René van der Linden - René van der Linden - Wikipedia
Pierre René Hubert Marie "Rene" van der Linden (narozen 14. prosince 1943) je v důchodu holandský politik a diplomat Katolická lidová strana (KVP) a později Křesťanskodemokratická výzva (CDA) strana a ekonom.
Van der Linden se přihlásil na Katolická univerzita Brabant v červnu 1964 obor v Ekonomika a získání bakalář ekonomie v červnu 1966 a pracoval jako výzkumný pracovník před promocí s Master of Economics v červenci 1970. Van der Linden pracoval jako učitel ekonomie v Tilburg od dubna 1969 do července 1971. Van der Linden pracoval jako státní úředník pro oddělení kvality potravin v Ministerstvo zemědělství a rybolovu od července 1971 do ledna 1973 a sloužil jako Náčelník štábu pro Evropský komisař Nizozemska od ledna 1973 do ledna 1977 sloužil pod Pierre Lardinois od ledna 1973 do ledna 1977 a pro Henk Vredeling od ledna 1977 do června 1977.
Van der Linden byl zvolen jako Člen Sněmovny reprezentantů po volby v roce 1977, nástupu do funkce dne 8. června 1977 sloužící jako frontbencher a tiskový mluvčí pro Evropské záležitosti a zemědělství a zástupce mluvčího pro Zahraniční styky a Benelux. Po volby v roce 1986 Van der Linden byl jmenován jako Státní tajemník pro zahraniční věci v Cabinet Lubbers II, nástupu do funkce dne 14. července 1986. Dne 9. září 1988 Van der Linden rezignoval na základě závěrů a parlamentní dotaz hlásit do a cestovní pas vyšetřování podvodů, které nezvládl jeho předchůdce jako státní tajemník pro zahraniční věci Wim van Eekelen který pak sloužil jako Ministr obrany a který odstoupil o čtyři dny dříve, 6. září 1988. Van der Linden se vrátil jako člen sněmovny po jmenování Jeltien Kraaijeveld-Wouters tak jako Starosta města Hilversum, která se ujala funkce dne 29. listopadu 1988 a znovu sloužila jako frontbencher předsedající parlamentní výbor pro zahraniční věci a mluvčí pro zahraniční věci, evropské záležitosti, zemědělství a Benelux. V prosinci 1997 Van der Linden oznámil, že nebude kandidovat na volby v roce 1998 a pokračoval ve službě až do konce volebního období 19. května 1998. Van der Linden zůstal aktivní v národní politice, byl zvolen jako Člen Senátu po Senátní volby v roce 1999, která se ujala funkce dne 8. června 1999 a sloužila jako frontbencher předsedající parlamentní výbor pro evropské záležitosti a mluvčí pro zahraniční věci a zástupce mluvčího pro zemědělství a Benelux. Van der Linden také sloužil jako Předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy od 1. ledna 2005 do 1. ledna 2008. Van der Linden rovněž aktivně působil v soukromý sektor a veřejný sektor a obsadil řadu křesel jako ředitel společnosti a neziskový ředitel v několika představenstvech a dozorčích radách (Atlantické sdružení, Robeco, Oxfam Novib, Trilaterální komise, Akkerbouw, Van Lanschot a Ústav mezinárodních vztahů Clingendael ). Van der Linden také pracoval jako výkonný ředitel obchodního sdružení pro Konfederace průmyslu a zaměstnavatelů (VNO-NCW) a jako správce vzdělávání pro Maastrichtská škola managementu sloužící jako předseda Vzdělávací rada od října 1999 do listopadu 2016. Van der Linden byl nominován jako Předseda senátu po jmenování Yvonne Timmerman-Buck jako Člen Státní rady, který sloužil od 6. října 2009 do 28. června 2011. V listopadu 2014 Van der Linden oznámil, že nebude kandidovat na Senátní volby 2015 a nadále sloužilo až do konce volebního období dne 9. června 2015.
