Vynesení (zákon) - Rendition (law)

v zákon, ztvárnění je „předání“ nebo „předání“ ze dne osob nebo vlastnictví, zejména od jednoho jurisdikce jinému. Pro zločince podezřelí, vydání je nejběžnějším typem ztvárnění. Vydání lze také chápat jako akt předání po podání žádosti o vydání.

Vydáním se může také rozumět akt podání, tj. Doručení, soudního rozhodnutí nebo vysvětlení řady událostí jako obžalovaného nebo svědka. Může to také znamenat výkon soudního příkazu nařízenými stranami. Ale mimořádné ztvárnění je odlišný od deportace i vydání a je ze své podstaty nezákonný.[1]

Spojené státy

Mezistátní ztvárnění

Hlavní článek: Mezistátní interpretace

Vykreslování mezi státy vyžaduje Článek čtyři, část druhá z Spojené státy Ústava; tato část je často nazývána doložka o ztvárnění.

Každý stát má předpokládanou povinnost vydávat podezřelé na žádost jiného státu, jak je uvedeno v plná víra a úvěr doložka. The nejvyšší soud zavedl určité výjimky; stát může například umožnit, aby jeho vlastní soudní řízení proti podezřelému mělo přednost. Byla založena v roce Kentucky v. Dennison[2] že mezistátní vydání a vydání nebyly federální soudní příkaz; to znamená, že stát nemůže požádat federální soudy, aby jiný stát vyhověl jeho žádosti o vydání, pokud se stát, který žádost obdržel, rozhodl tak neučinit. Pokud stát nepožádal o federální zásah, ale spoléhal se na jiný argument pro vydání, spor Hatfield / McCoy vytvořil případ Mahon v. Spravedlnost,[3] držení není „mezi státy, v nichž lze osobu obžalovanou z trestného činu v jednom státě předat orgánům jiného státu, aniž by byl z tohoto státu unesen“, není soucit.[3] Zákon o jednotném vydávání může tento výsledek zrušit v těch státech, které jej přijaly.[4]

Ve výjimečných případech, obvykle zahrnujících trest smrti, státy odmítly nebo zpozdily vydávání. V roce 1987 to bylo zrušeno Portoriko v. Branstad,[5] byl tedy založen federální zájem na řešení sporů o mezistátní vydávání. Právo na odmítnutí vydání však nebylo zrušeno.

Vydání pro uprchlíky, kteří jsou obviněni z trestného činu, běžně požadují státní nebo krajští prokurátoři. Formální mezistátní vydání bude zahrnovat oba guvernéry státu. Jiné postupy mohou zahrnovat upuštění od dokumentačních formalit před vydáním uprchlíka. Podle zákona o jednotném vydávání přijatém ve 48 státech, Portoriku a na Panenských ostrovech (nikoli však v Mississippi a Jižní Karolíně) se rozlišuje mezi uprchlíky, kteří byli v době spáchání trestného činu v náročném stavu, a těmi, kteří nebyli dříve přítomni není tak údajné. První typ je podle ústavy Spojených států povinný. Méně častý druhý typ umožňuje určitou gubernatoriální diskrétnost. Tyto případy mohou zahrnovat špatné kontroly nebo nezaplacení výživného, ​​ale stále musí jít o trestní věci.

Lovci odměn a dluhopisy kdysi měli neomezenou moc zajímat uprchlíky, a to i mimo stát, kde po nich soudy pátrali. Když takovou osobu vydají, považuje se to za vydání, protože to nezahrnuje zásah soudního systému ve stavu zajetí. Podle novějšího zákona není lovcům odměn legálně povoleno jednat mimo stát, kde došlo k trestnému činu, ale k případům vydávání stále dochází kvůli finančním zájmům dluhopisů na vrácení uprchlíka a zotavení z propadnutí kauce. Formálně by tyto případy na útěku měly být předány státu k provedení podle zákona o jednotném trestním vydávání (1936) a zákona o jednotném vydávání a vydávání (1980), je-li známa poloha uprchlíka, nebo United States Marshals Service, když není.

