Radbod (prefekt) - Radbod (prefect)
Radbod | |
|---|---|
| Prefekt východního března | |
| Prefekt východního března | fl. 833–854 |
| Předchůdce | ? |
| Nástupce | Carloman Bavorska |
| obsazení | Východofranský prefekt |
Radbod (fl. 833–54) byl východofranským prefektem Východní březen (marcha orientalis), bavorské hranice směrem k Slovanům, jmenovaný v roce 833.[1] Poté byl jmenován do kanceláře Louis Němec Dobytí v roce 828 a následná pokřesťanštění Moravanů (828–33). V roce 833, podle Conversio Bagoariorum et Carantanorum, slovanský princ, Pribina, „byl řízen přes Dunaj Dunajem Mojmíre Moravský vévoda ",[2] a uprchl do Radbod v East Francia kolem roku 833. Radbod ho představil německému králi Ludvíkovi, který nařídil, aby byl Pribina „poučen ve víře a pokřtěn“,[2][3] a že slouží se svými následovníky v Radbodově armádě.[4] Zanedlouho však Radbod a Pribina vypadli a ten v obavě o svůj život uprchl se svým synem Koceľ do První bulharská říše a pak na Dolní Panonie vládl slovanský vévoda, Ratimir.[5] Jelikož Dolní Panonie byla součástí Radbodovy prefektury, Ratimirovo přechovávání Pribiny se rovnalo vzpouře,[4] proto v roce 838 poslal Ludvík Němec Radboda do čela velké bavorské armády, aby Ratimíra rozdrtil, ale Pribina a jeho následovníci se uchýlili k počtu Kraňsko Salacho.[4][5] Ten v krátké době zprostředkoval smíření mezi Radbodem a Pribinou a Louis vyřešil pokračující nestabilitu tím, že jmenoval Pribinu jako svého věrného dux se zeměmi kolem řeky Zala.[4][5] Radbod udržoval kontakty s Rastislav (r. 847–70), vládce Moravané (nástupce Mojmíra), který dlouho představoval nebezpečí pro Bavorsko.[1] Podle Annals of St-Bertin, v roce 853 Charles plešatý, král West Francia, podplatil Bulhaři spojit se s Slované (zřejmě Moravané) a společně zaútočí Louis Němec království.[6] V průběhu bulharsko-moravského útoku Ludvík Němec v roce 854 sesadil Radboda pro nevěru,[7] po povstání.[8] Radbod pak uzavřel povstalecké spojenectví s Rastislavem.[6] V roce 855 se Rastislav (Rastiz) vzbouřil a Carloman byl v roce 856 jmenován prefektem na Radbodově místě.[7] Carlomanova kampaň 858 přinutila Rastislava uzavřít mír.[7]
Reference
- ^ A b McKitterick 1995, str. 151.
- ^ A b Wolfram 1979, str. 50.
- ^ Curta 2006, str. 133.
- ^ A b C d Goldberg 2006, str. 84.
- ^ A b C Bowlus 1994, str. 104.
- ^ A b Goldberg 2006, str. 242.
- ^ A b C Reuter 1992, str. 48.
- ^ McKitterick 1995, str. 153.
Zdroje
- Charles R. Bowlus (20. ledna 1995). Frankové, Moravané a Maďaři: Boj o střední Dunaj, 788-907. University of Pennsylvania Press. ISBN 978-0-8122-3276-9.
- Florin Curta (31. srpna 2006). Jihovýchodní Evropa ve středověku, 500-1250. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-81539-0.
- Eric Joseph Goldberg (1. ledna 2006). Boj o impérium: Království a konflikty Za vlády Ludvíka Němce, 817-876. Cornell University Press. ISBN 0-8014-3890-X.
- Timothy Reuter (1992). Annals of Fulda: Historie devátého století. Manchester University Press. str. 48–. ISBN 978-0-7190-3458-9.
- Rosamond McKitterick (1995). Nová středověká historie v Cambridge. Cambridge University Press. str. 153–. ISBN 978-0-521-36292-4.
- Kathy Lynne Roper Pearson (1999). Konfliktní loajality v raně středověkém Bavorsku: Pohled na sociálně-politické interakce, 680-900. Ashgate. ISBN 978-0-7546-0011-4.
- Herwig Wolfram (1979). Conversio Bagoariorum et Carantanorum: mise das Weissbuch der Salzburger Kirche über die erfolgreiche v Karantanien a Pannonien. Böhlau. ISBN 978-3-205-08361-0.