Re a Company (č. 001418 z roku 1988) - Re a Company (No 001418 of 1988)

Re a Company (č. 001418 z roku 1988) [1990] BCC 526 je Britské insolvenční právo případ, o trestném činu podvodné obchodování podle § 213 zákona č Insolvenční zákon z roku 1986.

Fakta

Společnost překročila limit kontokorentu a zaostala v platbách za PLATIT, národní pojištění příspěvky, káď a dluhy věřitelům (celkem kolem 212 618 GBP). Přesto si pan Barford, ředitel společnosti a majoritní akcionář, vyplácel stále vyšší plat v těch letech, kdy se dluhy věřitelům hromadily.

Rozsudek

Soudce Bromley Q.C. rozhodl, že pan Barford je vinen podvodné obchodování. Nařídil přispět na dluhy a závazky částkou 156 420 GBP, která obsahuje kompenzační prvek za dluhy, které byly součástí podvodného obchodování, a represivní prvek ve výši 25 000 GBP (po R v. Grantham [1984] QB 675). Držel se toho, že v pokračování obchodování společnosti byla „skutečná morální vina“, když nebyl důvod si myslet, že by společnost mohla splatit své dluhy, jakmile budou splatné.

Podle mého názoru byly výše odměny pro společnost v takovém stavu velmi vysoké. Za rok končící 31. března 1983 činila odměna 35 000 GBP. To byl rok značného zisku a vidím případ, že by to mohlo být oprávněné. Následující rok, do 31. března 1984, se však balíček odměn zvýšil na 37 521 GBP. To byl rok, kdy došlo k prudkému výkyvu ztrát a velké nepříznivé změně v pozici čistých aktiv. Za rok končící 31. března 1985 byla celková odměna členů představenstva 41 726 GBP - ještě vyšší - a ptám se rétoricky, co dělají ředitelé, když si vyplácejí tyto významné a rostoucí částky, zatímco dluhy vůči věřitelům společnosti rostou?

Také jsem slyšel důkazy o karavanu. Pan Barford - nikoli společnost - se na jeho koupi zavázal koupě na splátky dne 6. srpna 1983. Ve svých účetních knihách s ní bylo zacházeno jako s majetkem společnosti. Společnost platila měsíční splátky trvalým příkazem ve výši 199 liber, což činila od září 1984 nepřetržitě až do května 1986, až těsně před likvidací. The Inland Revenue nepřijali tyto platby jako obchodní náklady společnosti.

Postavení spočívá v tom, že zatímco se situace společnosti zhoršovala, až do platební neschopnosti, karavan, pro který jako přínos společnosti v její prospěch neexistují důkazy, byl nadále platen společností. Podle mého úsudku ve vztahu k věřitelům společnosti to bylo zavrženíhodné.

Na konci července 1984 jsem zjistil, že pan Barford věděl:

  • 1) že dluží celní a spotřební daň za DPH 10 701 GBP;
  • (2) že dlužil Inland Revenue pro PAYE a národní pojištění částku přesahující 46 000 £;
  • 3) že došlo k vážnému zhoršení nedostatku čistých aktiv;
  • (4) že jeho bankéři nadále projevovali znepokojení;
  • (5) že bere prodloužený kredit z Brewsteru;
  • (6) že neměl důvod se domnívat, že společnost obchodovala se ziskem, tj. Že podle mého úsudku věděl, že se situace stále zhoršuje; nicméně,
  • 7) pokračovalo odměňování velkých ředitelů; a
  • (8) Společnost nadále platila za jeho karavan.

Pan Barford mi řekl, že neměl v úmyslu podvádět věřitele a že nevěděl o podvodném obchodování. Jsem spokojen, že měl nad společností plnou kontrolu a měl plné znalosti jejích záležitostí. Je to zkušený obchodník. Řekl mi, že podnikání jeho manželky selhalo a ona byla nemocná a zdá se, že čeká na rozvod. Podle mého rozsudku v rámci zásad, na které jsem se zmínil, však přinejmenším od konce července 1984 neměl pan Barford důvod domnívat se, že společnost může splácet své dluhy v době jejich splatnosti nebo krátce poté. Podle mého úsudku byla podle jeho současných představ o spravedlivém obchodování skutečná morální vina v jeho pořízení společnosti, aby pokračovala v obchodování, tj. Ve smyslu této sekce, nepoctivost. Podle toho tedy určuji, že došlo k podvodnému obchodování, a jako vhodné datum pro zahájení bylo zahájeno 31. července 1984.

Pokud jde o rok 1985, podle mého názoru je třeba říci jen málo. Pozice se nadále zhoršovala. Účty zaslané na Barclays za leden 1985 vykázal deficit čistých aktiv 185 451 GBP. Od února 1985 došlo k značnému rozsahu zneuctěných šeků a dne 26. března 1985 Barclays napsal společnosti, že navrhuje najít jiné bankéře a splatit zadluženost. To bylo zhruba v té době, kdy společnost zařídila prodej svých prostor, a tento prodej byl dokončen - zdá se po několika zpožděních - v červenci 1985 a společnost Barclays byla splacena. Také v tom měsíci společnost Brayford Plastics žalovala společnost a jak jsem již řekl, nakonec společnost 6. června 1986 postoupila do dobrovolné likvidace věřitelů, což vykazovalo velmi podstatný nedostatek nezajištěných věřitelů.

Nyní vyvstává otázka formy úlevy. Poté, co byl pan Hollington ochotně přijat orgány, jsou podle mého názoru pro tuto žádost likvidátora relevantní následující zásady.

