Radoslav Bratić - Radoslav Bratić

Radoslav Bratić (Brestice, blízko Bileće, Republika srbská, 28. června 1948 - Bělehrad, Srbsko, 2. června 2016) byl Srb spisovatel, dramatik a editor.[1] Byl také odpovídajícím členem Akademie věd a umění Republiky srbské.

Životopis

Radoslav Bratić se narodil v roce Brestice u Bileće. Základní školu dokončil v roce Korita (poblíž Bileće) a v Bileće, střední škola v Trebinje, a studoval jugoslávskou a světovou literaturu na Filologická fakulta v Bělehradě. Byl redaktorem studentského časopisu Znak, časopis Književnost, noviny Književna reč, a šéfredaktor časopisu Vztah.

Pracoval jako tajemník a viceprezident Svazu spisovatelů Srbska, poté jako redaktor ve vydavatelství „BIGZ“, kde redigoval tucet knihoven. Kromě jiných knih editoval sebraná díla Slobodan Jovanović, Danilo Kiš, sada knih Borislav Pekić, jakož i vydání „Nové knihy domácích spisovatelů“. Založil slavnou knihovnu „Konverzace se spisovateli“ a vydal v ní několik knih. Připravil také knihu Modlitby a petice Jeho Svatosti srbského patriarchy Pavle.

Bratić provedl několik výběrů v literatuře a upravil několik tematických bloků v novinách a časopisech, včetně literatury Čína, Indie, Lužičtí Srbové a američtí černoši.

Jeho povídky byly zahrnuty do několika antologií a sborníků v Jugoslávie a po celém světě a byly přeloženy do Angličtina, hindština, Němec, švédský, polština, čeština, francouzština, čínština, rumunština, ruština a italština. Bratic cestoval do všech těchto míst a navázal spolupráci s důležitými lidmi. Výsledkem této spolupráce byla řada prací v angličtině, hindštině a dalších jazycích.

Byl zvolen odpovídajícím členem ANURY dne 4. prosince 2015 mimo zaměstnance.[2]

Napsal také několik her pro rozhlas a televizi. Sám nebo se spolupracovníky připravil několik antologií textů ze zahraniční literatury (lužickosrbští Srbové, čínští, indičtí, američtí černoši). Jako redaktor v BIGZ redigoval tucet knihoven domácí a zahraniční literatury.

Získal řadu významných ocenění: Seznam Mladosti, Cena Isidory Sekulićové, Cena Iva Andriće, Cena Ćamila Sijariće, Cena Meši Selimoviće, Cena Borbiny, Cena Petara Kočiće 1999, Plaketa Miloše Crnjanského, Zlatá charta cara Dušana, Svetozar Ćorović a další.

Žil a pracoval Bělehrad. Zemřel 2. června 2016 v osadě Kumodraž, v Bělehradě ve svém bytě po dlouhé a těžké nemoci. Byl pohřben v Ulička velikánů na Bělehradský nový hřbitov.[3][4]

Romány

  • Smrt spasitelja [Smrt Spasitele]. Bělehrad: Narodna knjiga Alfa. 2003. ISBN  86-331-0868-2. OCLC  61315871.
  • Sumnja u biografiju [Pochybnost v biografii]. Bělehrad: Prosveta. 1980. OCLC  8284701.
  • Trg soli. Bělehrad: Narodna knjiga: Alfa. 2002. ISBN  978-86-331-0731-0. OCLC  978229605.
  • Seherezadin ljubavnik. Višnjić. 2012. ISBN  978-86-07-01949-6. OCLC  1014999308.
  • Slika bez oca. Bělehrad: Prosveta. 1986. ISBN  978-86-07-00111-8. OCLC  26705189.
  • Strah od zvona. Bělehrad: Prosveta: Filip Višnjić. 1992. ISBN  978-86-07-01948-9. OCLC  981596782.
  • Najlepše priče Radoslava Bratića. Bělehrad: Prosveta. 2003. OCLC  652112534.

Reference

  1. ^ Радисављевић, Зоран. „Одлазак херцеговачког приповедача“. Politika online.
  2. ^ "Radislav Bratić". Akademija nauka i umjetnosti Republike Srpske. Citováno 26. května 2017.
  3. ^ "Preminuo književnik Radoslav Bratić". Politika online. Citováno 26. května 2017.
  4. ^ „Radoslav Bratić - pisac sa tri Otadžbine-majke“. Slobodna Hercegovina. Citováno 26. května 2017.

Další čtení