NRK Princezna Märtha Louise se říká, že její titul princezny z Norska používala z komerčních důvodů. V roce 2002 se princezna vzdala svého titulu „Její královská výsost“ a již neobdržela jmění jako zbytek královské rodiny. V květnu 2019 získala kritiku od norského sociálního komentátora Vebjørna Selbekka poté, co propagovala podnikání svého partnera. Selbekk říká NRK, že je přesvědčen, že využívá svého titulu princezny z Norska a používá jej pro marketingové účely. Selbekk věří, že to dává norským lidem více důvodů k nelibosti nad monarchií, protože to staví královskou rodinu do špatného světla.[10]

Organizace s názvem Norská republikánská unie (v norštině: Den Norske Republikanske Forening) se snaží zbavit monarchie a učinit z Norska republiku. Organizace na svých webových stránkách uvádí, že pozice hlavy státu je příliš důležitá na to, aby ji bylo možné zdědit. Na webu organizace jsou odkazy na články o podpoře republiky a informace o tom, proč by republika mohla být lepší než monarchie.[11]

Návrhy na změnu

V roce 2012 Hallgeir H. Langeland, Snorre Serigstad Valen, Eirin Sund, Truls Wickholm, Marianne Marthinsen a Jette F. Christensen navrhl ústavní změnu. Ústavní změnou, kterou chtěli, bylo zavedení republikanismu v Norsku. V ústavním návrhu zákona uvedli, že by neměly být děděny žádné mocenské pozice, a proto věřili, že monarchie není vhodná demokratický země jako Norsko. Návrh zákona prostřednictvím sbírání podpory neprošel.

Proces návrhu

  1. Parlament by požádal výkonnou část vlády, aby navrhla alternativy, jak by se země stala republikou. Budou muset v návrhu osvětlit hlavní faktory nového republikánského státu.
  2. Exekutiva by pak musela rozhodnout o hlavních faktorech, které by vytvořily novou republiku, a schválit je.
  3. Změna ústavy k přijetí republikánské formy vlády by poté vstoupila v platnost od 1. ledna následujícího roku. K tomu by došlo po referendu.[12]

Anketa z roku 2019

V lednu 2019 různí členové Storting (Parlament) hlasoval pro nebo proti monarchii a králi. Celkem 20% parlamentu hlasovalo proti monarchii a za republiku (36 členů). Níže je uveden seznam různých členů, kteří hlasovali pro republiku a od které strany patří:

Poslanci, kteří v lednu 2019 hlasovali pro republiku[13]
Politická stranaNázvy členů
Dělnická stranaMarianne Marthinsen, Torstein Tvedt Solberg, Martin Henriksen,

Kristian Torve, Jorodd Asphjell, Kirsti Leirtrø, Julia Wong,

Åsmund Aurkrust, Anette Trettebergstuen, Eirik Sivertsen,

Åsunn Lyngedal, Tuva Moflag, Lise Christoffersen, Ruth Grung

Konzervativní stranaCamilla Strandskog, Heidi Nordby Lunde
Socialistická levicová stranaFreddy Andre Øvstegård, Kari Elisabeth Kaski, Olivia Corso

Salles, Solfrid Lerbekk, Torgeir Knag Fylkesnes, Larsi

Haltbrekken, Arne Nævra, Karin Andersen, Audun Lysbakken,

Mona Fagerås, Sheida Sangtarash

Liberální stranaGuri Melby, Carl-Erik Grimstad, Grunde Almeland, Jon Gunnes,

Terje Breivik, Ketil Kjenseth

Progress PartySivert Bjørnstad
Strana zelenýchUne Bastholm
Červená stranaBjørnar Moxnes

Pozice politických stran

Dělnická strana

V roce 2016 členové parlamentu hlasovali pro nebo proti změně formy vlády, kterou by Norsko mělo mít. The Zástupce vůdce z Dělnická strana, Hadia Tajik hlasoval pro republiku. Vůdce strany, Jonas Gahr Støre, řekl deníku VG, že členům strany bylo vždy umožněno hlasovat v souladu s jejich vlastními názory na určité věci, i když to bylo v rozporu s obecným názorem strany. Vůdce strany dále v rozhovoru prohlásí, že podporuje monarchii a strana podporuje monarchii, i když několik mladších členů věří něčemu jinému.[14]

V roce 2019 členové parlamentu hlasovali znovu a Støre poznamenal, že královská rodina má stále podporu Labouristické strany. Znovu uvedl, že členové strany mohou v souvislosti s touto otázkou hlasovat, jak se jim líbí, a že méně než třetina strany hlasovala pro republiku ukazuje, že strana stále podporuje královskou rodinu a monarchii jako formu vlády.[13]