  • (1) Prohlášení by mělo specifikovat odpovědnost za určitou částku a nemělo by být obecně řečeno jako například u věřitelů, jejichž dluhy vznikly po zahájení podvodného obchodování (viz Re William C Leitch Bros Ltd. [1932] 2 kanál 71 na str. 77–79, za Maugham J. ).
  • (2) Aplikované ustanovení má povahu represivního ustanovení (viz stejný případ na str. 80). Z toho vyplývá, že deklarovaná částka může být nebo může obsahovat represivní prvek i kompenzační prvek (viz Lord Denning MR v Re Cyona Distributors Ltd [1967] Ch 889, na str. 902).
  • (3) Obvyklým příkazem k žádosti likvidátora je, že částka, za kterou je dotyčná osoba prohlášena za osobně odpovědnou, by měla být řešena jako součást obecného majetku v likvidaci (viz Eva J v Re William C Leitch Bros Ltd (č. 2) [1933] Ch 261, schválený lordem Denningem v Re Cyona Distributors Ltd ve společnosti p. 902).
  • (4) Pokud je částka, za kterou je dotyčná osoba prohlášena za odpovědnou, vyrovnávací, pak je podle mého názoru podle tohoto konkrétního zákonného ustanovení vhodnější přijmout přístup Maughama J. v prvním Leitch case ve společnosti p. 80, tj. Omezit částku na výši dluhů věřitelů, u nichž se prokázalo, že byly podvodem podvedeny.

Pan Hollington na mě naléhal, abych přijal formulaci Knox J. Re Produce Marketing Consortium Ltd. (1989) 5 př. N. L. 569, kde jeho Lordship řekl, na str. 597G:

„Primárně přiměřená částka, o které je ředitel prohlášen, že je povinna přispět, je částka, o kterou lze rozeznat, že aktiva společnosti byla vyčerpána chováním ředitele, které způsobilo vznik diskreční pravomoci podle čl. 214 odst. 1.“

To je odkaz na Insolvenční zákon z roku 1986. Předchozí část toho, sek. 213, je zopakování sek. 630 z Zákon o společnostech z roku 1985, o které se zajímám.

Knox J se však zabýval jiným zákonným ustanovením a je podle mého názoru vhodnější ocitnout se v přímém vztahu se zákonným jazykem, který mám před sebou, zejména s ohledem na vyjádření Maugham J. (Dodávám, že se nemusí jednat o principiální rozdíl, a já se nijak nesouhlasím s tím, co řekl Knox J.) Pokud jde o podvodné obchodování s úmyslem podvést věřitele, existuje jasná logika v otázce, o co věřitelé přišli v důsledku podvodného obchodování. Souhlasím s panem Hollingtonem, že adekvátním měřítkem maximálního kompenzačního prvku (zdůrazňuji maximum) je výše obchodní ztráty během období podvodného obchodování. Odlišuji se od něj v tom, že vylučuji částku mimořádných položek za rok končící 31. březnem 1986, konkrétně ztrátu z prodeje majetku vlastnického práva, 4 136 liber št., A ztrátu z prodeje příslušenství a vybavení, 12 152 liber št. Nevidím žádnou souvislost, která by prokázala tyto ztráty jako důsledek podvodného obchodování nebo jakéhokoli důkazu, že by se tyto ztráty lišily při prodeji kdykoli jindy než ve skutečnosti od března do července 1985. S touto úpravou by obchodní ztráty za období podvodného obchodování bylo:

  • 31. července 84 až 31. března 85 ... 15 000 GBP na rozdělení (které přijímám)
  • 1. dubna 85 až 31. března 86 ... 96 610 GBP
  • 1. dubna 86 až 6. června 86 ... 27 810 GBP

[... celkem] 131 420 GBP. I když se jedná o kompenzační maximum, nevidím důvod ho snižovat.

Jsem spokojen, že v tomto případě existují prvky, které poukazují na potřebu značného represivního prvku. Za prvé tedy pan Barford dobře věděl z let Barclaysova znepokojení vyjádřeného jemu a z účtů, které uváděl, že obchoduje nebezpečně. Došlo k velkým přebytkům krátkodobých závazků nad krátkodobými aktivy, která nespadla, a došlo k vážným obtížím s peněžními toky. Zadruhé, podvodné obchodování pokračovalo po 31. červenci 1984 ještě dlouhou dobu po dobu asi 22 měsíců, což přitáhlo do sítě více věřitelů. Zatřetí, odměna ředitelů byla vysoká ve vztahu ke společnosti v tak dlouho trvajícím parolovém finančním stavu. Začtvrté, změna jména a opaku musí být přinejmenším považována za matoucí pro věřitele, ať už to mělo nebo nemělo vést k této záměně. Za páté, společnost pokračovala v placení za karavan, jak jsem naznačil. Domnívám se, že represivní prvek ve výši 25 000 GBP je vhodný. Celková částka dvou částek 131 420 GBP a 25 000 GBP je 156 420 GBP, a to je částka, ke které navrhuji učinit prohlášení.

S výhradou jakýchkoli případných návrhů navrhuji prohlásit, že (1) Pan Barford byl vědomě účastníkem výkonu činnosti společnosti s úmyslem podvést věřitele v období od 31. července 1984 do likvidace a je osobně odpovědný v rozsahu 156 420 GBP za její dluhy a závazky a (2) tato částka bude součástí likvidace společnosti v rámci obecných aktiv.

Viz také

Poznámky