Před pokusem o zadržení uprchlíka na kauci ve státě Kalifornie, který uprchl na kauci z jiného státu, musí lovec odměn nebo kauční dlužník dodržovat ustanovení uvedená v kalifornském trestním zákoníku, oddílu 847.5.

Kalifornský trestní zákoník, část 847,5. Uprchlík byl přijat do kauce v jiném státě; přísežné prohlášení; sluch; zatykač; objednávka na vrácení

Pokud byla osoba přijata k propuštění na kauci v jiném státě, unikne jí z kauce a je v tomto státě přítomen, může složka kauce nebo jiná osoba, která je kaucí pro takového uprchlíka, podat žalobu u soudce v kraji, kde je uprchlík přítomen s uvedením jména a místa pobytu uprchlíka, trestného činu, z něhož byl údajný uprchlík obviněn nebo za který byl odsouzen, času a místa trestného činu a údajů, v nichž uprchlík porušil podmínky své kauce, a může požádat vydání zatýkacího rozkazu na útěk uprchlíka a vydání, po vyslechnutí, rozkazu zmocňujícího příslušníka k návratu uprchlíka do jurisdikce, z níž unikl kauci. Soudce může pod přísahou požadovat další důkazy, které považuje za nezbytné k rozhodnutí věci. Pokud dojde k závěru, že existuje pravděpodobný důvod domnívat se, že osoba, která je údajně uprchlíkem, je taková, může vydat zatykač. Soudce o tomto postupu uvědomí okresního právníka a nařídí mu, aby případ vyšetřil a zjistil skutkový stav věci. Je-li k němu uprchlík předán na základě zatykače, soudce určí čas a místo pro jednání a uvědomí uprchlíka o jeho právu na obhajobu a při jednání předložit důkazy. Dokud bude slyšet, může uprchlíka přiznat kauci. Na jednání se dostaví okresní advokát. Je-li soudce po vyslechnutí uspokojen z důkazů, že je osoba na útěku, může vydat příkaz pověřující příslušnou osobu vrátit uprchlíka jurisdikci, z níž unikl kauci. Dlužník nebo jiná osoba, která je propuštěna na kauci pro uprchlíka, který byl přijat do kauce v jiném státě a která vezme uprchlíka do vazby, s výjimkou rozhodnutí vydaného podle tohoto oddílu, je vinna z přestupku.

Existují zvláštní ustanovení pro místopřísežné mírové důstojníky, pokud jde o zadržení uprchlíka ve státě Kalifornie, který uprchl z jiného státu, jak je uvedeno v kalifornských částech trestního zákoníku 1551 a 1551.1

Kalifornský trestní zákon, oddíl 1551 Stížnost proti uprchlíkovi; soudní rozkaz; přiložení ověřené kopie stížnosti a čestného prohlášení k povolení

(a) Kdykoli je kterákoli osoba v tomto státě obviněna z ověřené stížnosti u kteréhokoli soudního dvora tohoto státu ze spáchání trestného činu v kterémkoli jiném státě nebo z důvodu usvědčení z trestného činu v tomto státě a útěku z vězení, nebo porušil podmínky jeho propuštění na kauci, podmínku nebo podmínečné propuštění; nebo (b) kdykoli je podána stížnost u kteréhokoli soudce v tomto státě, který stanoví čestné prohlášení jakékoli důvěryhodné osoby v jiném státě, že v tomto jiném státě byl spáchán trestný čin a že obviněný byl v tomto státě obviněn ze spáchání trestný čin nebo že obviněný byl v tomto státě odsouzen za trestný čin a unikl z kauce, probace nebo podmínečného propuštění a má se za to, že je v tomto státě; poté soudce vydá rozkaz namířený na kteréhokoli mírového důstojníka, který mu velí, aby zadržel osobu v něm uvedenou, ať už je kdekoli v tomto státě nalezena, a aby byl postaven před téhož nebo jiného soudce, který je k dispozici nebo k němu má přístup místo zatčení. K zatýkacímu rozkazu bude přiložena ověřená kopie přísahy nebo stížnosti a čestného prohlášení, na které je rozkaz vydán.