Socialistická levicová strana

The Socialistická levicová strana zahrnul do agendy politické strany online, že si přejí odstranit monarchii. Chtějí, aby se Norsko stalo republikou, a věří, že by se nemělo zdědit žádné mocenské postavení.[15]

Liberální strana

Liberální strana věří, že by nemělo být děděno žádné mocenské postavení a že o potenciální změně ve formě vlády od monarchie k republice bude muset rozhodnout lid prostřednictvím referenda.[16]

Center Party

The Center Party uvedla na své stranické platformě, že monarchie je důležitým sjednocujícím a kulturním symbolem Norska, a že strana tím podporuje zachování monarchie.[17]

Konzervativní strana

The Konzervativní strana člen Bente Stein Mathisen řekl tiskové agentuře TV 2 v roce 2019 věří konzervativní strana tradici a institucím, které stále fungují. Nevidí důvod, proč nahradit monarchii republikou.[13]

Křesťanskodemokratická strana

Stejně jako konzervativní strana, i Křesťanskodemokratická strana chce chránit monarchii. Věří, že monarchie má pro zemi stále přínosnou hodnotu, a nevidí důvod ji zrušit.[18]

Červená strana

Červená strana věří, že monarchie je nedemokratická. Strana chce, aby se Norsko stalo republikou.[19]

Reference

  1. ^ A b Sejersted, Francis (09.04.2019), „Unionsoppløsningen i 1905“, Uchovávejte norské leksikon (v norštině), vyvoláno 2019-05-15
  2. ^ Bandlien, Bjørn; Solberg, Bergljot; Røvik, Sissel (2019-02-19), "vikingtiden", Uchovávejte norské leksikon (v norštině), vyvoláno 2019-05-15
  3. ^ "dansketiden", Uchovávejte norské leksikon (v norštině), 2018-12-27, vyvoláno 2019-05-15
  4. ^ A b C d E Brochmann, Jo Toft (2014). „Monarki eller republikk i 1905 - Analyse av stortingsdebatten“ Angaaende Norges fremtidige statsform"". Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  5. ^ A b C d Andersen, Roy (2005). „Republikk eller monarki? Forfatningsspørsmålet i 1905“. Sosiologi i dag (v norštině). 35 (3). ISSN  1893-4617.
  6. ^ Skre, Arnhild. „Sterk støtte til republikk i 1905“. Aftenposten (v norštině Bokmål). Citováno 2019-05-29.
  7. ^ „Haakon 7“, Uchovávejte norské leksikon (v norštině), 2019-02-07, vyvoláno 2019-05-29
  8. ^ A b C Knudsen, Sjur Øverås (2017-02-19). „Her ville vi ikke ha konge“. NRK (v norštině Bokmål). Citováno 2019-05-15.
  9. ^ AS, TV 2. „Dette mener vi om de kongelige“. TV 2 (v norštině Bokmål). Citováno 2019-05-15.
  10. ^ Hirsti, Kristine (2019-05-13). "Kritiserer" The Princess and The Shaman ": - Bruker rått det at hun er kongelig". NRK (v norštině Bokmål). Citováno 2019-05-28.
  11. ^ „Norge som republikk“. republikk.no. Citováno 2019-05-28.
  12. ^ "Bakgrunn". Stortinget (v norštině). 2012-09-28. Citováno 2019-05-29.
  13. ^ A b C AS, TV 2. „Disse stortingspolitikerne vil avsette kong Harald“. TV 2 (v norštině Bokmål). Citováno 2019-05-15.
  14. ^ „Støre forsvarer konge-motstanden i Arbeiderpartiet“. www.vg.no (v norštině). Citováno 2019-05-15.
  15. ^ „Demokrati og folkestyre | SV“ (v norštině). Citováno 2019-05-16.
  16. ^ „Makten må utgå fra folket, og flere må få stemmerett“. Venstre (v norštině Bokmål). Citováno 2019-05-16.
  17. ^ „SENTERPARTIETS PRINSIPP- OG HANDLINGSPROGRAM 2013 - 2017“. Senterpartiet (v norštině Bokmål). Citováno 2019-11-09.
  18. ^ „Folkestyre bygget nedenfra“. Kristelig Folkeparti. Citováno 2019-05-16.
  19. ^ "Monarki". Rødt.č (v norštině). Citováno 2019-05-28.