Radojica Perišić - Radojica Perišić

Radojica Perišić
Nativní jméno
Радојица Перишић
narozený1906
Kazanci, Nikšić, Knížectví Černé Hory
ZemřelDubna 1945
Lijevče Polje, Nezávislý stát Chorvatsko, moderní Bosna a Hercegovina
Věrnost Království Jugoslávie
Chetniks
Hodnostvojvoda
Bitvy / války
Ocenění

Radojica Perišić (1906 - duben 1945) byl srbský kněz známý jako vojenský důstojník Jugoslávská armáda ve vlasti a jeden z hlavních vůdců Červen 1941 povstání ve východní Hercegovině Během druhá světová válka. Perišić se narodil v Kazanci 1906.[1] Během druhé světové války byl velitelem Gacko Brigade of the Jugoslávská armáda ve vlasti. Perišić byl zabit Ustaše v dubnu 1945. Poválečná komunistická historiografie úmyslně ignorovala Červen 1941 povstání ve východní Hercegovině protože by to bylo v rozporu s komunistickým vyprávěním o povstalcích vedených komunisty. V období po Pád berlínské zdi Gacko obec vyhlásil 6. června jako svátek na počest začátku povstání a dne 6. června uspořádal veřejné ceremonie jako Den Gacka.

druhá světová válka

Červen 1941 povstání ve východní Hercegovině

Hlavní článek: Červen 1941 povstání ve východní Hercegovině

Na začátku druhé světové války byl Perišić knězem srbské pravoslavné církve v Kazanci, Gacko, Východní Hercegovina. Když byla populace východní Hercegoviny vystavena genocidě nesené nezávislým státem Chorvatsko, Perišić inspiroval místní obyvatelstvo, aby zahájilo povstání a bránilo se.[2]

Perišić velel povstaleckým jednotkám z vesnic Kazanci, Golija, Vratkovići a Dobrelji.[3] Dne 6. června vedl Perišić povstalce ze své vesnice během útoku na místní četníky.[4]

Vzhledem k tomu, že Perišić a Milorad Popović měli významný vliv na obyvatelstvo v části hrabství Gacko, zatímco kapitán Bajagić na částech vesnic poblíž hranic s Černou Horou, povstalci je pověřili vedením útoku na postavení Ustaše v Avtovacu a Fazlagići Kula dne 28. června 1941.[5]

Během přípravy na útok na Avtovac, Gacko a Fazlagića Kula, Perišić zaslali dopis Dramešina.[6] Avtovac, obhájeno 200 Chorvatská domobrana, 50 Ustaše z východní Hercegoviny a 20 Ustaše ze západní Hercegoviny, byl napaden na úsvitu 28. června 1941.[7]

Perišič byl spolu s Manjou Višnjićem vůdcem nacionalistických rebelů. Nacionalističtí rebelové založili prapor v listopadu 1941, kdy jejich prapor založil také komunista.[8]

Podle poválečných zdrojů publikovaných v komunisticky řízené Jugoslávii se Perišić setkal s Radoje Dakić a další členové velitelství komunistického oddělení a dohodli se na spolupráci v boji proti italským okupantům a Ustaše v kraji Gatac.[9]

Perišić byl jedním z hlavních organizátorů shromáždění lidu Gacka a Pivy, které se konalo v Ravně dne 18. července 1941.[10] Podle četnických zdrojů byl Perišić oceněn Řád hvězdy Karađorđe a povýšen do hodnosti vojvoda.[11]

Zbytek války

V lednu 1942 partyzáni zajali Boško Todorović, velitel a delegát četnického vůdce Draža Mihailović ve východní části Bosna, ve vesnici Vrba, nedaleko Gacko. Byl zajat spolu s dalšími devíti četníky, včetně kapitána Radojice Rončeviće a Vidaka Kovačeviće. Partyzáni a jejich zajatci mířili k ústředí partyzánských černohorců v Nikšić, ale byli zadrženi Chetniky pod velením kněze Perišiće, který propustil Boškoviće a zatkl partyzány. Na rozkaz Boškoviće byli partyzáni propuštěni.[12]

Perišić byl velitelem brigády Gacko[13] když byl zabit spolu s 24 svými muži[14] v bitvě s Ustaše v dubnu 1945 během Bitva u Lijevče polje.[15]

Dědictví

Komunistická historiografie záměrně ignorovala rebely z 22. června ve východní Hercegovině a v Sanském Mostě, protože k nim došlo v období spolupráce mezi komunisty a fašisty, což by bylo v rozporu s komunistickým vyprávěním o povstalcích vedených komunisty.[16] Na druhé straně byl první partyzánský prapor zřízený v Gacku na konci roku 1941 na počest prvního data povstání pojmenován „6. června“.[17] V období po Pád berlínské zdi Obec Gacko vyhlásila 6. červen jako svátek na počest začátku povstání a 6. června uspořádala veřejné ceremonie Den Gacka.[18]