Kalifornský trestní zákon, oddíl 1551.1 Zatčení bez zatykače; důvody; zajetí před soudcem; stížnost

K zadržení osoby může oprávněně dojít i jakýmkoli mírovým důstojníkem bez povolení, a to na základě přiměřených informací o tom, že obviněný je obviňován před soudy jakéhokoli jiného státu z trestného činu trestaného smrtí nebo odnětím svobody na dobu delší než jeden rok, že osoba byla odsouzena za trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody na dobu delší než jeden rok, a poté unikla z vězení nebo porušila podmínky své kauce, probace nebo podmínečného propuštění. Je-li takto zatčen, obviněný bude předveden před soudce se vší možnou rychlostí a bude proti němu podán stížnost pod přísahou, která stanoví důvod k zatčení, jak je uvedeno v § 1551.

Ztvárnění bylo neslavně používáno k opětovnému získání uprchlí otroci, kteří podle ústavy a různých federálních zákonů neměli prakticky žádná lidská práva. Jako hnutí za zrušení rostly, severní státy stále více odmítaly vyhovět nebo spolupracovat s vydáním uprchlých otroků, což vedlo k Zákon o uprchlém otrokovi z roku 1850. Tato nespolupráce stála za dlouhodobou zásadou odmítnutí, která se vrátila až v rozhodnutí z roku 1987.

Nepravidelné ztvárnění

Americké použití „nepravidelného vydávání“ je známou alternativou k vydávání a jedná se o stejný proces jako mimořádné vydávání. Zahrnuje to únos nebo podvod. Podle názoru Spojených států únos obžalovaného v zámoří a jeho vrácení do Spojených států k soudu neodstraní jurisdikci amerických soudů, ledaže by příslušná smlouva o vydání výslovně vyžadovala tento výsledek.[6]

Ukázkové případy

Toto není neúplný seznam některých údajných příkladů nepravidelného vydávání.

  • John Surratt, 1866

Spojené státy vykonávaly extrateritoriální jurisdikci John Surratt, možný spoluspiklenec při atentátu na prezidenta Abraham Lincoln. Muži zákona vrátili Surratta do Spojených států I 1866 poté, co uprchl do Alexandrie, Egypt.

  • Frederick Ker, 1886

A Pinkerton činidlo, Henry Julian, byl najat federální vládou, aby sbíral larcenisty Frederick Ker, který uprchl do Peru. Ačkoli měl Julian potřebné dokumenty o vydání, zjistil, že kvůli nedávné chilské vojenské okupaci Limy neexistuje žádný úředník, který by jeho žádosti vyhověl. Místo toho, aby se Julian vrátil domů s prázdnými rukama, unesl uprchlíka s pomocí chilských sil a umístil ho na americké plavidlo směřující zpět do Spojených států.[7]

  • Shirley Collins, 1952

Shirley Collins byl unesen z autobusového nádraží v Chicago, Illinois kvůli podezření z případu vraždy v Michigan. Úřady z Michiganu odjely do Illinois a násilně unesly obžalovaného, ​​aby ho vzal zpět do Michiganu, aby byl souzen za vraždu. Tvrdil, že byl chicagskými úřady násilně zadržen, spoután a blackjackován (zasažen krátkým koženým klubem). Když byl převezen na policejní oddělení v Chicagu, byl mu odepřen právní zástupce a byl znovu uvězněn, když se odmítl vrátit do Michiganu, aby byl souzen, tentokrát to byly orgány v Michiganu a Chicagu.

  • Francisco Toscanino, 1974

Francisco Toscanino byl násilně unesen z Itálie a odvezen zpět do USA kvůli obvinění ze záměru pašovat narkotika do Spojených států. Uruguayská policie Itala násilím unesla a poskytla americkým úřadům.

