Queer kódování - Queer coding - Wikipedia

Queer kódování je subtextuální zobrazení a divný znak v médiích, jehož identita není v kánonu výslovně potvrzena. Tento koncept odkazuje na postavu, která zapouzdřuje to, co by mohlo být považováno za „divné rysy“, které jsou divákům rozpoznatelné, ale tvůrce obsahu je nikdy neoznačuje ani nenárokuje. Samotná identifikace „zvláštních rysů“ je neustále v diskusích v divných komunitách,^[1] ale v popředí se zdá být přehánění mužského nebo ženského chování. Tento koncept je zvláště užitečný při diskusi o mediální zobrazení LGBT lidí a queer reprezentace jako celek. Queerové kódování se může vztahovat jak na queerness ve vztahu k sexualitě, tak na narativní queerness, ačkoli se primárně používá kulturně, aby se vztahovalo na první. Je to užitečný termín nejen v diskusích o zastoupení LGBTQ + v médiích, ale také při provádění akademického výzkumu divná teorie nebo genderové studie.

Dopad

Queerové kódování je podobné jako u queerbaiting v tom, že oba zahrnují implicitní podtóny queerness, ale na rozdíl od negativní konotace queerbaitingu je queer kódování poněkud neutrální trope. Jak již bylo řečeno, jeho neutralita nevylučuje jeho negativní dopad, jako je například tendence darebáků být queer-kódovaným opakem standardního mužského mužského hrdiny. Někteří členové divné komunity tvrdili, že Společnost Walta Disneye připisuje divné nebo nepřátelské postavy zvláštním vlastnostem a chování.^[2]. Mnozí věří Andreas Deja, homosexuál a pomocný animátor pro Jizva a Jafar, založil je na sobě. Andreas však ve skutečnosti založil Scar na svém anglickém hlasovém herci Jeremy Irons a Jafarovo vystoupení Conrad Veidt, herec známý svými darebáckými rolemi, který byl heterosexuální.^[3][4] Jonathan Freeman Jafarův hlasový herec tvrdí, že jeho hlas byl inspirován Vincent Price a Boris Karloff, dva herci proslulí svými ničemnými rolemi. ^[5]

Kritici kultury tvrdili, že toto přičítání může vést k negativní asociaci mezi podivností a nemorálním, nemorálním chováním.^[6][7] I když darebáci nebyli kvůli své podivnosti vylíčeni jako „zlí“, spojení mezi podivnými charakteristikami a neetickými postavami zůstává.

Dějiny

Myšlenka na explicitní queer kódování pravděpodobně vychází z přísných předpisů o tom, jak byly queer postavy schopny být zobrazeny v počátcích natáčení filmu. V roce 1930 Haysův kód byl stanoven jako standard pro to, co bylo povoleno zobrazovat na velké obrazovce.^[8] Podle kodexu filmy nesměly zobrazovat „zvrácené“ subjekty, jako je homosexualita, což nevyhnutelně vedlo k zobrazení nevýslovných divných postav. Trend inkluzivity divných postav subtextuálním způsobem pravděpodobně krvácel do moderních portrétů divných postav. Komentář k zacházení s postavami LGBT + ve filmu je uveden v dokumentu z roku 1995 Celluloidová skříň, a je jedním z prvních případů, kdy je veřejnosti představena myšlenka queerového kódování.^[9]

Viz také

• Nikdy se neoženil
• Středověké svobodné ženy

Reference