Reference

  1. ^ Aleksandar Stamatović, Kratka istorija Mitropolije Crnogorsko-primorske (Cetinje, 1999)
  2. ^ (Dulić 2005, str. 131): „Srbové dodržovali radu kněze Perisica a zahájili vzpouru“
  3. ^ Istorijski zapisi: varhany Istoriskog instituta i Društva istoričara SR Crne Gore. Istorijski institut u Titogradu. 2005. s. 238. Четама из Голије, Казанаца, Вратковића и Добреља је командовао поп Радојица Перишић.
  4. ^ (Karchmar 1973, str. 446): „6. června vedl kazanský kněz Radojica Perisic své vesničany proti místním četníkům.“
  5. ^ Ratna sećanja iz NOB, 1941-1942: zbornik sećanja. Vojnoizdavački zavod. 1981. str. 321. Pop Perišić i Milorad Popović su tih dana imali veliki uticaj na dio gatačkog sreza, kapetan Bajagić na dio pograničnih sela Crne Gore. Kao takvima narod im je bio povjerio rukovođenje napadom na Ustaše 28 juna. Prema planu trebalo je istovremeno napasti Avtovac i Fazlagića kulu, a dijelom snaga i Gacko, radi vezivanja snaga do
  6. ^ Prilozi. s.n. 1966. s. 222. Pop Perišić je prilikom priprema napada na Avtovac, Gacko i Fazlagića Kulu poslao pismo u Dramešinu
  7. ^ Prilozi. s.n. 1966. s. 221.
  8. ^ (Kilibarda 1969, str. 128): „Идејни вођа националистичке струје постао је поп Радојица Перишић, заједно с Мињом Вишњићем.“
  9. ^ (Zeković, Đurović a Stanišić 1982, str. 128): "Радоје Дакић и чланови Штаба Одреда одржали су састанак са попом Перишићем, на којем су се до- говорили о сарадњи у борби против италијанског оку- патора и усташа у гатачком срезу."
  10. ^ . {{Harve | Cicmil | 1966 | p = 31}: "У том смислу заказан је народни збор Пивљана и Гачана за 18. јул 1941. године на Равном Главни иницијатори и покретачи за сазивање овог збора били су Марко и Милорад Поповић, Видак Ковачевић, поп Перишић, Марко ... "
  11. ^ Ravnogorska misao. Udruźenja boraca K.J.V. Draža Mihailović, USA 1984. str. 32. Поп-војвода Радојица Перишић, парох села Казнаци, а не града, био је првоборац у овом граничном Јио је ... Раније је постао народни војвода a одликован орденом Карађорђеве звезде.
  12. ^ (Krstić, Krstić & Nikolić 2004 )
  13. ^ (Tomić 1978, str. 237)"Дана борбе, 4. апр, Хрвати су у зору изненада напали четнике и нанијели им осјетне губитке, нарочито Гатачкој бригади, чији је командант поп Радојица Перишић том приликом погинуо заједно са 24 члана свога штаба и пратње ...".
  14. ^ (Redžić 2002, str. 579): "Међутим, тамо их је дочекао Вук Калаит са својим снагама и "витешким пуком прве дивизије под командом Ивана Ружића" У борбама на обе стране је погинуло много људи, нарочито из Херцеговачког и Омладинског одреда, дечака од 14 до 20 година. из свих крајева Црне Горе. у овим борбама погинуо је и прослављени војвода херцеговачких четника поп Перишић са пратњом од 24 човека. Велике губитке претрпела је Гатачка бригада Херцеговачког четничког корпуса. Само у току једне ноћи изгинули су скоро сви њени борци. Под притиском усташа и комуниста, избегли народ, болница и комора, повукли су се на терен села Разбоја, где се налазил "
  15. ^ (Jovanović 1983, str. 589): "Поп Радојица Перишић, из Горњих Казанаца (Голија) један од четничких вођа у источној Херцеговини (гатачки крај) Погинуо у борби против усташа, априла 1945. године на Лијевче пољу."
  16. ^ Mandić, Petar. "Prva puška hercegovačka". Novosti. Večernje Novosti. Citováno 28. dubna 2020.
  17. ^ Književnost. Prosveta. 2004. s. 7. Да је овај Устанак почео 6. а не 7. јуна, зна се и по томе што се први партизански батаљон, коаи је о
  18. ^ Crnogorac, Svetozar. „DAN ZA ISTORIJU - 6. června 1941: Hercegovci započeli prvi ustanak u porobljenoj Evropi“. Herceg TV. Herceg TV. Citováno 28. dubna 2020.

Zdroje