Vzdělávání
Ekonomika: mezinárodní správní studia na Katolické fakultě ekonomiky v Tilburgu (1966–1970), (nyní známá jako Tilburg University )
Kariéra
- Člen prvního senátu (senátu) Generální státy Nizozemska (1999–2015)
- Předseda prvního senátu (senátu) Generální státy Nizozemska (od roku 2009 do roku 2011)
- Předseda Výbor pro evropskou spolupráci prvního senátu generálních států (od roku 2002 do roku 2009)
- Člen druhého senátu generálních států Nizozemska (1977–1986 a 1988–1998)
státní tajemník pro zahraniční věci odpovědné za evropské záležitosti (1986–1988)
- Člen kabinetu evropského komisaře Pierre Lardinois (1973–1977) a evropský komisař Henk Vredeling (1977)
- Státní zaměstnanec, ministerstvo zemědělství a rybolovu v Nizozemsku (1971–1973)
- Učitel ekonomie (1969)
Další aktuálně přidělené příspěvky
- Parlamentní shromáždění Rady Evropy Člen (PACE) (od roku 1989)
- Člen parlamentního shromáždění Západoevropská unie (WEU)
- Člen výkonné rady nizozemské konfederace zaměstnavatelů
- Člen představenstva Kerk en Nood (Církev a potřeba)
- Předseda Maastrichtská škola managementu (od roku 1999)
- Člen představenstva několika sdružení v odvětví zemědělství
Stranícké politické příspěvky
Předseda skupiny EPP / CD v Parlamentním shromáždění Rady Evropy (PACE) (1999–2005) a místopředseda (1989–1999) Druhý místopředseda křesťansko-demokratické politické skupiny, CDA, druhá komora států Nizozemska (1982–1986) člen stranické exekutivy CDA Člen exekutivy strany bývalý Populární katolická strana, (KVP) a místopředseda mládežnické sekce KVP
Další dříve přidělené příspěvky
- Předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy (2005–2008)
- Předseda nizozemské delegace v PACE (2003–2005)
- Delegovaný zástupce prvního senátu generálních států Nizozemska při Úmluvě o budoucnosti Evropské unie
- Patron Stichting Lisboa, děti bez domova v Portugalsku (1995)
- Předseda poradního výboru národní školy překladatelů a tlumočníků, Rijkshogeschool Opleiding tolk-vertaler (1990)
- Poradce kombinovaných obchodních komor v Limburgu (1989 a 1992)
- Člen Poradní meziparlamentní rada Beneluxu (1977–1986)
- Člen představenstva Nizozemské organizace pro mezinárodní pomoc, NOVIB,
- Předseda několika kulturních nadací
Van der Linden byl ministrem zahraničních věcí v nizozemském kabinetu Lubbers II. Byl zodpovědný za fiasko pasu, které bylo způsobeno ministerskou neschopností (holandský: paspoortaffaire).
Kontroverze
Kontroverzní tvrzení o otázkách občanství v pobaltských zemích
Během a tisková konference v Tallinnu dne 19. září 2007 následovala kontroverze, když Linden obvinila Estonsko nepovolení účasti občanům, kteří nejsou občany místní volby.[1] Bývalý Předseda vlády Estonska Mart Laar se ho pokusil napravit a poukázal na to všechno osoby s trvalým pobytem v Estonsku mají volební právo (ale ne být zvoleni) v místních volbách. Van der Linden se však zmínil o zprávách Amnesty International a další organizace pro lidská práva.
V reakci na to Estonská sociálně demokratická strana vydal prohlášení požadující okamžité propuštění van der Lindena z jeho funkce. Přiznání, že funkční období Lindena má každopádně skončit na konci roku 2007, prohlášení prohlásilo, že se svými nepřesnými komentáři diskvalifikoval.[2][3]
2. října 2007 mluvčí Estonský parlament, Ene Ergma, poslal silně formulovaný otevřený dopis van der Linden a požádal ho, aby udělal své domácí práce a „vzdát se šíření chybných informací o Estonsku“, což „vyvolalo zmatek a zmatek jak v estonské veřejnosti, tak v mezinárodním měřítku.“[4] Van der Linden ve své odpovědi vyjádřil údiv nad obsahem dopisu a nad skutečností, že Ene Ergma zveřejnil obvinění, než mu dal jakékoli právo na odpověď. Také na to poukázal Ene Ergma nikdy mu nevyjádřili takové názory během jejich setkání, které se konalo necelé dva týdny předtím.[5]
Později téhož měsíce na tiskové konferenci v Litva tvrdil, že v pobaltských zemích žijí miliony lidí bez statusu.[6][7] Populace Estonska je zhruba 1 342 000, z čehož je zhruba 8,5% bez definovaného občanství.
Údajný finanční zájem v Rusku
V srpnu 2007 se van der Linden dostal do kontroverze po článcích v Eesti Päevaleht navrhl, že rodina van der Lindena měla obchodní zájmy v Rusku.[8][9] To je podezření, že vysvětluje jeho nedostatek kritiky vůči Putin a Ruská vláda pro lidská práva porušování a jeho proruský a anti-pobaltský postoj,[10] stejně jako jeho postavení proti přemístění Bronzový voják z Tallinnu z centrální Tallinn.