  • Julio Juventino Lujan, 1975

V Lujanu byl obžalovaný unesen do cizí země a předán do Spojených států, aby čelil stíhání za porušení omamných látek. Lujan napadl jurisdikci soudu nad jeho osobou na základě způsobu, jakým byl zadržen.

Davis byl uprchlíkem ze Spojených států více než 10 let, když byl unesen ve Venezuele polovojenskými silami a předán Vnitřní bezpečnost Spojených států na letišti a odletěl do Miami a předal se k US Marshals Service za rozsudek z jeho původních obvinění z drog.[8]

Mimořádné ztvárnění

Hlavní článek: Mimořádné ztvárnění

Lidská práva skupiny obvinily, že mimořádné vydávání je porušením článku 3[9] z Úmluva OSN proti mučení (UNCAT), protože podezřelí jsou převezeni do zemí, kde mučení během výslechu zůstává běžné,[10] obcházel tak ochranu, kterou by zajatci požívali ve Spojených státech nebo v zemích, které se řídí podmínkami UNCAT. Jeho zákonnost je stále velmi kontroverzní, protože Spojené státy používání mučení postavily mimo zákon a Ústava USA záruky řádný proces. Poskytnutým podezřelým je odepřeno řádné řízení, protože jsou zatčeni bez obvinění a zbaveni legality právník, a nelegálně převedeny do a třetí svět země s úmyslem a účelem usnadnit mučení a další vyšetřovací opatření, která by byla v USA nezákonná.

Jiná použití

Dvě skupiny "reformních škol", Aspen Education Group a WWASP, byli obviněni z používání dodavatele k únosu teenagerů z jejich domovů nebo na veřejnosti k jejich přepravě do zařízení po celém světě. Mnoho mladých lidí, kteří strávili čas na těchto školách, hovořilo o únosu během noci, pobytu venku s přáteli a (v jednom případě) pobytu v domě svého přítele. Nejznámější z těchto společností se jmenuje Strawn Support Services a má agenty pracující ve všech státech USA i v latinskoamerických zemích, kde sídlí školy WWASP. Tito agenti během přepravy často nosí zbraně, jako jsou tasery, palcát a příležitostně střelné zbraně.

Viz také

Reference

  1. ^ Khan, Ali. „Partners in Crime: Friendly Renditions to Muslim Torture Chambers“. Counterpunch přes Social Science Electronic Publishing. SSRN  937130. Chybějící nebo prázdný | url = (Pomoc)
  2. ^ Kentucky v. Dennison 65 USA 66 (1860)
  3. ^ A b Mahon v. Spravedlnost - 127 US 700 (1888)
  4. ^ Nejvyšší soud USA Portoriko v. Branstad483 USA 219 (1987)
  5. ^ Zpráva CRS pro Kongres. Vydávání do a ze Spojených států: Přehled zákona a nedávných smluv. Stránka CRS-35. Publikováno 3. srpna 2007. Citováno 10. srpna 2015.
  6. ^ http://scholarship.law.nd.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1182&context=jleg
  7. ^ Davis, Dan „Tito“ a Conti, Peter. Gringo: Život na hraně jako mezinárodní uprchlík. Full Court Press, 2016, s. 303.
  8. ^ Článek 3 úmluvy UNCAT „1. Žádný smluvní stát nevyhostí, nevrátí („ refouler “) ani nevydá osobu do jiného státu, existují-li závažné důvody domnívat se, že by mu hrozilo mučení. 2. Pro účely při rozhodování o tom, zda takové důvody existují, vezmou příslušné orgány v úvahu všechny relevantní úvahy, včetně případné existence důsledného vzorce hrubého, zjevného nebo hromadného porušování lidských práv v daném státě. ““
  9. ^ Solomon, Jay (2009-03-13). „USA se dohodly na vyslání vězňů do Saúdské Arábie - WSJ.com“. Online.wsj.com. Citováno 2012-05-31.

externí odkazy