Po telefonním hovoru van der Lindena ze dne 3. Října 2007, který ohrožoval vyšetřování Francouzská policie, Marko Mihkelson, předseda Estonský parlament Výbor pro záležitosti Evropské unie uspořádal 8. října 2007 tiskovou konferenci, na které představil materiály shromážděné z různých veřejně dostupných ruských mediálních zdrojů, jejichž ústředním tématem je role van der Lindena jako šéfa rady dohledu určitého nizozemského investiční společnost která založila největší průmyslový park v Evropě v roce 2006 Sobinsk, Rusko na konci roku 2006.[11] Poté van der Linden všechna obvinění popřel a uvedl, že nikdy neměl v Rusku žádný finanční zájem, ani nepůsobí jako zmíněný předseda.[12] Byl nazýván vedoucím dozorčí rady Noble House Group na domovské stránce nizozemské investiční společnosti Noble House Trading.[13] Zástupce společnosti Noble House Holding však dne 7. října 2007 pro estonskou ETV řekl, že van der Linden není členem dozorčí rady společnosti a že dozorčí rada bude jmenována až příští rok.[14]
Dekorace
| Vyznamenání | ||||
| Pás karet | Čest | Země | datum | Komentář |
|---|---|---|---|---|
 | Rytíř z Řád Božího hrobu | Svatý stolec | 17. února 1987 | |
 | Velitel z Řád dubové koruny | Lucembursko | 18.dubna 1988 | |
 | Rytíř z Řád nizozemského lva | Holandsko | 21. prosince 1988 | |
 | Velitel z Řád Isabely Katolické | Španělsko | 10. prosince 1990 | |
 | Rytíř z Řád svatého Řehoře Velikého | Svatý stolec | 20. října 2003 | |
 | Velitel z Řád za zásluhy | Německo | 6. května 2004 | |
 | Prezidentská medaile za zásluhy | Filipíny | 30. ledna 2005 | |
 | Velký důstojník z Řád za zásluhy | Itálie | 15. září 2005 | |
 | Důstojník z Řád Polonia Restituta | Polsko | 30.dubna 2006 | |
 | Knight Grand kříž z Řád San Marino | San Marino | 22. července 2006 | |
 | Velitel z Čestná legie | Francie | 1. listopadu 2007 | |
 | Velitel 1. třídy z Řád Dannebrog | Dánsko | 19. srpna 2009 | |
 | Důstojník z Řád Leopolda II | Belgie | 21. ledna 2011 | |
 | Řád republiky | krocan | 14. února 2013 | [15] |
 | Velký důstojník z Řád Orange-Nassau | Holandsko | 9. června 2015 | Povýšen z rytíře (18. května 1998) |
Další vyznamenání
- Čestný občan z Nafplio
- Čestný občan z Lutych
- Čestný prezident z Parlamentní shromáždění Rady Evropy
- Cena přátelství Ázerbájdžánské republiky 2013
Reference
- ^ Zpravodaj (Kanal 2 ) 19. září 2007: Eesti venelaste ahistamise jutt viis Mart Laari sõnasõtta Archivováno 2007-10-23 na Wayback Machine (Adobe Flash video, Angličtina zvuk, estonština titulky)
- ^ Eesti Päevaleht 1. října 2007: SDE: van der Lindeni vrcholí maha võtma, editoval Erik Rand
- ^ Estonští politici požadují rezignaci prezidenta PACE Archivováno 2007-10-03 na Wayback Machine
- ^ Estonští zákonodárci požadují propuštění nejvyššího úředníka EU Archivováno 2007-10-13 na Wayback Machine
- ^ „Van der Linden vrací úder“. www.baltictimes.com. Citováno 28. září 2018.
- ^ Baltské časy 2. října 2007: Estonsko odstřeluje OSN, PACE - „propagandu“ a „lži“
- ^ Regnum 24. září 2007: Předseda PZRE zdůrazňuje potřebu rovného zacházení pro všechny obyvatele pobaltských států Archivováno 2011-05-21 na Wayback Machine
- ^ Eesti Päevaleht 3. srpna 2007: REPLIIK: Kremli käpiknukud
- ^ http://www.epl.ee/artikkel/400769 Mihkelson: Linden ületas piire
- ^ Jamestown Foundation 3. srpna 2007: Předseda PACE se ohýbá proti větru Kremlu proti Estonsku Archivováno 2007-09-13 na Wayback Machine podle Vladimír Socor
- ^ „Mihkelsoni allikaks van der Lindeni majandushuvide kohta oli Vene meedia“. Eesti Päevaleht. Citováno 28. září 2018.
- ^ Rene van der Linden andis Mihkelsonile vastulöögi Archivováno 2007-10-11 na Wayback Machine
- ^ Noble House Archivováno 2007-10-11 na Wayback Machine
- ^ „Kontroverze o Van der Lindenovi se znovu vznítí“. www.baltictimes.com. Citováno 28. září 2018.
- ^ [email protected]. „T.C.CUMHURBAŞKANLIĞI: Anasayfa“. www.tccb.gov.tr. Citováno 28. září 2018.
externí odkazy
- Oficiální
- (v holandštině) Dr. P.R.H.M. (René) van der Linden Parlement & Politiek
- (v holandštině) Dr. P.R.H.M. van der Linden (CDA) Eerste Kamer der Staten-Generaal
| Politické kanceláře | ||
|---|---|---|
| Předcházet Wim van Eekelen | Státní tajemník pro zahraniční věci 1986–1988 | Uspěl Berend-Jan van Voorst tot Voorst |
| Předcházet Peter Schieder | Předseda parlamentu Shromáždění Rady Evropy 2005–2008 | Uspěl Lluís Maria de Puig |
| Předcházet Yvonne Timmerman-Buck | Předseda senátu 2009–2011 | Uspěl Fred de Graaf |
 | ||